Jméno těchto osobitých stromů má svůj mýtický původ. Když Hérakles při pouti za zlatými jablky draka zabil, dračí krev se vsakovala do půdy, ze které začal vyrůstat strom.
Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Liliopsida (jednoděložné rostliny)
Řád: Asparagales (chřestotvaré)
Čeleď: Dracaenaceae
Rod: Dracaena (dračinec)
Druh: Dracaena draco (dračinec dračí, dračinec obrovský)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Liliopsida (jednoděložné rostliny)
Řád: Asparagales (chřestotvaré)
Čeleď: Dracaenaceae
Rod: Dracaena (dračinec)
Druh: Dracaena draco (dračinec dračí, dračinec obrovský)
Jméno těchto osobitých stromů má svůj mýtický původ. Jedním z dvanácti úkolů, jenž měl Hérakles splnit bylo přinést tři zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. Vzácnou jabloň střežil neúnavný, pro jistotu ještě okolo jabloně obmotaný, drak Ládón. Když Hérakles draka zabil, dračí krev se vsakovala do půdy, ze které začal vyrůstat strom. Důkazem mýtického spojení draka a dračince je červená míza – „dračí krev“.
Rod dračinec v sobě zahrnuje kolem osmdesáti druhů. Dračinec obrovský je největším druhem tohoto rodu. S nejbližším příbuzným se můžeme setkat na východě Afriky, na ostrově Sokotra, kde dračince Dracaena cinnabari vytvářejí řídké hájky. Mezi poměrně známe pokojové rostliny patří západoafrický dračinec vonný (Dracaena fragrans).
Dračinec obrovský je jednou ze symbolických rostlin Kanárských ostrovů. Nejznámější a nejspíše i největší a nejstarší dračinec je na ostrově Tenerife ve vesnici Icod De Los Vinos na severním pobřeží. Jeho stáří je odhadováno na 650 let. S dračinci dračími se lze setkat i na Madeiře, Azorských ostrovech a západním Maroku (Draceana draco ajgal). Kromě ostrovů Gran Canaria (Draceana draco tamaranae) a Tenerife (Draceana draco draco), kde roste skoro všude, rostou dračince ve svazích hor a kopců až do výšky 700 metrů nad mořem. Vyhovují jim zdánlivě suchá místa s dostatkem vláhy a slunečních paprsků.
Dračinec mívá jednoduchý nebo složený kmen, vzniklý srůstem kmenů. Vzhledem může připomínat deštník. Růst je velice pomalý, za deset let strom dosahuje výšky okolo 60 – 90cm. Mladé stromy mají jednoduchý kmen a větvit se začínají až mezi 8 a 11 rokem, po odkvětu. Podle počtu kvetení se odhaduje i věk, jelikož dračince netvoří letokruhy. Listy jsou dlouhé, tuhé, bez řapíku, rostoucí přímo od kmene a mohou dorůst délky až 60cm. Květy jsou zeleno-bílé, sladce vonící. Kořeny jsou hladké, béžového až oranžového zbarvení. Není vytvořen primární radix, ale soustavu sekundárních kořenů.
Červená míza dračinců našla v minulosti mnohá uplatnění. Původní obyvatelé Kanárských ostrovů, Guančové, používali mízu při mumifikaci svých zesnulých. Římané mízou obarvovali své zbraně. Ve starověku byla mnohými kulturami používána jako přísada do kadidel, červené barvivo, k rituálům, v alchymii nebo jako všelék. V 18. století se míza přimíchávala do laků hudebních nástrojů, do zubní pasty a do léčivého olejíčku na kožní problémy. Dnes je míza dračinců používána některými šamany v animistických obřadech.
Dračinec dračí je v rámci IUCN řazen mezi zranitelné. Spontánní množení dračinců ve volné přírodě je již nemožné, jelikož pták, jehož potravou byly oranžové bobule dračinců, a jenž byl jediným šiřitelem semen, před asi 400 lety vymřel.