Osel je jedním z mála domestikovaných zvířat s původem v Africe. Je dokonale přizpůsoben pro život v drsných podmínkách Sahary. I přes své jedinečné smysly, kterými je velmi dobrý sluch, čich a zrak, jsou jeho stavy ve volné přírodě kriticky nízké. Důvodem je jeho lov v severní Africe a citelné změny krajinného rázu. Pokud se nepovede současně zde žijící populace nevelkého počtu, nebo populace z chovného programu zoologických zahrad dostatečně chránit, je vysoce pravděpodobné, že se z oslem somálským půjde setkat pouze v zoologických zahradách.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Perissodactyla (lichokopytníci)
Čeleď: Equidae (koňovití)
Rod: Equus (kůň)
Podrod: Asinus (osel)
Druh: Equus africanus (osel africký)
Výskyt
Osli afričtí obývají aridní, semiaridní oblasti a suché savany severní Afriky. V již poměrně vzdálené minulosti areál výskytu sahal od severozápadní Afriky po Somálsko. V současné době je prokazatelný stálý výskyt na východě Eritrey a menší populace v somálském rohu. Sezóně migrují po Súdánu, Etiopii a do Egypta (N.P. Wadí Gemal). V současnosti se odhaduje počet volně žijících jedinců na 570 až 1 000.
Osli afričtí se rozeznávají v těchto poddruzích:
- Osel somálský (Equus africanus somaliensis) – je šedého zbarvení, dorsální partie a nohy jsou bílé. Je bezpečně rozeznatelný, jelikož jeho nohy mají specifické černé pruhování, podobně jako zebry, nebo okapi. Několik set jedinců žije v Somálsku, Eritree a Etiopii.
Osel núbijský (Equus africanus africanus) – považuje se za předchůdce osla domácího, který by domestikován zhruba v období před 6 000 lety. Nejblíže geneticky příbuzná populace žije na ostrově Bonaire v Karibiku. V národním parku Wadi Gemal v Egyptě se vyskytuje divoká populace oslů Uvažuje se o tom, zda se jedná o osly núbijské, osly somálské nebo křížence obou druhů. Jsou zprávy o výskytu z oblasti pohoří Jebel Uweinat a pohoří Tibesti. Vzhledem ke komplikovanému přístupu do daných oblastí a neprokazatelnosti výskytu, je stále veden v databázi IUCN jako kriticky ohrožený. - Osel núbijský (Equus africanus africanus) je 120 cm vysoký, šedého až hnědého zbarvení, má typicky hnědočerný pruh přes záda k předním nohám.
- Osel alžírský (Equus africanus atlanticus) – někdy nazývaný osel severoafrický, vyhynul kolem roku 300 n.l. Obýval savany severozápadní Afriky. Vzhledem a stavbou těla se podobal oslu núbijskému.
- Osel domácí (Equus africanus f. asinus) – domestikovaná forma osla, rozšířená prakticky po celém světě jako užitkové houževnaté zvíře. Od svých divokých předků podědili odolnost v pouštních oblastech, dokáží přežít bez vody až 3 dny, což z nich sice nedělá koráby pouště jako jsou velbloudi, kteří jsou schopni na jedno až dvě napití přejít Saharu, ale jsou již od nepaměti cennými pomocníky poblíž lidských obydlí. Archeologové našli důkazy o domestikaci oslů již z 4 000př.n.l. v Egyptě. O domestikaci oslů se uvažuje již v předdynastickém období na území Núbie. Pravděpodobným důvodem domestikace byl obchod Núbie s Egyptem, kdy se osel osvědčil lépe, než volové. Domestikace probíhala v několika vlnách a vznikly tím dvě hlavní geneticky příbuzné skupiny. První pochází z osla núbijského a její mitochondriální DNA je shodná se vzorky odebranými z kostí divokých oslů núbijských (vykopávek). Druhá skupina je geneticky příbuzná oslům somálským, mitochondriální DNA však shodná není, tudíž se předpokládá, že pochází spíše z oslů severoafrických, nebo z populace osla afrického žijícího na Blízkém východě v oblasti Jemenu, kde se zatím nenašly žádné kosterní pozůstatky, které by tuto teorii potvrdily.
Obrázky: Osel somálský (Equus africanus somaliensis)
Popis
Osli afričtí jsou v kohoutku 1,2-1,5m vysocí a jejich tělo dorůstá do délky 1,8-2m. Délka ocasu je kolem 50cm. Tělo je pokryto krátkou srstí, abdominální partie jsou bílé, zbytek těla je pokryt světle šedou až plavě krémovou srstí. Hříva je šedočerná, nozdry a blízké okolí černé, špička čenichu a úst je bílá. Osli somálští mají zachován ve zbarvení tmavý úhoří pruh přes hřbet, u oslů núbijských se ve zbarvení vyskytuje ještě pruh k předním nohám, vytvářející specifický kříž, který zdědily i domestikovaní potomci. Srst je hladká a krátká podobně jako u koňů a zeber. Od zátylku po celé délce krku se táhne černá hříva. Uši jsou specificky velké, podlouhlé a oblé, lemované černou srstí, vnitřní výstelka je světlá – bílá nebo s černými skvrnami. Veliké uši jsou adaptací pro výborný sluch a zároveň slouží jako výměník tepla. Kostra je vůči koni gracilní. Na menší kopyta navazují štíhlé nohy. Celková stavba těla je přizpůsobena rychlému pohybu v těžkých podmínkách.
