Afrikaonline.cz

Tilapie nilská (Oreochromis niloticus)

Tilapie je sladkovodní rybou původem za Afriky, které je dnes rozšířená v chovech po celém světě. I přesto, že je háklivá na nízké teploty, lze se s ní setkat i v chovech v zemích jako je Česká republika nebo Polsko. Absence mezisvalových kůstek a kvalitní bílé maso s nízkým obsahem tuku, zaručujícím při kuchyňských úpravách šťavnatost masa, dělá z tilapií jednoho z nejvyužívanějších sladkovodních živočichů.
 
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Infrakmen: Gnathostomata (čelistnatí)
Nadtřída: Osteichthyes (ryby kostnaté)
Třída: Actinopterygii (paprskoploutví)
Nadřád: Teleostei (kostnatí)
Řád: Perciformes (ostnoploutví)
Čeleď: Cichlidae (vrubozubcovití)
Rod: Oreochromis (tlamoun)
Druh: Oreochromis niloticus (tilapie nilská = tlamoun nilský = okounovec nilský – prosazuje se také název tilápie nilská)
 
Tilapie nilská pochází ze sladkých vod Afriky, přežije však o v brakických vodách. Nyní se krom Afriky a Madagaskaru vyskytuje v tropických a subtropických vodách v Asii a Jižní Americe. Je vysoce adaptabilní. Teplota vody by se měla pohybovat mezi 20°C až 30°C. Snese krátkodobě pokles teploty vody až na 8°C, ale i nárůst na 40°C, nicméně v těchto extrémních teplotách neprospívá – neroste a zastavuje se reprodukce. Vyskytuje se spíše v mělčích vodách.
Hned po kaprech a pstruzích (lososovitých rybách) zaujímá třetí místo v žebříčku chovaných sladkovodních ryb. Mezi výhody chovu tilapií patří především nízká náročnost druhu, rychlý růst, rezistence vůči nemocem, dobrá reprodukce, nenáročnost na potravu a kvalita masa tilapií, vzbuzující vysokou poptávku. I proto počet ryb tohoto druhu v umělých komerčních chovech mnohonásobně převyšuje počet divoce žijících jedinců.
Tělo tilapie nilské je zploštělé, mající příčné tmavší svislé pruhy. Zbarvení je variabilní, dle lokality výskytu. Většinou se jedná o kombinaci zelené, pískové, šedé a šedomodré barvy. Velikostí zpravidla nepřesahuje délku 50cm a hmotnosti 4kg, jsou však známé i větší exempláře. Hřbetní ploutev je celistvá, má 16-17 tvrdých a 11-15 měkkých paprsků, má cykloidní šupiny. Jedním z rozlišovacích znaků je pruhování ocasní ploutve. Dosahuje délky 60 cm a váhy přes 4 kg, dožívá se až devíti let.
 
Rozeznává se v osmi poddruzích:
 
 
Ačkoliv si vystačí jen s rostlinnou potravou, nejedná se o býložravou rybu. Kromě rostlin a řas hoduje například na larvách komárů a dalším dostupném hmyzu a bezobratlých vodních živočiších. Krmení bývá denní, nicméně při rychlém populačním nárůstu, který způsobuje vzácnost potravních zdrojů, je jejich příjem potravy i noční. V ideálních podmínkách dosáhne tržní velikosti (0,25kg) do jednoho roku. Všeobecně, živí se fytoplanktonem, perifytonem, vodními rostlinami, malými bezobratlými, bentosem a detritem.
Byl vyšlechtěn i hybrid tilapie nilské a mosambické, který roste přibližně o 60% rychleji a má o polovinu větší rychlost nárůstu populace a celkovou odolnost. Dalšími přednostmi je, že snáší početní odchovy a nedochází k zakrňování, chov je možný jak ve sladké, tak i brakické, ale i v mírně slané mořské vodě. Někteří vědci však namítají, že takováto ryba, která je schopna přežít téměř v jakýchkoliv podmínkách, mající rychlou reprodukci a rychlý růst, může v mnohých lokalitách představovat ekologickou katastrofu nedozírných rozměrů.
Pohlavní dospělost nastává během prvního půl roku života. Tilapie nilské jsou schopny vyprodukovat až 1 500 jiker na 1kg své vlastní hmotnosti. Jikry jsou kladeny do hnízda, které staví a chrání samec. Samice své jikry částečně z hnízda vybírá a inkubuje v ústech. Doba inkubace je jeden až dva týdny. Po vylíhnutí jiker hlídá potomstvo a v případě nebezpečí je ukrývá ve svých ústech – což je mimochodem typický znak tlamovců. Pokud je reprodukční cyklus příliš rychlý, může docházet k zastavení růstu ryby a tvorbě zakrnělé populace.
 
Obrázky: Tilapie nilské v expozici ZOO Dvůr Králové. Ulovené tilapie na nilských přehradách u Káhiry (Autor – Jana Pízová) a grilovaná tilapie (Oreochromis niloticus eduardianus) na břehu Viktoriina jezera.
 
Tilapie nilské jsou kromě člověka loveny ptáky, zejména kormorány a orly jasnohlasými, nilskými okouny, afrotetrami a krokodýly. Díky své vysoké adaptabilitě mohou mimo původní lokalitu výskytu nahrazovat místní rybí druhy. Jako negativní invazivní druh se jeví třeba ve Viktoriině jezeře, kde společně s latesem nilským vytlačili a nahradili místní endemické druhy cihlid. V jiných místech Afriky zase představují významný zdroj potravy pro místní obyvatele a jejich význam je tedy pozitivní. Příkladem mohou být zmínky o chovu tilapií před 4 000 lety ve starověkém Egyptě.
 
P.S.: věnováno Vlastimilu Barušovi.
Exit mobile version