Afrikaonline.cz

Namibie – krásná, chudá a nemocná

Namibie, obrovská země s pouhými dvěma miliony obyvatel, která leží mezi vodami jižního Atlantiku a pouští Kalahari, získala zpět svoji nezávislost na Jihoafrické republice teprve v roce 1990. Odstranění apartheidu přineslo Namibijcům svobodu, ale rozdíly mezi lidmi zůstaly. Diamanty, nádherná příroda, úspěšné komerční farmy, vlastněné po generace bílými farmáři, i obrovské sociální rozdíly, rasismus, AIDS a tuberkulóza – to vše patří k rozporuplné tváři dnešní Namibie, která se dá obecně charakterizovat jako „dvojkolejná země“.
 
Funguje zde moderní ekonomika, která umožňuje zhruba 10% převážně bílých obyvatel žít na velmi nadstandardní úrovni a asi 20% na standardní životní úrovni. Protipólem této úspěšné části Namibie je 50 až 60% obyvatel, kteří výhod ekonomiky využít nemohou či neumí, žijí v chudobě a jsou nezaměstnaní. Tato chudá většina má k dispozici na den cca 1 až 2 USD, (což nevystačí ani na balíček toustového chleba a mléko), a minimální možnost uživit se mimo omezený formální pracovní trh. Předchozí generace byly kolonisty připraveny o svoje tradiční způsoby obživy – stáda skotu jim byla zabavena a pastviny zabrány. Černošští obyvatelé Namibie byli za apartheidu omezováni i v přístupu ke vzdělání a tak jim chybí i potřebné vzdělání, se kterým by se mohli pustit do podnikání nebo dostat dobrou práci.

Na konci roku 2001 však svitla naděje alespoň pro některé. Nevládním organizacím se totiž poprvé otevřela možnost spustit na africkém kontinentě rozvojové projekty z peněz oficiální rozvojové pomoci české vlády. Ačkoliv patří Namibie mezi nejvyspělejší africké země, rozhodl se Člověk v tísni působit právě tam. Jedná se totiž o stát, který patří k zemím nejvíce zasaženým pandemií HIV/AIDS. Hlavními problémy většiny těchto obyvatel jsou nezaměstnanost a chudoba. Sami nemocní neuvádějí jako svůj hlavní problém nemoc, ale fakt, že nemají práci, a tudíž žádný příjem.

Chráněná dílna Karas Huisen Crafts jako zdroj obživy

Díky novým příležitostem byla v roce 2004 založená chráněná dílna, která následně v roce 2010 přešla do rukou místní organizace Karas Huisen Crafts (slovo Huisen v jazyce Nama znamená svépomoc). Člověkem v tísni je však i nadále podporována prostřednictvím poradenství a prodejem jejích výrobků v Namibii (poznámka: Dříve byl tento projekt znám i v Česku jako Projekt NAMA)
 

Práce v chráněné dílně, která se nachází ve slumu Tseiblaagte na okraji města Keetmashoop, živí 20 – 50 lidí, především chudých žen. Množství lidí, které dílna může zaměstnat, závisí na velikosti zakázek. Vyšívání, výroba ozdob z korálků a pštrosích skořápek, výroba panenek z textilu – to vše patří k tradicím kmene Namů a Křováků, žijících v polopoušti, které jsou v dílně udržovány i dnes.

Dílna se snaží vytvářet prostor pro rozvoj těchto tradičních řemesel a dovedností, které postupně upadají v zapomnění. Zároveň umožňuje chudým lidem ze slumu Tseiblaagte, kde nezaměstnanost dosahuje asi 90%, vydělat si peníze na živobytí pro sebe a své rodiny. Plat jim umožňuje zaplatit za pitnou vodu, školné pro děti, nebo například sunar.

Krom finanční pomoci na pokrytí provozních nákladů poskytl Člověk v tísni také pomoc v oblasti získávání grantů, marketingu nebo v ekonomickém a personálním řízení.

Po deseti letech prochází projekt transformací. Dílna získala podporu místních úřadů (navštívil ji i premiér) a namibijská vláda se po dlouhých jednáních zavázala, že přestane školní uniformy, které v Namibii nosí prakticky každý školák, dovážet z Číny a začne je odebírat od místních firem. Dílna Karas Huisen Crafts by se tak mohla stát dodavatelem školních uniforem pro jih Namibie a stát se tak nezávislou na podpoře svých zakladatelů.

Nejen dostupná práce, ale i sunar a kozy pro lepší život

Chráněná dílna není jediný projekt zajišťovaný organizací Karas Huisen Crafts, jehož podporou se Člověk v tísni snaží přispět ke zlepšení podmínek pro život v Namibii. Vzhledem k rozšíření HIV/AIDS (nemocí trpí více než 20% procent dospělých obyvatel Namibie) roste každým dnem počet sirotků v zemi. Nemoc připravila o rodiče už více než padesát tisíc namibijských dětí a chudoba, apatie i nevzdělanost přispívají ke stále rostoucímu počtu obětí AIDS.

Jedním z dalších projektů je podpora HIV pozitivních žen a prevence přenosu HIV z matky na dítě, kontrola léčby a kojení u HIV pozitivních matek. Matky, které kvůli HIV/AIDS nemohly kojit, dostávají pro své dítě umělou výživu a jsou ve správné péči o dítě podporovány sociální pracovnicí.
 

Pomoc je poskytována také v oblasti obživy a jejího rozvoje. Lidé, kteří onemocněli AIDS, musí pravidelně a dobře jíst, proto byly postiženým rodinám poskytnuté kozy, které jim zajišťují přísun čerstvého mléka a lepší živobytí. Zároveň jsou zdrojem pomoci pro další skupiny, protože rodiny, které dostanou kozy, musí polovinu koz „vrátit“ v podobě narozených kůzlat. Ta jsou dále distribuována dalším rodinám. Na stejném principu funguje projekt již několik let.

Za deset let fungování chráněnou dílnou prošly desítky zaměstnanců. Někteří z nich našli později místo na nechráněném trhu práce, jiní si založili vlastní malé podnikání a nabyté dovednosti využívají při šití nebo výrobě šperků na vlastní pěst. Dílna Karas Huisen Crafts tak pomáhá svým zaměstnancům, aby si mohli pomoci sami, k čemuž by měly směřovat všechny projekty rozvojové pomoci.
 
Zdroj: Člověk v tísni
Exit mobile version