Přeshraniční národní park jsou území, která vznikly spojením národních parků jednotlivých zemí při hranicích státu do jednoho celku - vše vzešlo z iniciativy afrického superparku.
Národní park je „chráněné území udržované především pro ochranu ekosystémů a pro rekreaci“; cílem managementu je „chránit přírodní a krajinné oblasti národního a mezinárodního významu pro duchovní, vědecké, vzdělávací, rekreační nebo turistické účely; navždy uchovat v co nejpřírodnějším možném stavu reprezentativní příklady fyzickogeografických regionů, biotických společenstev, genetických zdrojů a druhů pro zajištění ekologické stability a rozmanitosti; udržovat využívání oblasti návštěvníky pro inspirační, vzdělávací, kulturní a rekreační účely na takové úrovni, která uchová území v přírodním nebo téměř přírodním stavu; eliminovat a předcházet exploataci nebo jinému využívání, odporujícímu účelu vyhlášení území; brát trvalý ohled na ekologické, geomorfologické, duchovní nebo estetické atributy, které vedly k vyhlášení území; brát v úvahu potřeby místního obyvatelstva včetně využívání zdrojů jejich živobytí do té míry, pokud nepůsobí škodlivě na cíle managementu.“
Podle Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) patří národní parky do kategorie II. Termín „národní park“ je v různých zemích různým způsobem definován a protože místní legislativa je pro vznik a ochranu vybraného území vždy rozhodující.
Přírodní rezervace / Nature Reserves / Wildlife Reserves – tato kategorie neodpovídá naší kategorizaci zvláště chráněných území podle zákona č.114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Jedná se často o území nající velmi silný ochranný režim podle kategorie I. IUNC.
Přírodní rezervace / Wildlife či Natural Sanctuaries / Wildlife či Natural Monuments / Reserves – obdobná území jako výše uvedené, ale s jiným stupněm ochrany.
Mokřady mající mezinárodní význam (Ramsarská úmluva) - Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Convention on Wetlands of International Importance Especially as Waterfowl Habitat) je jednou z nejvýznamnějších mezinárodních úmluv v oblastin ochrany přírody. Zároveň se jedná o jedinou úmluvu chránící určitý typ biotopu. Z původního zaměření na ochranu mokřadů významných z hlediska vodního ptactva se po určité době dospělo k současnému stavu, kdy se prostřednictvím této úmluvy zajišťuje celosvětová ochrana a rozumné užívání všech typů mokřadů.
Vznik Úmluvy zaměřené na ochranu mokřadů byl iniciován alarmujícími změnami v druhovém i početním zastoupení vodních ptáků, zaznamenanými v souvislosti se změnami a úbytkem mokřadů. Myšlenka nutnosti ustanovení mezinárodní úmluvy zazněla v r.1962 na první mezinárodní konferenci o mokřadech.
Úmluva byla prvními 18 státy podepsána v r. 1971 v íránském městě Ramsar (odtud zkrácený název „Ramsarská úmluva“) a v platnost vstoupila v r.1975. Česká republika je smluvní stranou Ramsarské úmluvy od r.1990. K 31. 10. 2006 má Ramsarská úmluva celkem 153 smluvních stran. Sekretariát sídlí vešvýcarském Glandu.
Každá smluvní strana Ramsarské úmluvy je povinna zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na „Seznam mokřadů mezinárodního významu“ (tzv. List of Wetlands of International Importance), který vede sekretariát Úmluvy a zajistit adekvátní ochranu a rozumné užívání mokřadů na svém území. Do seznamu jsou zařazovány mokřady splňující poměrně přísná kritéria mezinárodního významu pro vodní ptactvo a mezinárodního významu z hlediska ekologie, botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. Seznam v současné době čítá cca 1700 mokřadů celého světa o celkové rozloze asi 150 mil ha.
UNESCO - MAB biosférické rezervace - Světová organizace pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) vyhlásila v roce 1970 program ekologické spolupráce, nazvaný Člověk a biosféra (Man and Biosphere - MaB). Jeho cílem je podpora rozumného využívání přírodních zdrojů a zavedení vyvážených vztahů mezi člověkem a přírodou. Ke studiu a podpoře těchto cílů vymezily jednotlivé státy území nazvaná biosférické rezervace. Tyto větší územní celky naplňují tři základní funkce biosférické rezervace, kterými jsou: (1) ochrana a zachování genetických zdrojů, rostlinných a živočišných druhů, ekosystémů a krajiny, (2) rozvoj a podpora trvale udržitelného ekonomického a demografického rozvoje a (3) podpora výchovy, vzdělávání a výzkumu souvisejícího s ochranou přírody a udržitelným rozvojem. Každá biosférické rezervace je rozdělena do tří zón odstupňovaného využívání. Nejcennější je jádrová zóna, určená především k ochraně přírody a krajiny. Následuje nárazníková zóna, sloužící především výzkumu, vzdělávání a výchově a vhodným formám turistiky. Poslední je přechodová zóna, v níž probíhá běžné hospodaření se zvláštním zřetelem na jeho šetrné formy.
Území Úmluvy světového dědictví – území chráněná podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Convention concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage), která byla přijata v r. 1972. Z Úmluvy vyplývá povinnost státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací. (U nás se používá označení památka UNESCO)
Významná ptačí území (IBAs) – území celosvětového programu organizace BirdLife International - Významná ptačí území (Important Bird Areas, IBAs), jehož cílem je chránit oblasti důležité pro přežití vzácných ptačích druhů na celém světě.
Území Barcelonské úmluvy - Úmluva slouží k ochraně Středozemního moře před znečišťováním, v jejím rámci byla vyhlášena i území mající význam z hlediska jeho ochrany.
Lovecké oblasti a Lovecké rezervace i soukromé – území sloužící k ochranězvěře s využitím těchto ploch k lovu.
Zalesňované plochy/ chráněné lesy / Deštné / mlžné lesy pod ochranou – území sloužící k obnově či ochraně přirozených lesů.
Chráněné krajiny / krajinné oblasti / krajinné parky / přírodní parky – území chránící podobu krajiny ve stavu, ve kterém se nachází (podobně jako naše "přírodní parky")