Afrika Afrika  
Dnešní datum: 17. 10. 2017  
Politika a Společnost

* Politická participace žen v Zambii

Vydáno dne 25. 06. 2012 (10444 přečtení)

„Řekni, kde ty (ženy) jsou, co se s nima mohlo stát?“ Respektive - kde ty zambijské ženy jsou, když nejsou v politice. Postavení žen v rozvojových zemích se formuje v kontextu nerovnosti pohlaví a specifické kultury, víry a přístupů k rolím obou pohlaví .



Práce pro kurz, Afrika v mezinárodních vztazích (AFMESYS), Vyučující: Mgr. Jan Prouza, Univerzita Hradec Králové, Filosofická fakulta, Katedra politologie

Úvod

„Řekni, kde ty (ženy) jsou, co se s nima mohlo stát?“ Respektive - kde ty zambijské ženy jsou, když nejsou v politice – to je ústřední téma této práce. Postavení žen v rozvojových zemích se formuje v kontextu nerovnosti pohlaví a specifické kultury, víry a přístupů k rolím obou pohlaví (Knotková 2004: 163-4). Práce si tedy klade za cíl vylíčit problematiku slabé angažovanosti zambijských žen v politice a zjistit, jestli (jaké) genderové stereotypy v Zambii převládají. Optikou teorie feminismu se podívá na postavení žen ve veřejné sféře a zhodnotit případné překážky, které jsou jim kladeny pro vstup do aktivního politického života. Závěr práce je věnován pokusu o návrh řešení tamější situace.
Proč se tímto tématem vůbec zabývat? Zambie patří mezi nejméně rozvinuté země světa. Podle Human Development Report byla tato země na základě indexu lidského rozvoje klasifikována na 164. místo z celkového počtu 187 hodnocených zemí. Mnoho lidí v zemi stále není schopno naplnit ani základní lidské potřeby a téměř 70 % obyvatel je nuceno žít z příjmu nižšího než 2 USD na den. Chudoba postihuje více ženy než muže, což jasně ilustruje skutečnost, že 90 % všech chudých v Zambii jsou právě ženy (UNDP). Jak uvádí deklarace tisíciletí OSN je pro snížení chudoby, snížení úmrtnosti v důsledku hladu a zlepšení zdravotní péče, zvýšení úrovně vzdělání a zajištění skutečně udržitelného rozvoje nutná genderová rovnost a posílení postavení žen ve společnosti (United Nations Millennium Declaration 2000: 5). Podpora rovnosti pohlaví ve školství, zdravotnictví, politice i dalších oblastech tedy není jen otázkou práva žen, ale také nezbytnou podmínkou zmírnění chudoby. Pokud tedy chceme v dnešní době mluvit o rozvoji, musíme zmiňovat i gender. „Dokud ženy nebudou mít lepší přístup ke vzdělání, zdrojům, rozhodování a vlastnictví majetku, bude ve většině rozvojových zemí snižování chudoby a ekonomický růst nemyslitelné“ (Knotková 2004: 163-4).
Autorka tak připouští možnost, že by i rozvoji Zambie mohlo napomoci posílení postavení žen, a to skrz výraznější politickou participaci. Možnosti a limity v tamějších podmínkách tedy zkoumá v praktické části práce. Ta navazuje na část teoretickou, ve které je přiblížena teorie feminismu v mezinárodních vztazích, na jejímž základě je provedena následná analýza. Práce je případovou studií, je zde využit empiricko-analytický přístup, metoda analýzy dat a kvalitativní textová analýza. Časově se snaží zaměřit na současnost, pro pochopení kontextu jsou však v některých případech zmíněny i historické souvislosti.
Literatura na dané téma je poměrně bohatá, zdrojů české provenience je však velice málo. Pro získání validních informací proto byla autorka odkázána na anglické zdroje. Kvalitně zpracovaná data poskytují stránky EISA (Electoral Institute for the Sustainability of Democracy in Africa). Zde je možné najít relevantní informace týkající se voleb a politického systému celkově. Informace o společenské situaci poskytla publikace Gisely Geislerové Women and the Remaking of Politics in Southern Africa, dále autorka čerpala z různých článků dostupných na internetu a v neposlední řadě z vlastního pozorování. Co se týče teorie feminismu, má člověk skutečně nepřeberně mnoho možností, odkud čerpat. Při zpracování autorka ocenila práce přispěvovatelů obsažené ve sborníku Sféry ženy: právne, politicke, ekonomicke vedy – především článek Jany Lasicové, podrobnější exkurz do teorie pak posloužil především příspěvek Ann Ticknerové Feminist Perspectives on International Relations.

