Afrikaonline.cz

Rozhovor s vedoucím archeologické expedice v Súdánu, PhDr. Pavlem Onderkou

Archeologický tým Národního muzea v rámci výkopové sezóny objevil ztracený chrám Týfónium, pečetní prsten s vyobrazením núbijského boha Apedemaka a vzácnou bronzovou sošku, původně egyptského boha Usira. Položili jsme pár otázek, ohledně práce českého archeologickému týmu, panu PhDr. Pavlu Onderkovi, vedoucímu expedice archeologů a afrikanistovi z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

Kdy archeologové zahájili spolupráci se Súdánem?
Národní muzeum působí v Republice Súdán od roku 2007, kdy jsme se účastnili společné expedice Královského Ontarijského Muzea a Univerzity v Chartúmu, která působí v královském městě Meroe. Vlastní expedici do Súdánu vyslalo Národní muzeum poprvé v roce 2009. Zatím proběhly tři výkopové sezóny a v přípravě je čtvrtá.

Proč jste si vybrali jako archeologickou lokalitu Wad Ben Naqa?
Lokalita byla vybrána po konzultacích se súdánskou památkovou správou, kdy každá strana měla své preference o působnosti a společným průsečíkem byla právě lokalita Wad Ben Naqa (dále zkráceně WBN).

Čím je Merojský ostrov výjimečný?
Merojský ostrov, případně Ostrov Meroe, je území, které bylo minulý rok, konkrétně 25. června zapsáno na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o jedno ze dvou historických center Núbijské říše. Význam této oblasti se dostává do popředí díky Merojskému království. Je to oblast, kde se nachází celá řada důležitých lokalit, z čehož čtyři nejdůležitější jsou Meroe, Musawarat Al-Sufra, Naqa a Wad Ben Naqa.

Jaké objevy jste očekávali ve WBN?
Dějiny výzkumu WBN sahají až do roku 1821, kdy do WBN přijíždí první Evropan Frédéric Cailliaud a následuje ho celá řada významných i méně významných návštěvníků, včetně archeologických expedic. Z Wad Ben Naqa známe hned několik archeologických průzkumů, kromě nechvalně známého Giuseppe Ferliniho, všichni odcházeli s úžasnými objevy, takže my také očekáváme, že ve WBN objevíme něco co bude zajímavé jak pro širokou veřejnost tak i pro odborníky. Doposud se nám podařilo načrtnout historii této lokality po více než jedno tisíciletí. Město je písemnými prameny doloženo již ze 4.století před naším letopočtem a archeologické výzkumy dokázaly, že doba jeho trvání byla i po pádu Meroiského království až do postmeroiského období v 5. až 6.století.

Obrázek: Palác královny Amanišacheto ve Wad Ben Naqa.

Jaký významný objev pochází z naleziště Wad Ben Naqa?
Pokud mluvíme o konkrétních objevech, tak můžeme začít rokem 1844, kdy na tuto lokalitu přichází Pruská Královská expedice vedená Karlem Richardem Lepsiem, kdy mezi muži, provádějícími výkopy, panovala poměrná skepse, která nebyla potvrzena. Výsledkem jejich úsilí byl nález několika oltářů, z čehož jeden skončil ve sbírkách Egyptologického muzea v Berlíně. Jedná se tedy o oltář respektive o podstavec pro posvátnou bárku, na kterou král Natakamani a královna Amanitore, kteří vládli v prvním století našeho letopočtu, nechali vyrýt svá jména v egyptských a merojských hieroglyfech. Existují zde tedy „dvoujazyčné nápisy“, které pomohly k rozluštění merojského písma, nicméně merojský jazyk zůstává nadále nerozluštěn. Lepsius neobjevil ve WBN pouze tento oltář, ale i další. Pouze však tento jeden přivezl do Evropy a ostatní by stále měly ve WBN být, otázka však je, v jakém stavu. Dále zde byly objeveny dvě sochy panovníka Amenhotepa II., což celou řadu egyptologů od počátku devatenáctého století vedlo k názoru, že až do WBN sahala hranice egyptské říše v době Nové říše, nicméně v současnosti panuje názor, že sochy byly původně umístěny na jedné z pevností druhého kataraktu (nyní pod Násirovým jezerem), a že sem byly převezeny až jako starožitnosti merojskými panovníky. Pokud bychom pokračovali dále tak mezi roky 1958 až 1960 ve WBN působila expedice súdánské památkové správy, která zde odkryla dva chrámy, jeden zasvěcený Amonovi, druhý zasvěcený Apedemakovi, případně jinému božstvu dané doby. Dále odkryla palác a Kruhovou stavbu ve WBN, což je řekněme nejzáhadnější stavba merojské architektury a naše expedice potvrdila, že se jedná o stavbu sakrální povahy.

