Aye-Aye expedition – úvod a flóra Madagaskaru

 

Madagaskar je čtvrtým největším ostrovem na Zemi a svou velikostí se může rovnat s Francií. Historie tohoto ostrova se začala psát asi před 180 milióny let, kdy došlo k postupnému rozpadu superkontinentu Gondwana a Madagaskar se začal postupně vzdalovat od Afriky a asi o 90 miliónu let později se od Madagaskaru začala vzdalovat Indie. Od tohoto okamžiku se madagaskarská fauna a flóra vyvíjela samostatně. I po 167 miliónech let lze pozorovat podobnosti madagaskarské, africké a indické přírody. Mnoho ze zvířat ve více či méně vzdálené minulosti zaniklo a lze se s nimi setkat jen z archeologických nálezů, ale přesto se dají i dnes nalézt živoucí důkazy někdejšího spojení v jednom kontinentu. Od Afriky je Madagaskar oddělen asi 520km širokým Mosambickým kanálem.

Vegetace na ostrově je ovlivněna zeměpisnou polohou, nadmořskou výškou, srážkami, podložím, oceánem a člověkem. Dle krajinného rázu bývá Madagaskar rozdělován do několika biomů a sice:

 

Pobřežní deštný prales se nachází na východním pobřeží Madagaskaru. Stromy koření v písku a odolávají jak slanému prostředí, tak i cyklónům, které pravidelně přicházejí z Indického oceánu. Na první pohled se velice se podobá nížinnému deštnému pralesu, ale rostliny jsou rozdílné. Vegetace se nachází při nebo lehce nad nulovou nadmořskou výškou.

 

 

Nížinný deštný prales se nachází v nadmořské výšce 0-800m.n.m Je zde typické horko a dusno, vlhkost vzduchu se zde přibližuje ke 100% a roční srážky přesahují 5 000mm. Koruny stromů mohou dosahovat až výše 30metrů. Flóra i fauna tohoto biomu je velice bohatá. Lze se zde setkat s množstvím orchidejí a láčkovek. Z fauny zde kypí bezobratlí živočichové, ptactvo, plazi a savci. Zároveň je zde nejvyšší pravděpodobnost setkání s maskotem expedice – ksukolem ocasatým.

 

Horský deštný prales se nachází v nadmořské výšce 800-1 300m.n.m. Teploty zde jsou nižší a proto i vegetace musí být tolerantnější sezóně chladnějšímu počasí. Skladba lesního porostu je oblastně rozdílná. Vyskytují se zde bambusové porosty, liány, dračince, starčky, sleziníky, plavuně atd. I zde se lze setkat s nepřeberným množstvím rostlin a živočichů.

 

 

Horský les se nachází ve vyšší nadmořské výšce než 1 300m.n.m. Vegetace je zde nízká, ojediněle dorůstající až do výše 10metrů. Panují zde poměrně nízké ranní teploty. Daří se zde vřesovcům a sukulentním rostlinám snášejícím nižší teploty. Fauna je zde výrazně chudší než v nižších polohách.

Opadavé lesy jsou typické pro západ ostrova. Na první pohled vypadají stejně jako listnaté lesy v České Republice. Z pocitu, že jste doma Vás vyvede až přibližující se chrochtání lemurů. Daří se zde nepřebernému množství živočichů. Lze se zde setkat s mnoha druhy krys, ježků, madagaskarských šelem, hadů, pavouků a chameleónů. Tento biom bývá rozdělován na suché opadavé lesy na západě ostrova a střídavě vlhké opadavé lesy na severozápadě ostrova.

 

 

Trnitá buš je jednou z perel Madagaskaru. Na pohled vypadá jako neprostupná, suchá, šedá, pichlavá změť křovinatých rostlin. Na dotek je to velice podobné, jen neprostupnost je pouze místní, avšak počet trnů je příliš velký. Jinak řečeno, i zde jde procházet, ale nejde to bez škrábanců. Tento biom se nachází na jihu ostrova. Podložím je na většině míst červenohnědý lateritový substrát, jenž částečně udržuje vlhkost, nutnou pro růst rostlin. Trnitá buš je doslova ráj pro milovníky sukulentních rostlin a ornitologů.

 

 

Vápencové a pískovcové skály, které se v aridních oblastech mohou vyvyšovat nad okolní krajinu jsou od severu ostrova, při západním pobřeží až k Morondavě. Jedná se především o Tsingy, které vznikly erozí desertifikované krajiny. Na první pohled suché a nehostinné skaliska doslova kypí životem. Důvodem je výskyt vody, která je zadržována v porézním materiálu skal. Údolí jsou vlhká či sezóně vlhká, mnohdy zarostlá stromy, vrcholové partie jsou aridní. Zde se vyskytují především sukulentní rostliny. Podobně je na tom i pískovcový masiv Isalo, kde náhorní plošiny jsou porostlé travinami a sukulentní vegetací, kdežto v údolích s potoky roste bujná vegetace.

 

 

Mokřady jsou velice zajímavým biomem. Rostliny jsou tolerantní či dokonce závislé na vysoké vlhkosti substrátu v němž koření. Fauna je zde bohatá, obzvláště na hmyz, ryby a ptactvo. Z plazů se zde lze nejčastěji setkat s krokodýlem nilským. Nejčastěji vznikají v blízkosti jezer, kde nedochází k navyšování sloupce vody v důsledku mořského přílivu.

 

 

Mangrovové porosty jsou vázány na pobřeží ostrova. Na rozdíl od mokřadu se zde jedná o zátopové oblasti v důsledku přílivu. Mangrovové porosty rostou v brakické či slané vodě. Vyskytují se tedy u ústí řek a při pobřežních mělčinách. Hrají velice důležitou roli v rámci ekosystému. Jsou bohaté na bezobratlé, mořské i suchozemské, živočichy.

 

 

Tato oblast vzniká změnou přírodních poměrů většinou odlesňováním či jinou lidskou činností. Jsou zde nízké, sezónní srážky. Vykytují se zde ojedinělé stromy a keře, odolné vůči suchému klimatu. Do této podoby se postupně mění centrální náhorní plošina. Jsou zde poměrně časté eroze, které se značně podepisují na krajinném rázu. Místy mizí i tráva, či roste jen v trsech vzdálených od sebe, čímž mi zdejší krajina nápadně připomínala Saharu v blízkosti tuniské oázy Chebika.

 

 

Flóra Madagaskaru oplývá více jak 13 000 druhy rostlin, přičemž 89% je endemických.
Kapradiny a cykasy jsou zde četně zastoupeny. Krom nízkých kapradin se zde hojně, především v horských oblastech východního Madagaskaru vyskytují stromové kapradiny rodu Cyathea. V národních parcích se jsou hojně k vidění sleziníky hnízdnaté (Asplenium nidus). Jejich výskyt je omezen na vlhká místa. Deštným pralesů dodávají prehistorický charakter.
Zajímavé jsou láčkovky rodu Nepenthes, které jsou ve dvou druzích zastoupené například v N.P. Masoala.
Sušší oblasti oplývají širokou škálou sukulentních rostlin, kterých se na Madagaskaru vyskytuje kolem 150 druhů.

Pryšce jsou na Madagaskaru zastoupeni například pozoruhodně vypadajícím Euphrobia oncoclada, jemuž se někdy díky vzhledu přezdívá „salám z buše“. Dalšími jsou E. stenoclada, E. declaryi, E. ambovombensis, E. milii, E. viguieri , E. didieroides …
Rod Pachypodium je zastoupen pěti druhy na jihu Afriky a kolem dvaceti druhů roste na Madagaskaru. V suchých oblastech ostrova roste bizarně vzhlížející Pachypodium brevicaule, na jihozápadě roste P. lamerei, které bývá mnohde vysazováno jako dekorativní rostlina, P. rutenbergianum divoce rostoucí od středozápadu podél pobřeží Mosambického kanálu až na sever. Pachypodium rosulatum je známo především podruhem gracilius, endemitem a jedním ze symbolů N.P. Isalo. Vytváří kulovitý kaudex (tlustý kmen) a kvete nádhernými žlutými květy. Dalšími jsou P. geayi, P. decaryi, P. inopinatum, P. windsorii, Pachypodium horombense …

 

Jedním z představitelů trnité buše je čeleď Didiereaceae, která se člení do rodů Alluadia obsahující šest druhů, Alluaudiopsis a Didierea mající každá po dvou druzích a Decaryia, vyskytující se jen v jednom druhu. Jsou to rostliny které se svým způsobem podobají kaktusům, ale krom dlouhých pichlavých trnů mají i listy. Nejznámější jsou takzvané „chobotnicové stromy“ rodu Didierea a sice Didierea madagascariensis a Didierea trollii. Alluadia ascendens dorůstá největších rozměrů z celé čeledi. Z počátku roste jen kmen, avšak po nějaké době se začne větvit a vytvářet masivní, bohatě větvenou rostlinu, 10-15metrů vysokou s bílými až červenavými květy. Alluadia comosa vytváří rozvětvení již od začátku růstu. Dorůstá do výšky 2-6metrů. Kvete bílými květy. Alluaudiopsis marnieriana dorůstá jen do výše 4 metrů. Je však nejpestřeji zbarvená. Do čeledi patří Alluadia procera a Alluadia dumosa.

Rod Aloe je zastoupen v jižní, východní Africe a Madagaskaru asi 450 druhy, z čehož kolem sta druhů roste na Madagaskaru a některé jsou zde endemické. Dorůstají zde do výše až tří metrů. Aloe divaricata je poměrně rychle rostoucí sukulentní rostlinou jihozápadu ostrova. Úzké listy jsou šedomodrého odstínu a centrální růžice je červenohnědá. Mezi endemické druhy patří například Aloe isaolensis, rostoucí pouze v N.P. Isalo. Známe jsou i Aloe suzannae, Aloe vaombe a Aloe capitata.

Dalším zajímavým rodem jsou kolopejky (Kalanchoe). Na Madagaskaru roste okolo šedesáti druhů. Jejich výskyt je až do nadmořské výšky 2000m.n.m. Největšími druhy jsou K. arborescens, K. beharensis, K. grandidieri. O poznání menší jsou K. pubescens, K. tubiflora, K. poincarei, K. streptantha, K. orgyalis a Kalanchoe gastonis bornieri.

V okrasných zahrádkách, ale i ve volné přírodě se lze setkat s různými druhy z rodu Adenium. Podařilo se nám na fotografiích zachytit Adenia firingalavensis, Adenia sphaerocarpa, Adenia perrieri a Adenia ambongoensis. Adenia jsou známá spíše z afrického kontinentu.

V národních parcích rostou dále plavuně, starčky, netýkavky, kopřivy, orchideje, draceany a mnoho jiných rostlin o kterých se nyní zmiňovat nebudu.

Z rostlinné říše Madagaskaru je asi nejznámějším baobab. V západní Austrálii se lze setkat s druhem Adansonia gibbosa, na Madagaskaru jen se šesti podruhy a sice Adansonia grandidieri, Adansonia rubrostipa, Adansonia madagascarinsis, Adansonia suarezensis, Adansonia za a Adansonia perrieri. Na kontinentální Africe roste Adansonia digitata.

Dalšími stromy jsou například obrovské tamarindy (Tamarindus indica), fíkusy, smokvoně, kávovníky, citrusy, palmy, akácie, borovice, Eukalypty, mangrovy atd.

 

 

Trošku zklamáním pro mne bylo, když jsem se zde setkávat s introdukovanými rostlinami, zavlečenými z Evropy, Asie, Austrálie a Afriky v koloniální době. Vrcholným překvapením pro mne bylo nalezení suchohřibu hnědého (Boletus badius) v Ivolině a N.P. Montagne d´Ambre, ale to bych trošku předbíhal. Flóra Madagaskaru je unikátní kombinací původních a introdukovaných druhů rostlin.