1. Teorie feminismu v mezinárodních vztazích

Feminismus – v současné době často skloňovaný přístup, který se v nejobecnější perspektivě zaměřuje na nerovné postavení žen vůči mužům. Feministické tužby byly vyjadřovány už ve staré Číně, k většímu rozšíření však došlo až v polovině 19. století se vznikem hnutí za volební právo žen. Tato tzv. „první vlna“ feminismu skončila s udělením volebního práva ženám. Pokud mluvíme o „první vlně“, je nasnadě, že následovala „druhá vlna feminismu“, která přišla v 60. letech 20. století, poté, co ženská hnutí nabrala novou sílu na prosazování svých zájmů. V oblasti teorií mezinárodních vztahů následovalo období hledání jiných alternativ. Ta feministická vychází z kritiky tehdejších dominantích teorií, z kritiky chápání celé jejich teoretické konstrukce, především státu (Lasicová 2004: 171-172). Společně s neomarxismem, konstruktivismem a postmodernou tedy řadíme feminismus mezi hlavní proudy tzv. kritického přístupu (Drulák 2003: 111). Feministický přístup se však nejdříve omezoval na obecná tvrzení ve vztahu k gender (Z tzv. gender (rod) a genderových rolí vycházejí metodologické principy feministického zkoumání. Tyto role ženy (muži) získávají ne na základě pohlaví, které je biologicky dáno, ale jako výsledek rozdělení lidstva do dvou skupin vytvořených na základě kulturních rozdílů a definovaných vlastností spojených s mužstvím a ženstvím. Tato konstrukce rodu je tradičním nástrojem přisuzujícím ženě nerovnoprávné postavení v diskurzu i v sociální realitě (Drulák 2003: 129; Lasicová 2004: 171).) a jeho představitelé a představitelky jej nebyli schopni s většími úspěchy aplikovat na mezinárodní záležitosti. Změna nastala až koncem 80. let, kdy se objevily první feministické rozbory mezinárodních vztahů a 90. léta můžeme dokonce označit za období boomu feministických názorů (Kodíčková 1998: 75; Tickner 2002: 367). Tyto názory však nejsou založeny na jediném výchozím tvrzení a rozhodně netvoří jeden jediný směr, ale celou skupinu zahrnující feminismus liberální, marxistický, radikální, psychoanalytický, postkoloniální, postmoderní…(Tickner 2002: 365). V reflexi mezinárodních vztahů se objevují příspěvky inspirované všemi jmenovanými směry.
Základem feministického projektu v případě mezinárodních vztahů je také odlišení pohlaví od genderu, protože je-li gender sociálním konstruktem, může být změněn. Všechny sociální vztahy jsou nazírány jako genderové – genderové stereotypy jsou vnitřní součástí veškerého jednání. Feministky prokazují, že i v mezinárodních vztazích a v oblasti mezinárodní politiky měla (a má) genderová identita dalekosáhlé důsledky a ty dokazují především v institucích a procesech mezinárodní politiky (Konečná 2005: 121). (Například v oblasti mezinárodní politické ekonomie ukazují, že fungování moderního ekonomického systému je závislé na tradiční dělbě práce přisuzující ženě na základě rodové konstrukce společensky nedoceňované aktivity (sociální péče, domácnost, administrativa apod.) (Drulák 2003: 129))
„Feministická teorie mezinárodních vztahů se tedy zaměřuje zejména na kritiku politického realizmu, neorealizmu, které vysvětlují mezinárodní vztahy jako formu chování států v určitých situacích, kde vždy převládá národní zájem“ (Lasicová 2004: 171). (Ukazuje např. jak realizmus oslavující mocenskou politiku staví na maskulinních vlastnostech. Oproti tomu tedy zdůrazňuje, že hierarchické uspořádání společnosti musí ustoupit do pozadí, teprve pak bude možno mluvit o národní bezpečnosti postavené na rozmanitých zkušenostech jak žen, tak mužů (Fojtíková 2008: 37).). Globální struktury totiž podle feministek reprodukují etnické, národní, státní a suprastátní instituce – všechny založené na dominanci mužské elity, protože jiný typ hierarchie neexistuje (Vývoj a status státu má výrazné genderové črty. Odděluje soukromou a veřejnou sféru, určuje vztahy dominance a podřazenosti, silové prvky nadřazuje slabým. Každá autorita vychází ze silových prvků reprezentovaných navenek ve veřejné sféře (Lasicová 2004: 171-172)). Mezinárodní vztahy jsou tedy replikou nacionálních vztahů, a ty zase vztahů genderových.
Základním stavebním prvkem mezinárodního společenství je v konečném důsledku člověk, postihnutý gender-stigma. Feministické teorie v mezinárodních vztazích se více soustřeďují na jednotlivce v jeho sociálním, politickém a ekonomickém prostředí než na soubor států a anarchickou mezinárodní strukturu a usilují o nápravu systému skrz změnu vztahů mezi mužem a ženou. „Ta musí nastat na soukromé – místní – lokální – etnické – národní – státní úrovni. Změny v chápání musí být ukotvené morálně, sociálně, legislativně, nejdříve v dílčích strukturách. Tyto struktury potom mohou modifikovat odpovídající instituce na státní, suprastátní, mezinárodní úrovni – ne naopak, jak se to podle feministek děje v současnosti“ (Lasicová 2004: 173-174). (O tyto změny je často usilováno skrz mezinárodní projekty: kvóty žen ve vědeckých, řídících, státních, parlamentních, supra-státních institucích, kampaně na zapojení žen do různých aktivit sociálního, kulturního charakteru na vnitrostátní, ale i mezinárodní úrovni. Je nutné zmínit, že tyto praktiky však přinášení jen částečné úspěchy a jejich poslání se často zveličuje (Lasicová 2004: 174).)
Jak již bylo řečeno, gender je konstitutivní dimenze politické identity. Politika totiž byla podle feminismu vždy sdružováním mužské části veřejné sféry a aktivity mužů a byla oddělená od privátní sféry, se kterou se identifikují ženy a ženské aktivity (Lasicová 2004: 171). Jedním z cílů je tedy překonat opomíjení žen ve vlivných institucích a přeorganizovat společnost tak, aby byla schopná nabídnout důležité alternativní modely pro dosažení dokonalejší formy bezpečnosti a společenského uspořádání. Například skrz kladení většího důrazu na sociální záležitosti či menší militarizaci státu (Tickner 2002: 135).