Obrázek: Scan z knihy Egyptské hieroglyfy (W. V. Davies) – podstavec pod posvátnou bárku nalezený ve WBN ze sbírek berlínského muzea.

U Jebel Barkalu jsem měl možnost pozorovat, že pod núbijským chrámem se nachází původní egyptský chrám. Dochází k něčemu podobnému i ve WBN?
Jebel Barkal je specifický tím, že až sem sahala egyptská kontrola v době Nové říše, takže posvátná místa, která byla chrámem označena v době Nové říše i následně přetrvávají až do merojského období tedy po dalších dva tisíce let. WBN nespadalo do sféry vlivu. Většina staveb této lokality je datována do doby přelomu letopočtů, především do prvního století našeho letopočtu. Existence dřívějších staveb je známa pouze z písemných pramenů. Nebyl zde cítit takový vliv Egypta jako například u Jebel Barkalu. Stavby, které zde vznikají v tomto období jsou v daném definovaném stylu, takže lokalita WBN neměla nádech starověké svatyně jako chrám v Jebel Barkalu, který byl posvátným místem po celou dobu historie starověké Núbie. Stavby ve WBN byly stavěny ve stylu odpovídajícím architektonickém stylu, navazujícím na tradice egyptské, tradice místní a také je zde podstatný vliv antický.

Co představuje objev Týfónia pro WBN?
Objev chrámu Týfónia, který jsme identifikovali v rámci třetí výkopové sezony, je naším prvním krokem na cestě k prozkoumávání těch částí WBN, které doposud nebyly zkoumány. Tento chrám, nebo spíše jeho ruiny jsou zachyceny na kresbách, pocházejících od raných cestovatelů, kteří přišli do WBN mezi lety 1821, 1833 a 1844. Vyobrazeny jsou zde ruiny chrámu, před kterým trčí pilíře s vyobrazením původně egyptského boha Bese, který byl ztotožněn s řeckou mytologickou bytostí Týfónem, od toho tedy Týfónium, a ten chrám někdy v polovině 19. století zmizel, aby byl opět objeven až archeologickou expedicí českého Národního muzea v roce 2011.

Obrázek: Jedno z vyobrazení boha Bese, který bývá ztotožňován s Týfónem.

Giuseppe Ferlini byl pověstný hledač pokladů, který se nehezky podepsal na mnoha núbijských památkách. Mnohdy se mluví o pokladu královny Amanishakheto, který našel právě ve WBN. Jaké jsou jeho nálezy na lokalitě WBN?
Giuseppe Ferlini nenašel poklad ve WBN, naopak WBN ho zklamalo, takže své raubířské aktivity soustředil na jiné lokality v Merojském ostrově. Především pak na královskou nekropoli v Meroe, kde se Ferlinimu podařilo objevit poklad královny Amanishakheto. Soubor zlatých předmětů, byl vložen a zazděn v prostorách v horní části pyramidy. Tento objev ve Ferlinim vzbudil dojem, že v každé královské hrobce bude podobný poklad schovaný, nicméně v případě královny Amanishakheto, která je spojována s lokalitou ve WBN, a je jí připisována stavba paláce na lokalitě WBN, to byla výjimka mezi královskými pyramidami. Ferlini potom v honbě za pokladem rozebral podstatnou část královských pyramid, neboť očekával, že v ostatních pyramidách něco podobného objeví. Na královských hrobkách nyní probíhají konzervační práce a súdánská památková správa a zahraniční inspekce se snaží jeho škody napravit.

Za jak dlouho se člověk aklimatizuje a jak dlouhé bývají pobyty archeologů v Súdánu?
Aklimatizace probíhá v Chartúmu, kde po příletu expedice pobýváme i několik dní, následuje přesun do WBN. Délka naší výkopové sezóny je něco okolo sedmi týdnů, přičemž ne všichni zůstávají po celou dobu trvání expedice. V souvislosti s přidáním WBN do seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO se zdá, že budou vypravovány dvě výkopové expedice, místo prozatím jedné ročně.

Jak probíhá každodenní život archeologů v Súdánu?
Naše expedice žije v těsném kontaktu s místními obyvateli, takže náš denní režim je v zásadě stejný jako jejich. Práce začínají v 7 hodin ráno, kdy se pracuje do 10:30, následuje snídaně, tedy první jídlo dne, na kterou je jednohodinová přestávka a potom pokračujeme do 14. hodiny na lokalitě. Následuje odpočinek, pak nějaká práce související se zpracováním dokumentace a dalšími úkoly spojenými s během expedice. Potom večeře a odpočinek. Pracuje se šest dní v týdnu, vyjma pátků, které jsou využívány k návštěvě jiných lokalit popřípadě jiných expedic.

O využití volného času jste již mluvil, přesto bych se Vás rád zeptal, zda je možno v horkých dnech se zde nějak zchladit, zaplavat si a podobně relaxovat?
Poměrně závažným problémem lokality WBN je fakt, že místní nemají přístup k čisté vodě. Veškerá voda, kterou používají, pochází z Nilu, který nám slouží jako zdroj užitkové vody. Je to voda, ve které se myjeme a někdy při dopravě vody do tábora chodíme do Nilu i plavat. Rozdíl mezi tím, když v tom plavete a když to na sebe lijete z kýblu v zásadě není.

Můj první pobyt v Súdánu měl příznivý vliv na pokles mé hmotnosti, proto bych se Vás chtěl zeptat, zda by jste doporučil v Súdánu, nebo přímo v expedici jako odtučňovací kůru?
Turista jedoucí do Súdánu by měl přicházet s jistou kilogramovou rezervou, jelikož strava je diametrálně odlišná od naší a také podmínky, ve kterých se člověk pohybuje, jsou jiné, takže obojí klade zásadní, pro organizmus nečekané, nároky. Mnohdy se stává, že i samotný pohyb pro středoevropana je trochu problém, a většinou lidé kteří se vrací ze Súdánu, bývají i o několik kil lehčí.

Obrázek: Kruhová stavba sakrální povahy ve WBN.

Jak jste se dostal k archeologii?
K archeologii jsem se dostal již jako student, který se účastnil vykopávek na Slovácku, potom jsem v rámci svých pobytů ve Spojených státech se účastnil výkopových prací a omezeného výzkumu lokality spojené s osvobozenými otroky po občanské válce, tedy souvislost s Afrikou tam byla. V roce 2007 jsem se účastnil archeologické expedice Královského Ontarijského Muzea a Univerzity v Chartúmu v královském městě Meroe.

Vaše role ve WBN není jen archeologická, ale do jisté míry i diplomatická. Jak pracujete s místní komunitou?
Naše expedice patří k těm, které chápou důležitost dobrých vztahů s místní komunitou, jednak jako jakousi logickou odpověď na súdánskou pohostinnost, ale také pokud se na to podíváme z pohledu ochrany lokality, i jako nedílnou součást Cites Managementu. Lokalita WBN má 4km2, připadá na ní jeden strážce a dva policisté a tak nelze lokalitu ochránit, aniž by do toho nebyla zapojena místní komunita. V roce 2010 jsme zprostředkovali partnerství mezi základní školou Trávníky Otrokovice a místní školou ve WBN, kdy jsme jako pošťáci přivezli bezmála 200kg hraček a školních pomůcek. Tato iniciativa došla k rozšíření ve spolupráci mezi vesnicí WBN a Otrokovicemi, které se 17. listopadu 2011 staly partnerskými městy. A my se snažíme s lidmi z lokality pracovat nejen jako prostřednici, ale i aktivně. Udělali přednášky pro obyvatele WBN, kde je seznamujeme s dávnou historií místa, ve kterém žijí. Dále potom máme komentované prohlídky s místními školami a snažíme se i zapojovat do života komunity, do které jsme byli poměrně kladně přijati. Další věcí je, že v rámci naší poslední výkopové sezóny členka expedice Ramona John vyučovala na místní škole angličtinu.

