Gorila je největším primátem, největší známý exemplář byl samec měřící 195 cm a vážící 219 kg. … Pokud samec dospěje, musí se rozhodnout, zda v tlupě zůstane či ji opustí. Zatím se předpokládá, že pokud bude mít samec naději na páření, v tlupě zůstává. Pokud se odloučí, žije samotářsky, sleduje ostatní tlupy a pokouší se odlákat samice do své přízně…
Řád: Primates (primáti)
Čeleď: Hominidae (hominidi)
Gorila je největším primátem, největší známý exemplář byl samec měřící 195 cm a vážící 219 kg. Tato velikost je však velmi nadprůměrná. Normální samec dosahuje velikosti 156 až 170 cm a váhy 140 – 180 kg. Samice je menší, váží jen 70 – 100 kg a měří 137 až 150 centimetrů. Charakteristické jsou též velmi vyvinuté svaly, a to především na předních končetinách. Od svého nejbližšího příbuzného, šimpanze, se liší především velikostí. Gorily pohlavně dospívají po sedmi až osmi letech, v té době přestávají samice růst. Samci pokračují v růstu do svých 12 či 13 let. Plná tělesná vyspělost samců se projevuje vytvoření stříbrného sedla na zádech. V dalších tělesných znacích jsou pro gorily typické vystupující nadočnicové oblouky, hladká černá pokožka ve tváři, vysoké čelo a široký rozpláclý nos. Gorily vydávají ze specializovaných potních žláz v podpaží charakteristický zápach.
Gorily se pohybuje většinou po zemi, ačkoliv dokáží i zručně šplhat. Velcí samci však příliš často nešplhají , pravděpodobně díky své značné hmotnosti. Chodí po čtyřech, předními končetinami na zem došlapují pouze ohnutými druhými články svých prstů nikoliv celými chodidly jako je tomu u zadních nohou. V chůzi jsou značně vytrvalí. Na noc si, stejně jako jiní primáti, budují hnízdo, ve kterém tráví noc. Hnízdo je budováno především na zemi.
Potrava goril je z drtivé většiny rostlinného původu, z živočišné potravy dává gorila přednost bezobratlým živočichům, např. termitům. V nížinných pralesních oblastech gorily s oblibou vyhledávají druhotné porosty, v horských oblastech žijí v rozvolněných lesích a bambusových houštinách až do výšky 3500 m n.m.. V horách se potrava skládá z bambusových výhonků, stonků vysokých bylin či kmínků mladých stromů. V nížinách dávají gorily přednost plodům s tuhou a dřevnatou schránkou. Potravu si obstarávají okolo 2. hodiny ráno a mezi 3. a 4. hodinou odpolední.
Tlupu goril vede dospělý samec s dobře vyvinutým stříbrným hřbetem. Tento samec má někdy k dispozici další stejně velké samce. Dále se tlupa skládá z mladých samců s černým hřbetem a několika samic s mláďaty. Minimální počet jedinců v tlupě jsou dvě gorily, největší pozorovaná tlupa byla tvořena 37 jedinci. Tlupa obývá rozsáhlé území o velikosti 5 až 35 km2. Okrsky jednotlivých tlup se překrývají, k potyčkám ale nedochází. Pokud samec dospěje, musí se rozhodnout, zda v tlupě zůstane či ji opustí. Zatím se předpokládá, že pokud bude mít samec naději na páření, v tlupě zůstává. Pokud se odloučí, žije samotářsky, sleduje ostatní tlupy a pokouší se odlákat samice do své přízně. Pokud vůdce tlupy není dostatečně bdělý, své samice ztratí. Často při snaze odlákat samice jiného samce dochází k půtkám, při kterých jsou někdy zabíjeny mláďata. Mladí a osamocení samci na ně záměrně útočí, aby tak přesvědčili postižené samice, že dosavadní vůdce stáda není schopen zajistit klidný život jim a mláďatům. Tato taktika slaví velké úspěchy. Naopak, pokud mladý samec při pokusech přilákat další samice není úspěšný, opustí ho jeho dosavadní samice, které namáhavě získal. Nejstabilnější tlupy goril jsou ty, kde vládnou samci dva. Ten slabší je připraven jako „následník trůnu“ a proto zdatně pomáhá „králi“ vládnout.
Samice rodí mladé v průběhu roku, doba březosti je 260 dní a narozené mládě váží 2 kila. U goril nížinných se samice stará o mládě až 4,6 roku, u goril horských je doba péče o mládě kratší.
Areál rozšíření gorily v Africe je ostrůvkovitý. Podle současných poznatků žijí v Africe dva druhy goril:
1. Gorila nížinná (G.gorilla) se dvěma poddruhy gorila nížinná (G.g. gorilla) , která obývá západní části střední Afriky (Gabon a Kongo) a gorila nigerijská (G.g. diehli) , žijící v Nigérii. Má krátkou nahnědlou srst. Sedlo dospělých samců je často i v oblasti ramen až po zadní partie těla. Celkové početní stavy se odhadují na 45 až 50 tisíc jedinců.
2. Gorilu horskou (G.beringei) se dvěma až třemi poddruhy. Gorila východní (G.b. gaueri) je mnohem tmavší než gorila nížinná. Sedlo je vždy umístěno na zádech. Žije v DR Kongu na východ od řeky Lualaba. Obývá oblasti od nížin do velkých nadmořských výšek. Celkový stav je okolo 5 tisíc jedinců. Gorila horská (G.b. beringei) je ze všech goril nejtmavší, má černou srst a samci mají dobře vyvinutý stříbrný hřbet. Má též dlouhé chlupy a veliké zuby. V současné době přežívá jen 600 jedinců. Obývá pouze pohoří Virunga (na hranicích DR Konga, Rwandy a Ugandy) a Bwindi – hustý les na jihozápadě Ugandy. Někteří vědci uvádějí gorily z Bwindi jako samostatný poddruh gorily horské – gorilu bwindskou.
Gorily díky své váze často trpí artritidou páteře a populace především horských goril trpí díky svému rostlinnému jídelníčku zubními abscesy a poraněními kostí mezi zuby.
Mezi další vážná onemocnění patří ebola a kožní frambezie, bakteriální onemocnění způsobující vážné poškození kůže. Onemocnění se může přenést až na klouby a kosti. Trpí jím hlavně samci žijící mimo skupiny se samicemi. Původcem onemocnění je spirochéta – Treponema pertenue. Poslední dvě onemocnění jsou přenosná i na člověka.
Zajímavé odkazy k textu:
gorillafund.org
Odhalení – o gorilách na CRO (archiv)