2. Případová studie – Zambie

Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, charakteristickým rysem feminismu je, že vysvětluje a zkoumá rozdíly mezi muži a ženami uvnitř společnosti. Klade si otázku, jak tyto rozdíly vznikají, jak se udržují a jak je lze zrušit. Na tyto otázky se budou snažit odpovědět následující řádky.
Mezinárodní organizace Social Watch analyzuje genderové nerovnosti pomocí indexu genderové spravedlnosti (Gender Equity Index – GEI) (Podle této organizace není genderová spravedlnost ovlivňována ekonomickým vývojem země, ale spíše politickou vůlí a transformací kulturních vzorců a vzorců distribuce moci (Social Watch).). Jedná se o souhrnný ukazatel tří dimenzí: vzdělání, ekonomického postavení a přístupu žen k rozhodovacím procesům a vlivu. Na škále 0-100, kdy 100 = největší spravedlnost, Zambie vykazovala v roce 2007 hodnotu GEI 58. V roce 2008 tato hodnota klesla na 55. Pro srovnání Česká republika v obou letech dosáhla hodnoty 69 GEI (Vzhledem k nefunkčním webovým stránkám z posledního měření v roce 2009 jsou uváděny hodnoty z předchozích let.). Vedle indexu GEI existuje ještě Index genderové nerovnosti (Gender Inequality Index, GII), což je indikátor vytvořený UNDP. Reflektuje nerovnou situaci žen v jednotlivých zemích na základě tří aspektů: zdravotní stav vhodný k reprodukci, „empowerment“ (Pod tímto pojmem rozumějme „zmocnění/ udělení/ přístup k moci“.) a pracovní příležitosti. GII se uvádí v hodnotách od 0 do 1, přičemž 0 znamená absolutní rovnost a 1 pak absolutní nerovnost.

Tabulka 1. - Přehled vývoje hodnot GII v Zambii a pro srovnání v ČR.
Rok 2005 2008 2011 Pořadí v r. 2011 ze 187 zemí
Zambie 0,647 0,624 0,627 17.
Česká republika 0,153 0,148 0,136 131.
Zdroj: Autorka na základě dat získaných z UNDP.

Zambie, kde žije přibližně 13 milionů obyvatel, zůstala ve volebním systému věrná tradici bývalé britské kolonie a ve volbách do jednokomorového Národního shromáždění používá systém prvního v cíli (FPTP), což je nejjednodušší forma většinového systému. Užívá jednomandátové volební obvody a vítězí ten kandidát, který získal většinu hlasů. V současné době, je ze 150 zvolených členů parlamentu 16 žen, což činí 10,7 %. Ve vládě jsou z celkových 28 ministrů ženy dvě (The Zambian Parliament).

Tabulka 2. Přehled zatoupení žen v parlamentu v jednotlivých volebních obdobích.
Rok 1991 1996 2001 2006 2011
Procento žen zastoupených v parlamentu 6,3 10,613,6 14,6 10,7
Zdroj: Autorka na základě dat z EISA.

Jak uvádí stránky Social Watch: „Čísla nelžou, ale také neřeknou celý příběh.“ Proto se další text zaměří spíše na širší kontext.

2.1. Volební kvóty

V souvislosti s problematikou podreprezentace žen se mluví o tom, že překonat bariéry plynoucí z fungování volebního systému, konzervativního až diskriminujícího vnitrostranického výběru kandidátů, nerovnosti materiálních zdrojů a z pasivního postavení žen v politické kultuře, pomáhají ženám kvóty (Shvedova 2005). Jejich cílem je kompenzovat údajné znevýhodnění žen v procesu politické rekrutace. Na rovině kandidátů se lze setkat s kvótami uzákoněnými a stranickými. Kvóty tak většinou udávají minimální podíl, jehož mají ženy mezi kandidáty dosáhnout, nebo stanovují poměr pohlaví na kandidátce. Kromě početního hlediska také mohou diktovat rozvržení pozic na kandidátkách. Případně také mohou obsahovat sankce, které hrozí, při jejich nedodržení (Krook 2009: 7-9).
Zambijská ústava neustanovuje volební kvóty týkající se reprezentace žen do žádné veřejné volené instituce na všech úrovních – národní, provinční ani lokální. Zároveň je psána ryze maskulinním jazykem, jsou užívána pouze zájmena „on“, „jemu“, „jeho“ – ženské ekvivalenty naprosto chybí (EISA 2011). Slovo „ženy“ je použito pouze jednou, a to v preambuli. V Zambii se užívá volební systém FPTP, který svým účinkem ještě zvyšuje podreprezentaci žen.
Absence kvót daných ústavou může být kompenzována přijetím dobrovolných ustanovení v rámci jednotlivých stran. Ani této možnosti nevyužívají hlavní politické strany v Zambii – žádná z tamějších politických uskupení nestanovuje kvóty pro ženy či mládež, ať už se jedná o kandidátky do parlamentních nebo lokálních voleb. Ani v rámci vnitrostranických voleb neexistují programy, které by podporovaly participaci žen a mladých. Pouze třetí největší strana UPND (The United Party for National Development) uvedla, že 30 % členů jejich celostátní komise (nejvyšší stranický orgán) jsou ženy. Toto ustanovení však není oficiálně uvedeno v jejich stanovách (Momba 2005: 27).
Ženy tvoří v Zambii více jak polovinu obyvatel a registrovaných voličů. Volební pozorovatelská mise EISA zaznamenala velmi silnou participaci žen ve volebním procesu – ať už se jedná o kampaně, volební personál, pozorovatele, monitoring nebo občanské vzdělávání. Co se ale týče počtu žen na kandidátkách jednotlivých stran, ten je velice nízký. Z celkových deseti prezidentských kandidátů byla ve volbách 2011 pouze jedna žena a ve volbách parlamentních bylo z celkových 769 kandidátů pouze 14 % žen (EISA 2011).
Zajímavé volební inženýrství bylo vysledováno při vytváření kandidátních listin k volbám 2001. Strany preferovaly vypsání ženy kandidátky, pokud totéž učinila i opozice. Protože pokud opozice nominovala muže, měla proti němu žena malou šanci. Z konečného seznamu kandidátů bylo patrné, že jen velice málo žen bylo nominováno v obvodě, kde by nebyla nominována jiná žena. Tento trend má samozřejmě také vliv na konečný počet zvolených žen (Kabemba 2004: 21).