Jaký je Váš názor na dění v této zemi?
Je nutno podotknou, že v Súdánu se toho děje hodně. V našich médiích se dovídáme jen o selektivní části toho, co se v této děje. Většinou když se řekne „A“, chybí tomu, aby se řeklo „B“. Tato země získala v minulých letech takový všeobecně negativní mediální obraz, což se lépe otestuje tím, jak je člověk – Čech, který přijede do Súdánu přijat a jak je přijat místními všeobecně. Dění v této zemi můžeme buďto sledovat ze sdělovacích prostředků, nebo my máme tu výhodu, že situaci můžeme sledovat na místě. Ačkoliv má každý ve WBN telefon, zprávy k nám docházejí s několikadenním zpožděním, což je možná dobře. My si všímáme především toho, co se děje s našimi vesničany. Myslím si, že pohled do dané komunity umožní dění v zemi lépe pochopit, protože ačkoliv v Súdánu žije mnoho etnických skupin, je spousta věcí, které mají všichni obyvatelé Súdánu společné. Právě tuto situaci můžeme sledovat již šestým rokem, člověk musí říci, že například životní úroveň se po skončení druhé občanské války zvyšuje a můžeme vidět, jak se nejen ve WBN, ale i v Chartúmu daří, jak se rozvíjí a jak se kvalita života zvyšuje. Otázkou může být, co se bude dít po současném rozdělení země, a též v souvislosti se světovou krizí, která se i zde odráží. Nicméně život ve WBN je veselý, za což mají zásluhu někteří místní obyvatelé a dal by se přirovnat k idylickému venkovu, kde vidíte, že v roce 2009 zavedli elektřinu, takže nyní je k dispozici každému a je brána jako samozřejmost. Je to zcela jistě znak toho, že se zde něco děje k lepšímu. V současné době se kope vodovodní řad, což je další krok kupředu. Školy, které se rozvíjejí, získávají pomalu i pozornost a podporu vlády. Zlepšení je vidět i na stravě, kdy si místní mohou dovolit i víckrát týdně jíst maso. V tomto ohledu mám radost, jakým způsobem se situace v Súdánu vyvíjí. Nutno také říct, že se tak bude vyvíjet i nadále a že negativní výjevy, které tu jsou a ekonomické vlivy nebudou mít až tak zásadní vliv na to, aby naděje, které mají, nebyly zhatěny.

Obrázek: Ženy ve WBN při přívětivém přivítání archeologické expedice.

Existuje i v Súdánu komunita mající vztah k Československu?
V Súdánu existuje nevelká, ale poměrně silná komunita, která má vztah k oběma Československým státům. Jedná se především o absolventy českých a slovenských vysokých škol, jejich manželky a děti. Je nutno zmínit, že jsou sdruženi ve Společnosti Česko-Súdánského přátelství, která má kolem sedmdesáti členů, avšak při přičtení rodinných členů by tento počet výrazně vrostl. Tito lidé se mezi sebou pravidelně stýkají. Pokud je kontaktuje český nebo slovenský návštěvník, tak mu jsou schopni pomoci, vřele jej přivítají a rádi ho uvidí. A je to komunita, která velmi dobrým způsobem propaguje Českou i Slovenskou republiku.

Mají Súdánci zájem o svou historii?
Súdánci, jaksi, nepovažují starověké Meroe za součást své kulturní identity. Vychází spíše z pramenů arabsko-islámských, nicméně uvědomují si význam, který toto světové kulturní dědictví pro ně má. Jejich společnost obsahuje i malé procento jiných náboženství, mezi významná patří například Koptové, čímž dochází k uvědomění, že společnost na jejich území nebyla vždy muslimská, ale před muslimy tu byli křesťané, před těmi pohané.
Jejich vztah k historii existuje! O své starověké historii se učí ve školách, děti jezdí na exkurze po jednotlivých lokalitách. Každý Súdánec má představu o starověkých dějinách tohoto území. Vyplývá z toho kladný vztah k památkám a podpora súdánské památkové péče k jejich zachování.

Doporučil byste Súdán k návštěvě? Je tato země bezpečná?
Ano, Súdán mezi Chartúmem a Asuánem je docela bezpečný. Je to země velice zajímavá s přívětivým obyvatelstvem, kde turismus zatím není příliš rozšířen. V budoucnu se Súdán jistě stane oblíbenou turistickou destinací, kde bude možné pozorovat střet různých afrických kultur, množství památek, rozmanitou přírodu a užívat si pověstnou súdánskou pohostinnost.

Děkuji Vám za rozhovor.

Exit mobile version