Obnovená premiéra performance (Divadlo bez hranic: Capoeira aneb z Afriky a Brazílie do Prahy ) spojená s debatou s českými Afričany na téma Kde domov můj… Prezentace první česko-angolské hry!
Ve spolupráci s nakladatelstvím Větrné mlýny, Společností beninských občanů v ČR a mamapapa. Debata bude publikována v revue Rozrazil.
Sobota 21.března ve 20.00 Divadlo na prádle.
Hrají: Eliška Mesfin Boušková, Pamela Sibandová, Maxime Mededa, Paul American, Gilson Santana dos Santos, Martin Nesvatba, Jamba Mulimbwe. Dramaturgie: Lucie Němečková. Režie a scénografie: Tomáš Žižka.
Je to poprvé v historii české společnosti, české kultury, kdy spatřila světlo světa performance napsaná a nastudovaná Afričany žijícími v České republice, kteří otevřeně hovoří o svých kořenech i o své vykořeněnosti. S humorem, který místy mrzne na rtech, vyprávějí o své kultuře, o historii svého etnika, ale i o hledání svého vlastního místa v Čechách. Performance se jmenuje Capoeira aneb z Afriky a Brazílie do Prahy a vznikla v produkci Sdružení beninských občanů žijících v České republice.
Až se budou psát dějiny českého národa, českého divadla počátku 21.století, nemělo by se rozhodně na tento projekt zapomenout, stejně jako by neměly zmizet v propadlišti zapomnění divadelní a kulturní iniciativy jiného spřízněného divadelního sdružení z Plzně Tukutiko, které oživuje paměť Afriky zejména prostřednictvím divadelních představení pro děti.
Sdružení beninských občanů, které vede bývalý student pražské žurnalistiky Maxime Mededa, začíná být stále více vidět a slyšet! V roce 2005 například uspořádali čeští Beninčané v rámci festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani kulturně-společenské setkání nazvané Beninská noc/Benin v Praze. Úspěšně se účastní Polívkové soutěže, pořádané Multikulturním centrem Praha, spolupracují s organizací Humanitas Afrika, s nimiž připravili besedu o Beninu či s festivalem …příští vlna/next wave…, jehož předloňský africký program Maxime Mededa, mj. příležitostný herec (tč. hraje v divadle Minor nebo studio Y) spolu s českým Angolanem a externím hercem Činoherního klubu, Paulem Americanem, moderoval.
A u této příležitosti právě vznikl nápad dělat divadlo s českými Afričany, ale nejen s nimi. Prostě ukázat, že Afrika je bohatý kontinent, že má zajímavou, pestrou kulturu, která může v mnohém inspirovat kulturu majoritní i další kultury, které se setkávají na českém území, a že také v Čechách žijí tvůrčí Afričané, kteří jsou důležitou součástí českého kulturního života.
A tak vznikla performance s názvem Capoeira aneb z Afriky a Brazílie do Prahy. Základ tohoto možná trochu netradičního projektu přesahujícího kultury i žánry, tvoří původní hra českého Angolana, Paula Americana, na které spolupracoval také další Afričan, Britto a Gilson s Magid z Brazílie. Hra evokuje cestu tance či bojového umění capoeiry, které vzniklo v předkoloniálním období v Africe a odtud se s otroky dostalo do Ameriky, konkrétně do Brazílie a rozšířilo se do celého světa.
Capoeira však není jen záležitost těla, je to také filosofie a metafora propojení lidí různých kultur, která tvůrce zajímala nejvíc. Setkání českých Afričanů s Tomášem Žižkou, česko-slovenským scénografem a režisérem, který má již bohaté zkušenosti s divadelní prací s menšinami, odborníkem na tzv. divadlo site specific, tedy divadlo vznikající ve specifických prostorech a oživující netradiční místa, přineslo další obohacení: Střípkovitý příběh capoeiry prostupují útržky osobních příběhů hlavních aktérů: Elišky Bouškové, Pamely Sibandové, Paula Americana, Maxima Mededy a Gilsona Santany dos Santose spolu s dokumentárními záběry Tomáše Žižky po své cestě z Brazílie. Některé příběhy jsou veselé, jiné smutné a šokující. Všechny jsou však zcela autentické a představují ryzí zlato celého projektu: Eliška, která má své kořeny jak v Čechách tak v Etiopii, a je jedinou českou profesionální herečkou s africkými předky, vypráví svůj příběh o hledání vlastní identity. Její kolegyně Pamela má podobný osud, maminka je Češka, tatínek pochází ze Zimbabwe. I ona citlivě vnímala svou „jinakost“, kterou jí drsným způsobem dali najevo i tvrdé pěsti skinheadů. Humorné a hluboce lidské jsou příběhy Maxima a Gilsona. První z nich vypráví o své vášni-rádiu, kvůli které se rozhodl přijet do Prahy studovat žurnalistiku, druhý vzpomíná na strach z autoritativní babičky, který ho pronásleduje i tady, v Čechách. Nejsilnější zpovědí je monolog Paula Americana, který do sladkobolné melodie angolské hymny líčí, jak ho naverbovali jako dětského vojáka do angolské války, kde byl nucen bojovat proti vlastnímu bratrovi. Paul American je také hlavním autorem textu o capoeiře, který dotvořil společně s celým kolektivem tvůrců. Hra, která je vůbec prvním dramatickým textem z pera českého Afričana, se dokonce objevila v nominacích na hru roku v anketě divadelního časopisu Svět a divadlo.
Performance vrcholí ukázkou capoeiry v podání Martina Nesvadby a herců. Na představení organicky navazují setkání, hudební, kulinářská, lidská… Vždyť Afrika pojímá aspekty života v sympatické vzájemné symbióze a komplexnosti.
Performance vznikala formou workshopu-work in progress, zhruba od září do prosince 2006. První prezentace se uskutečnila 11.prosince 2006 ve Studiu Citadela v rámci festivalu Právo první noci.Slavnostní premiéra proběhla 15.prosince 2006 v Pražské tržnici v Holešovicích. Byla nadmíru úspěšná. Přišlo nečekané množství lidí, které akce přitáhla i v hektickém předvánočním čase. Zhruba sto padesáti – dvoustovkové publikum připomínalo svým složením ideální multikulturní společnost.
Performance v oblasti divadla poněkud rozčeřila stojaté multikulturní vody tím, že přináší novou energii, nové zdroje inspirace, novou citlivost, otevírá dosud tabuizovaná společenská i osobní témata, zasazuje se o emancipaci lidí z mimoevropských kultur v rámci majoritní společnosti.
Lucie Němečková, podle textu uveřejněného v časopise o cizincích a pro cizince Slovo