Himba – Lidé s červenou kůží

Himba je etnická skupina zhruba 20000 až 30000 lidí, žijících v severní Namibii, v regionu Kunene (dříve zvaném Kaokoland). Jsou to kočovníci a pastevci, historicky identičtí s etnikem Herero a mluví i stejným jazykem.
 

Denní život


Lidé Himba pasou dobytek a kozy. Zodpovědnost za dojení krav leží na ženách. Ženy se starají o děti, přičemž jediná žena se může postarat i o děti jiných žen. Ženy mají tendenci vykonávat více pracovně náročné činnosti než muži, jako nošení vody do vesnice či stavění příbytků. Muži řeší politické úkoly a soudní řízení.
Himba nosí oděvy málo, ale ženy jsou známé tím, že se potírají směsí máslového tuku, okru a bylinek, aby se tak chránili před sluncem. Směs dává jejich pleti načervenalý odstín. Tato směs symbolizuje sytě červenou barvu země a také krve, kterážto symbolizuje život a odpovídá himbskému ideálu krásy. Ženy si navzájem splétají vlasy do copánků a potírají se svou okrovou směsí (v jejich jazyce zvané otjize).
Moderní šaty jsou vzácné, ale obvykle připadnou mužům, když se objeví. Muži i ženy chodí tradičně od pasu nazí a nosí sukně nebo bederní roušky vyrobené ze zvířecích kůží různých barev. Dospělé ženy nosí kotníkové řetízky ozdobené korálky, aby své nohy chránili od jedovatých uštknutí.
Chlapci jsou obvykle obřezáni před pubertou, stejně jako dívky, aby tak byli oprávněni k manželství. Manželství se domluví při narození dcery a obvykle se uskuteční, když má dívka mezi 14 a 17 lety.
 

Kmenová struktura


Kvůli drsnému pouštnímu klimatu v regionu, kde žijí a také jejich ústraní od vnějších vlivů, si lidé z kmene Himba dokázali zachovat hodně ze svého tradičního životního stylu.
Himbové používají systém bilaterálního původu, který jim pomáhá žít v jednom z nejextrémnějších prostředí světa. Podle bilaterálního původu každý příslušník kmene patří ke dvěma klanům, k jednomu přes otce (patriklan) a k tomu druhému přes matku (matriklan). Tyto klany jsou vedeny nejstarším mužem klanu. Synové žijí s klany svých otců a když se dcery provdají odcházejí žít s klanem svých manželů.
Nicméně dědictví majetku se neřídí patriklanem, ale je určeno matriklanem, např. syn nezdědí dobytek svého otce, ale namísto toho dědí od strýce z matčiny strany.
Systém bilaterálního původu byl zjištěn pouze mezi několika málo skupinami v západní Africe, Indii, Austrálii, Melanésii a Polynésii a antropologové ho považují za velmi výhodný pro skupiny žijící v extrémních prostředích, protože dovoluje jednotlivcům se spoléhat na dvě rodinná uskupení rozptýlená po široké oblasti.
 

Pohromy a strasti


Historie lidu Himba je prostoupena pohromami, včetně kritických období sucha a partyzánské války, obzvláště během namibijského hledání nezávislosti a také v důsledku občanské války v sousední Angole.
V roce 1904 trpěli kvůli snaze o genocidu pod německou koloniální vládou, vedenou Lotharem von Trothem, která decimovala i ostatní skupiny v Namibii, zejména lid Herero a Nama. Historici o této události mluví jako o první genocidě 20. století. Odhaduje se, že bylo zmasakrováno 65000 až 80000 lidí z kmene Herero při vojenské akci, o které někteří potomci přeživších říkají, že nastavila vzor pro židovský holocaust v nacistickém Německu o téměř čtyři desetiletí později. V roce 2004 se Německo poprvé formálně omluvilo za tento koloniální masakr, nicméně odmítlo vyplatit požadovanou kompenzaci v hodnotě 4 miliardy dolarů.
V 80.letech se zdálo, že himbský způsob života se blížil ke svému konci. Katastrofické sucho zabilo devadesát procent jejich dobytku. Mnoho se jich vzdalo svých stád a stalo se uprchlíky ve městě Opuwo, žijících ve slumech z mezinárodní pomoci. Protože žijí na hranici s Angolou, mnoho z nich se stalo obětí únosů v angolské občanské válce.

Obnova


Od 90. let jsou Himbové úspěšní v zajišťování kontroly nad svým teritoriem a zažívají obrození. Mnoho Himbů teď žije v přírodních rezervacích, které jim dávají kontrolu nad divokým životem a turismem na jejich území.
Pracovali s mezinárodními aktivisty na zablokování navržené hydro-elektrické hrázi podél
přehrady Epupa, která by zaplavila zemi jejich předků.
Namibijská vláda zřídila mobilní školy pro himbské děti. Vengapi Tijvinda, babička padesátnice, říká: “Život je stále stejný, ale děti umí číst a psát.

Náboženství


Himba jsou monoteističtí lidé, kteří uctívají boha Mukuru, ale zároveň uctívají své předky. Každá rodina má svůj vlastní oheň předků, který je udržován určenou osobou. Tento strážce ohně přistoupí k plamenům vždy jednou za sedum až osum dní, aby komunikoval s Mukuru a předky jménem své rodiny. Protože Mukuru je často zaneprázdněn ve vzdáleném světě, předci vystupují jako představitelé Mukuru.
Kvůli nekontrolovanému přívalu turistů do Kaokolandu se životní styl a kultura lidu Himba stává stále více ohrožená. Čistě z neznalosti turisté vnášejí do jejich kultury mnoho cizích prvků, jako např. přinášení sladkostí dětem či alkoholu mužům. V důsledku čehož se z mnoha Himbů stali žebráci a alkoholici.

Stránky autora – http://whiteshadow.blog.cz

Share with:


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *