Nezapomínejme přes bouřlivý sever Afriky na Jižní Afriku, zemi, která je přirozeným vzorem celé subsaharské Afriky. Zemi vede již osmnáctým rokem ANC. Po nedávné stranické čistce hlavních a levicově radikálních kritiků politiky ANC se dal očekával klidný průběh stranického sjezdu ANC. Přesto již první den vzbudil ohlas.
V úterý začal v Johannesburgu stranický sjezd ANC (26. 6. – 29. 6. 2012). Po stranické čistce před tímto kongresem, kdy se prezident Jižní Afriky Jacob Zuma zbavil svých hlavních „nepřátel“, se zdálo, že vše proběhne hladce. Odskákal si to zejména mladý populární a populistický politiky ze Stranické ligy mládeže ANC – Julius Malema. Dodejme však, že často překračoval meze demokratické politiky i na africké poměry.
Hned při úvodní slovu Zuma překvapil svým projevem, kdy kriticky prohlásil, že i po osmnácti letech vlády ANC zůstala struktura ekonomiky nedotčena. Vlastnictví je stále v rukou bílých mužů. Následovala jedna z čelních představitelek ANC Maurencia Gillion, která ve svém projevu řekla, že oficiálně apartheid v zemi již osmnáct let neexistuje, ale stále se nic nezměnilo. Bohatí bílí lidé žijí ve svých krásných domech a zbytek ve slamech.
Vypadá to, že ANC na své čtyřdenní konferenci bude zpytovat svědomí – korupce, 25% nezaměstnanost mladých černochů a ztráta důvěry černé většiny – ANC připomíná stranu pro černou „elitu“.
„Lepší život pro všechny“ – volební slogan ANC. Jak ho naplnit? Zuma prohlásil, že v rámci zachování ekonomické stability musela ANC dělat jisté kompromisy v národním zájmu. Proto zůstaly ekonomické mocenské vztahy z dob apartheidu neporušeny. Strana bude nyní uskutečňovat tzv. „druhý přechod“, který se zaměří na ekonomické změny, místo politických. To vzbuzuje otázku, zda Jižní Afrika bude znárodňovat. Nejeden delegát navrhuje přerozdělit půdu, znárodnit doly či banky (Za tyto názory byl odejit Malema). Mohlo by se zdát, že ANC směřuje silně do levého politického spektra a už nebude prosazovat myšlenky volného trhu.
Vlastní důsledná analýza ANC o nesnázích Jižní Afriky však ukazuje na vinu ANC z neúspěchu při ekonomické transformaci země. Přes silnou rétoriku některých členů na sjezdu je znárodňování velmi nepravděpodobné. Nikdo v Jižní Africe si nepřeje zimbabwskou cestu, spíše pomalý pokrok.