Sousedům Zimbabwe a jejich politickým vůdcům není budoucnost zimbabwského kolegy Mugabeho a jeho země lhostejná. Zambijský prezident Mawanasa dokonce kvůli tomu uspořádal v neděli (11.4.2008) summit.
Už jen samotný fakt, že afričtí vůdcové budou jednat o jednom z nich bez toho, aby jim setkání organizoval někdo ze Západu, si zaslouží pochvalu.
„Nepřijedu,“ vzkázal však Mugabe svým kolegům. Pak přidal tvrzení o tom, že za setkáním stojí nátlak Velké Británie, která se podle Mugabeho stále snaží udržet si ve svých bývalých koloniích moc. Typická Mugabeho rétorika, „za všechno můžou bílí“, se tedy nezměnila. Mugabe si tak může sám za svou izolaci sám a v zambijské Lusace se tak bude jednat o něm, bez něj.
Zato jednání Mawanasy je zcela logické. Zambie je prvním nárazníkem, který odnese jakékoliv změny či nepokoje v Zimbabwe. Přes jejich jižní hranici proudí denně desetitisíce Zimbabwanů, kteří jezdí do Zambie pracovat či jen nakoupit. Protože na rozdíl od Zimbabwe, zambijská ekonomika se slibně rozvíjí a Mugabe by se divil, že je to právě díky investorům ze zahraničí.
A nejen to, v Zambii působí stovky humanitárních organizací, přes které do země tečou další miliardy dolarů. „Zambie je miláčkem donorů,“ říká Hana Klučarová, která zde pracuje pro agenturu OSN UNFPA. A Mawanasa dobře ví, jak peníze „bílých“ jsou pro jeho zemi důležité a tak se jim samozřejmě snaží zalíbit.
„Nepřijedu,“ vzkázal však Mugabe svým kolegům. Pak přidal tvrzení o tom, že za setkáním stojí nátlak Velké Británie, která se podle Mugabeho stále snaží udržet si ve svých bývalých koloniích moc. Typická Mugabeho rétorika, „za všechno můžou bílí“, se tedy nezměnila. Mugabe si tak může sám za svou izolaci sám a v zambijské Lusace se tak bude jednat o něm, bez něj.
Zato jednání Mawanasy je zcela logické. Zambie je prvním nárazníkem, který odnese jakékoliv změny či nepokoje v Zimbabwe. Přes jejich jižní hranici proudí denně desetitisíce Zimbabwanů, kteří jezdí do Zambie pracovat či jen nakoupit. Protože na rozdíl od Zimbabwe, zambijská ekonomika se slibně rozvíjí a Mugabe by se divil, že je to právě díky investorům ze zahraničí.
A nejen to, v Zambii působí stovky humanitárních organizací, přes které do země tečou další miliardy dolarů. „Zambie je miláčkem donorů,“ říká Hana Klučarová, která zde pracuje pro agenturu OSN UNFPA. A Mawanasa dobře ví, jak peníze „bílých“ jsou pro jeho zemi důležité a tak se jim samozřejmě snaží zalíbit.
I tím summitem, ale nakonec proč ne, když z toho nakonec profituje celá Zambie. Za svoláním summitu může být i jiný důvod – strach z přívalu zimbabwských uprchlíků. Zambie je totiž už po desetiletí ostrovem míru a klidu v celém regionu. Nikdy se nezapojila do žádné války a nikdy tam nebyla ani válka občanská. A tak během hrůz, válek a hladomorů v sousední Angole či Kongu, našly v Zambii útočiště miliony prchajících lidí. Zambijské hranice byly svého času jedním velkým uprchlickým táborem. A mnoho jich tam zůstalo dodnes a Zambie má kvůli tomu spoustu problémů. Pokud by byly nepokoje v Zimbabwe, je téměř jisté, že část prchajících by zamířila právě na sever – do Zambie.
Letošní pražský filmový festival Jeden svět se snažil upozornit na současné diktátory.: Festival vydal trička, na nichž je Mugabe hrající na trubku a pod ním je napsáno: „Umlčme tu písničku“. Nebude třeba, Mugabe se už umlčel sám.
Markéta Kutilová, Novinářská agentura Pozitivum, článek vyšel v deníku E15