1. Poprvé v “černé” Africe

Senegal, jak ho možná neznáte 1

Ve třetím světě jsem už baťůžkařila – Asie, Mexiko, Karibik, Jižní Amerika, Jamajka. Nejvíce mě zajímaly skupiny, subkultury, které si žijí po svém, jinak než my, Evropané, považujeme za běžné. Ale tohle je článek o africkém kontinentu, o Senegalu. Tak tedy, jaký je Senegal, který leží v západní Africe?

Je samozřejmě ovlivněný evropskou kulturou, jak jinak. Malý exkurz do společné historie: od 17. století oblast kolonizovali Francouzi, v roce 1840 se území stalo součástí francouzské kolonie Senegambie. Rozdělení Afriky na mapě tak, jak ho známe dnes, ustavily Británie, Portugalsko, Francie, Itálie, Německo a Belgie v posledních dvaceti letech 19. století. Provedení tohoto rozdělení v terénu už nebylo tak bezproblémové. Od roku 1904 byl dnešní Senegal součástí Francouzské západní Afriky. Další společenství, které Francie v Africe vytvořila, se nazývalo Francouzská rovníková Afrika. Primárními cíli evropského kolonialismu v Africe bylo získání surovin a trhů pro své zboží. V roce 1958 získal Senegal nezávislost. Demokracie byla zavedena roku 1999.

Já jsem tam objevila něco, co mi v dnešní civilizované Evropě chybí. Poprvé jsem odjela do Senegalu v roce 2016 na workshop s výukou afrických tanců a bubnování v městečku Abene, regionu Casamance. Stejně tak, jako se v České republice kdysi z chatových oblastí ozývaly kytary, tak tady se ozývaly bubny. Naši učitelé byli místní tanečníci a bubeníci, atmosféra byla kouzelná. Prý se dá bubnováním dostat do jiného stavu vědomí. Možná tu jsou všichni v jiném stavu vědomí, možná i já jsem tu v jiném stavu vědomí. I když jsem neměla nic, na co jsem zvyklá, ve smyslu evropského komfortu, jako je sprcha a splachovací toaleta uvnitř domu, rozvedená elektřina… Byla jsem tam šťastná a nic mi nechybělo.

Nikdy tu nic nezačíná, nejede, nekončí s evropskou přesností, čeká se…. Vždycky se stane něco neočekávaného. Ten princip nevyzpytatelnosti mě začal bavit. Na civilizovanou Evropu jsem úplně zapomněla a existovala jsem v senegalském časoprostoru přítomnosti. Tohle naladění nepodporuje plánování, spíš vede k nelpění na naplánovaném a tady teprve začíná dobrodružství.

Atmosféra městečka Abene

V Abene na vás dýchne atmosféra tradiční kultury západní Afriky. Je to místo s velkou koncentrací senegalských umělců. Bubnování na djembe je klasická místní pouliční zábava, kterou si vyzkoušel snad každý malý chlapec. Djembe, společně se sangbany, kenkeni, a dun-duny tvoří tradiční senegalské nástroje. Každý rok na Silvestra se v Abene koná festival tradiční africké kultury. Oslavili jsme Silvestra na pláži u ohňů, kde se tančilo a bubnovalo.

Atmosféra je tu líně poklidná, lidé jsou mílí, veselí a vstřícní, i když jim chybí většina základních civilizačních technologií. Elektřina je rozvedená jen v některých částech města na osvícení veřejných prostor, do podniků a majetnějších domů, vodu čerpají místní většinou ze studny, potraviny se tudíž dají skladovat jen bez chladícího zařízení, pere se v ruce, „sprchování“ se praktikuje poléváním z kyblíku za plentou venku (což je ve skutečnosti velmi příjemné), rodiny nejčastěji vaří na ohni nebo na plynové bombě, autobus jezdí kyvadlově bez jízdního řádu, ve městě se dají koupit jen základní věci. Centrum se skládá z prašné hlavní cesty, podél které je všechno, co městečko nabízí: krámečky se základními potřebami, něco jako smíšené zboží, námi vyhledávané Cybercafe, kde se dá připojit k wifi, holič, krejčí, masáže, stylové bary, restaurace, někdy i s wifi a přístřešky s uměleckými předměty, jako jsou obrazy, dřevořezby, hudební nástroje a oblečení.

Atmosféra je tu líně poklidná, lidé jsou mílí, veselí a vstřícní, i když jim chybí většina základních civilizačních technologií. Elektřina je rozvedená jen v některých částech města na osvícení veřejných prostor, do podniků a majetnějších domů, vodu čerpají místní většinou ze studny, potraviny se tudíž dají skladovat jen bez chladícího zařízení, pere se v ruce, „sprchování“ se praktikuje poléváním z kyblíku za plentou venku (což je ve skutečnosti velmi příjemné), rodiny nejčastěji vaří na ohni nebo na plynové bombě, autobus jezdí kyvadlově bez jízdního řádu, ve městě se dají koupit jen základní věci. Centrum se skládá z prašné hlavní cesty, podél které je všechno, co městečko nabízí: krámečky se základními potřebami, něco jako smíšené zboží, námi vyhledávané Cybercafe, kde se dá připojit k wifi, holič, krejčí, masáže, stylové bary, restaurace, někdy i s wifi a přístřešky s uměleckými předměty, jako jsou obrazy, dřevořezby, hudební nástroje a oblečení.

Autor textu a médií: Lucie Masopustová ®

Share with:


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *