Afrikaonline.cz

Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum)

Nosorožec tuponosý je klidné a mírné zvíře – protiklad nosorožce dvourohého. Jedná se o největšího nosorožce světa, který v dospělosti nemá přirozené nepřátele. Je ohrožen stejně jako jeho africký bratříček pytláctvím.
 
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Perissodactyla (lichokopytníci)
Podřád: Ceratomorpha
Čeleď: Rhinocerotidae (nosorožcovití)
Rod: Ceratotherium (nosorožec)
Druh: Ceratotherium simum (nosorožec tuponosý = nosorožec bílý = nosorožec širokohubý)
 
 
Dle mitochondriální DNA se předci nosorožců a koňů rozdělili před asi 50 milióny let. Nosorožci se vyvinuli v ranném eocénu z předka, kterého sdílí s tapíry, Hyrachyus eximus. V pozdním eocénu došlo k rozdělení na tři čeledi.
 
 
Nejarchaičtějším druhem nosorožce je nosorožec sumaterský, který se objevil již před 15 milióny let. Je nejblíže příbuzným nosorožce srstnatého a zároveň nejvzdálenější od ostatních druhů dnes žijících nosorožců. Linie afrických nosorožců se oddělila od asijských v pozdním miocénu jako druh Ceratotherium neumayri, který začal osidlovat africké savany. Až zhruba před 1,5 milióny let došlo k oddělení druhu Diceros praecox, jenž je považován za nejbližšího předka nosorožce dvourohého. Přibližně ve stejném období došlo i ke vzniku předchůdce nosorožce tuponosého a sice druhu Ceratotherium mauritanicum. Archeologické nálezy z východní Afriky naznačují, že traviny představovaly zhruba 30% stravy a pravděpodobně docházelo ke křížení mezi druhem Diceros praecox a Ceratotherium mauritanicum. Vzhledem k tomu jsou si oba druhy afrických nosorožců až tak evolučně blízcí, že mohou společně i nyní produkovat hybridní potomstvo.
 
Obrázek: Kresba nosorožce srstnatého (Coelodonta antiquitatis)
 
 

Původ jména

 
Latinský název pro nosorožce širokohubé pochází z Řečtiny. Rozkladem rodového jména a menší úpravou dostaneme ceros = roh + therion = zvíře. Druhové jméno má svůj původ též v Řečtine, simum = plochý nos. Označení nosorožce jako bílý pramení v pojmenování holandskými osadníky v JAR, kdy wijd označovalo šířku úst. Následně bylo pro podobnost zaměněno za anglické white…
 

Charakteristika stavby těla

 
Nosorožec tuponosý je jedním ze dvou afrických nosorožců. Velikostí je větší a robustnější než nosorožec dvourohý, má větší lebku, za hlavou má výrazný hrb a u předních nohou se mu tvoří výrazné kožní valy. Při bližším pohledu na hlavu lze zjistit, že má široký, silný pysk, který mu pomáhá při pastvě. Ze všech druhů nosorožců má tento druh největší procentuální zastoupení travin v potravě. Pohlavní dimorfismus se projevuje ve velikosti. Dospělé samice dosahují hmotnosti 1,3 – 2,2t, výšky 1,6-1,8m a délky 3,4-3,7m, zatímco hmotnost samců bývá 1,6 – 3,7t, výška 1,7 – 1,9m a délka 3,7 – 4,8m. Samci jsou tedy větší než samice. Tělo je válcovité, zavalité, pokryté silnou kůží bez srsti. Srst může mít pouze na uších, bambulku na konci ocasu a oční řasy. Severní forma má černou srst na okrajích uší. Rohy jsou tvořeny z tisíců keratinových vláken, která jsou svým složením podobná například nehtům. Podobně jako lidské nehty nebo zvířecí drápy se i roh může zlomit, nebo poškodit. Pokud je roh odříznut, nebo odlomen, doroste. Nosorožec širokohubý disponuje dvěma rohy. Délka předního rohu bývá od 60 do 150cm, je zhruba třetinou předního rohu.
 

Poddruhy

 
Rozlišuje se ve dvou poddruzích:
 
Obrázek: Nosorožci tuponosí severní (Ceratotherium simum cottoni), nahoře Súdán, nejstarší samec narozený v Africe,
uprostřed Súdán – detail širokých úst, dole nadějná mladá samice Fatu, která by mohla být se samcem Sunim záchranou severních nosorožců v Keni, zajímavostí je opačná orientace růstu rohu.
 