Potrava a chování
Divocí osli jsou aktivní přes den, ale pouze v chladnějších částech. V horku vyhledávají stín, buď v rámci vegetace, nebo ve stínu aridních hor. Kopyta jsou tvarována pro snadný a rychlý pohyb po nerovném skalnatém terénu. Na rovině dokáže dosáhnout rychlosti až k 70km/h. Zdržují se dle možností ve stádech čítajících až 50 členů. Samci jsou teritoriální, území o velikosti až 25km2 si značkuje močí a trusem. Na území dominantního samce mohou žít i jiní samci, musí být v podřízeném postavení, zejména pokud jde o samice. V nepříznivých podmínkách drží pospolitě pouze matky s mláďaty, samice bez mláďat a samci jsou v běžných podmínkách samotáři.
Typicky přisuzovanou vlastností povahy osla je tvrdohlavost, což je trochu neprávem. Osel je velice opatrné zvíře. Pokud něco nezná, či se něčeho bojí, dává se na útěk. Nicméně je zároveň zvědavý, proto na rozdíl třeba od koně se mnohdy po odběhnutí jde podívat na to co jej vyděsilo. Další typickou vlastností je, že i když jsou osli za normálního stavu od přírody mírní, ochrana hříbat je aktivní a agresivní. Rozzuřená klisna dokonce mnohdy ušlape velké psy, kozy a byly případy útoku i na lidi. Tak se chová jen v případě, že není jiné možnosti, jako u psa zahnaného do kouta.
Typicky přisuzovanou vlastností povahy osla je tvrdohlavost, což je trochu neprávem. Osel je velice opatrné zvíře. Pokud něco nezná, či se něčeho bojí, dává se na útěk. Nicméně je zároveň zvědavý, proto na rozdíl třeba od koně se mnohdy po odběhnutí jde podívat na to co jej vyděsilo. Další typickou vlastností je, že i když jsou osli za normálního stavu od přírody mírní, ochrana hříbat je aktivní a agresivní. Rozzuřená klisna dokonce mnohdy ušlape velké psy, kozy a byly případy útoku i na lidi. Tak se chová jen v případě, že není jiné možnosti, jako u psa zahnaného do kouta.
Osli jsou býložravci, kteří jsou dokonale přizpůsobeni spásání pouštní vegetace, pysky jsou přizpůsobeny spásání travin a zuby k ukusování a drcení téměř jakékoli vegetace. I přes nevybíravost oslů, v potravě dle možností dominují traviny, které jsou v semiaridních a aridních oblastech méně početné. Možná to je i důvodem proč se nezdržují ve velkých stádech, kde si potravně navzájem konkurovali a nestačila jim dostupná vegetace. Mezi nejdůležitější složky stravy patří rostliny rodu Aristida, Digiteria a druhy Chrysopogon plumulosus, Dactyloctenium schindicum, Lasiurus scindicus, Sporobolus iocladus a Pannicum turgidium. Pojídá i listy keřů a stromů, případně ohlodávají kůru mladších stromků. Jedí i byliny, které krom nich jedí pouze velbloudi a adaxové, čímž i v případě nedostatku potravy jsou schopni přežít. Množství vody v potravě udává to, jak dlouho vydrží osel bez napití. Byly zaznamenány případy, kdy osel pil brakickou vodu.
Obrázek: Osel núbijský (Equus africanus africanus), autor: Serge Melki
Rozmnožování
Reprodukční cyklus je v divočině vázán na dostupnost potravy a nastává jednou do roka. V tomto období samice močí prozrazují stádium ovulace, což u dominantního samce vyvolává silné teritoriální chování, kdy v blízkosti samic nesnese žádného jiného samce. Dává to najevo specifickým hýkáním okolo klisen a zuřivým dusáním, které slouží jako zastrašování ostatních samců. Doba březosti je 12 měsíců (cca 330 – 365 dní), samice rodí jen jedno mládě o hmotnosti 8-13kg. Hříbě je 30 minut po narození schopno stát na nohou. Doba laktace je pět měsíců, pak mateřská péče o hříbě končí. O mláďata se stará pouze matka. Pohlavní dospělosti dosahují samice druhým rokem, samci až čtvrtým rokem života. Délka života je kolem 30-ti let ve volné přírodě, v zajetí bývá vyšší, až 42 let.