Rohy

 
Rohy jsou tvořeny z tisíců keratinových vláken, která jsou svým složením podobná například nehtům. Podobně jako lidské nehty nebo zvířecí drápy se i roh může zlomit, nebo poškodit. Pokud je roh odříznut, nebo odlomen, doroste. Je to nepárový orgán, tvořený zrohovatělou kůží, umístěný na nosní kosti, avšak bez napojení, takže vlastně nemající pevnou oporu. Nosorožec tuponosý disponuje dvěma rohy. Délka předního rohu, je větší než u nosorožce dvourohého. Přední roh dosahuje v průměru délky 65cm. Rekordní délka byla 158cm. Rohy jsou chloubou, ale i prokletím nosorožců, jelikož některé národy je považují doslova za všelék. Od mýtických vlastností jako přísada do kouzelných lektvarů, přes nejlepší lék na potenci, léčbu astmatu, horečky, růstu, až po tvorbu jakési živé vody bývá používán v asijském léčitelství. Výroba obřadních dýk džambía v Jemenu byla již výrazně omezena.
 

Potrava

 
Nosorožec je vegetarián a jeho dieta se skládá zejména z krátkostébelných travin. Trávení, fermentace potravy, se účastní bakterie.
Pysky jsou uzpůsobené ke spásání. Nosorožec tuponosý oba pysky rovné, ploché a široké, které umožňují efektivní spásání krátké trávy. Pysky jsou hlavním rozpoznávacím znakem od nosorožce dvourohého, který má horní pysk zašpičatělý a velmi pohyblivý.
 

Smysly

 
Nosorožec bílý má slabý zrak. Oči jsou umístěny na stranách hlavy, a tudíž vidí špatně dopředu. Navíc ostře vidí pouze na vzdálenost cca 30m. Špatné oči jim nahrazují klubáci, kteří zbavují jeho kůži parazitů a při nebezpečí odlétají. Nosorožec se při spánku nechává hlídat právě jimi.
Trubkovité uši nosorožce zajišťují výborný sluch. Uši dokáže natáčet všemi směry a tím lépe lokalizuje zdroj zvuku. Mezi sebou komunikují nosorožci zvuky, které jsou poměrně složité – od frkání, přes vrčení po kňučení.
Hlavní smyslem je čich, který patří k nejlepším v živočišné říši. K nosorožci se tak lze přiblížit, jen když se jde proti větru.
 
Obrázek: Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) s klubáky v Matobo National Park – Zimbabwe 
 
 

Nosorožec se potí

 
Vzhledem k tomu, že se často živí rostlinami chudými na vodu a zároveň se potí, musí vyrovnávat ztrátu tělesných tekutin. Proto se zdržuje u zdrojů vody, aby ztrátu tělesných tekutin pocením vyrovnal. Chodí k napajedlu i vícekrát denně. V suchých oblastech dokáže nosorožec vydržet bez vody až pět dnů. Pokud však naleznou napajedlo, už se od něj příliš nevzdalují. Nosorožci se rádi válejí v bahně, výjimkou jsou pouze kojící samice. Stejně tak zbožňují popel, odtud může pramenit legenda, že ho přitahuje oheň táborníků.
 
Obrázek: Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) v Khama Rhino Sanctuary 
 
 

Sociální chování

 
 
Nosorožec tuponosý, vzhledem k tomu, že se živí snadno dostupnou trávou, nemá tak rozlehlé teritorium, jako jeho africký příbuzný. Není tolik samotářský, ale přesto samci více lpí na svém teritoriu. Samci obývají malé teritorium do 1km2, které si značkují močí a trusem. Vzhledem tomu, že se často potkávají, lze pozorovat častější obřadné křížení rohů a vzájemné pomočování.
Teritoria dominantních samců se mohou překrývat, zejména v blízkosti vodních napajedel.
Samice a mladí nosorožci vytváří skupiny o tří až patnácti jedincích, které ctí sociální hierarchii. Teritorium skupiny je větší a překrývá území i jiných skupin či dospělých samců. Mladí samci mohou žít na území teritoria dospělého samce, pokud ukazují při setkání s dominantním samcem svou podřízenost. Značit území může pouze vlastník teritoria. Pokud dojde k souboji dvou samců jen zřídka dojde k vážnějším zraněním, ačkoliv jsou velmi hluční.
Jinak se jedná o mírné a neútočné zvíře.
 

Rozmnožování

 
Říjná samice není k páření hned svolná a je agresivní, samec je několikrát odmítnut, než se mu podaří vytvořit se samicí pár. Často námluvy doprovází honičky, respektive samec se jí pokouší udržet na území svého teritoria. Námluvy provází dupání, mručení, funění, vzájemné „útoky“ a značkování území trusem a močí. V páru vydrží 5 – 20 dní. Páření trvá cca 30 minut.
Doba březosti trvá v průměru 480 dní. Mladý nosorožec se rodí bez rohů a nejčastěji na konci období dešťů. Malý nosorožec váží pouhých 40 až 65kilogramů. Po pár hodinách je mládě schopné chůze a první dny života tráví s matkou vskrytu. Matka je odhodlaná mládě intenzivně bránit. Pokud se mládě v tomto období vzdálí od matky, stane se snadnou kořistí například hyen. Mládě se brzy naučí, schovávat se po boku matky. Při přesunu zpravidla běží mládě před matkou. V dospělosti již nemají skoro žádné přirození nepřátele.
Mládě saje mléko více než rok z bradavek umístěných mezi zadníma nohama matky. Rohy proto mláděti začnou růst až po odstavení. Mléko je chudé na živiny. Nosorožci mají nejméně kalorické mléko ze všech savců.
Mládě opouští matku po dvou až třech letech. Ve skupině matky zůstává až do dospělosti, nebo se připojí k jiné skupině mladých jedinců či jiné matky.
Mladé samice dospívají v 6 – 7 letech, samci až v 8. – 12. roce. V sedmém roce přestávají nosorožci růst. Samec se dokáže ucházet o samici až v desátém roce života, když k tomu získá „sociální“ status.
Dožívají se až 50 let.
 
Obrázek: Dva mladí samci nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum) s klubáky v Matobo National Park – Zimbabwe.
 
 

Ohrožení

 
 
Mláďata mohou být velice vzácně napadena levhartem, hyenou nebo lvem, ale vzhledem k ochraně matky, jsou případy útoku a ohrožení mláděte mizivé.
Severní poddruh je odolnější proti chorobám, přenášeným hmyzem v bažinatých oblastech povodí Bílého Nilu. Jinak podobně jako nosorožci dvourozí se mohou v chladnějších oblastech nachladit, v místech výskytu bodalky tse-tse trpí bradavicemi (i zde severní poddruh vykazuje vyšší odolnost), způsobenými parazity (hlísticemi) rodu Filaria, malárií způsobenou klíštěnkou rodu Babesia (riziko spíše pro jižní formu), tuberkulózou, průjmovými nemocemi způsobenými bakteriemi rodu Salmonella, spavou nemocí a podvýživou způsobenou parazity trávícího traktu, např. tasemnice.
Jižní forma nosorožce širokohubého (Ceratotherium simum simum) byla před 110 lety na pokraji vyhynutí. Ve volné přírodě se tehdy nacházelo pouhých 20 kusů bílých nosorožců. Odchovem na farmách v jižní Africe, s podporou genofondu zoologických zahrad, se podařilo bilanci zvrátit. V současné době je populace nosorožce bílého jižní formy nejpočetnější v porovnání s ostatními nosorožci. Ve volné přírodě jich žije k 18 000ks.
Severní forma nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum cottoni) je nyní v podobné situaci jak byla před sto lety jižní forma. Zda situaci komplikuje kriticky nízký počet jedinců ve volné přírodě i v zoologických zahradách a příbuznost jednotlivých nosorožců. Do záchrany se zapojili i veterináři z Liebniz Institute for ZOO and Wildlife Research Berlin, zabývající se asistovanou reprodukcí u nosorožců. Umělá inseminace u dvou mladších samic dopadla neúspěšně. Posledním pokusem je převoz do přirozených podmínek v Keni, kde se snaží navodit dostatečnou hormonální aktivitu, nutnou pro rozmnožování. Jedním z důvodů prozatímního neúspěchu mohla být velikost obytného prostoru v zoologické zahradě, jelikož omezuje sociální a teritoriální chování volně žijících nosorožců. Podobná příčina se pokládá i za důvod neúspěchu rozmnožování asijského nosorožce sumaterského v zajetí.
I přes parazity a nemoci největší hrozbou pro bílé nosorožce pytláctví. V roce 2011 byl každých 18 hodin zabit v jižní Africe jeden nosorožec tuponosý. Bohužel, prognózy pro rok 2012 nepředpokládají pokles tohoto trendu.
 
 
Text a fotografie: Jaromír Němec a Vladimír Zikán
Exit mobile version