2.2. Přístup politických stran

Kvóty jsou sice považovány za nejúčinnější instrument na podporu ženských kandidátek, jejich pozici však mohou pozitivně ovlivnit také rétorické strategie, např. projevy stranických lídrů vyzdvihující princip rovných příležitostí, nebo finanční pomoc a školící programy určené primárně ženám (Norris 2004: 190-191).
Pokud se zaměříme na přístup největších dvou stran MMD (Movement for Multi-Party Democracy) a současné vládnoucí strany PF (Patriotic Front), zjistíme, že obě strany se ve svých manifestech a předvolebních kampaních o ženách přece jen zmínily. Všechna sdělení se však pohybovala pouze na rovině obecných frází o potřebě zlepšení pozice žen. Obě strany se vyjadřovaly, že chtějí zlepšit socio-ekonomické postavení žen. MMD uváděla, že chce finančně podporovat ženské spolky a vytvářet programy na podporu dětí – holčiček a upravit legislativu, která doposud znevýhodňovala ženy. Žádné konkrétnější cesty však MMD neuváděla. PF se v předvolebním prohlášení zaměřila na kritiku MMD, že za dobu své vlády nebyla schopna zajistit lepší reprezentaci žen a sama se zavazovala k nápravě této situace. Ani zde však nemůžeme najít specifičtější návrhy (Movement for Multi-Party Democracy 2011; Patriotic Front 2011).
Co se týče organizace stran v Zambii, je třeba zmínit, že každá z nich má velice propracovanou vnitřní strukturu stranických výborů a na každé úrovni (volebního obvodu, oblasti, provincie…) jsou zřízeny i jednotlivé výbory pro mladé a pro ženy. Podle nevládní organizace Women for Change (Ženy pro změnu), která se snaží posilovat postavení žen v rurálních oblastech, má většina stran největší reprezentaci žen na úrovni vesnic. Jejich aktivní participace je však velice malá (Kabemba 2004: 14) (Největší participaci zaznamenávala vládní MMD, v tomto případě však nejspíš nešlo o politické přesvědčení, motivací spíš byla vidina materiální pomoci ze strany vlády (Kabemba 2004: 14).). Pokud se plošně podíváme na spektrum zambijských politických stran, zjistíme, že velice málo žen zastává vysoko posazené posty, což má následně také vliv na počet kvalifikovaných žen, které mohou kandidovat. „Máme povinnou pozici předsedkyně pro ženské záležitosti, což je vlastně ale pouze kratší a politicky korektní titul pro - tanečnici šéfku a koordinátorku tančících ženských kádrů - nic víc.“ stěžuje si B. Chileya.

2.3. Nevládní organizace

National Women’s Lobby in Zambia (Národní ženská nátlaková skupina) je nevládní organizace, která se snaží zlepšovat reprezentaci a participaci žen na všech úrovních rozhodovacího procesu. Hlavním heslem je, že žádná společnost se nemůže rozvíjet bez účasti žen. Když může žena dobře hospodařit v rodině, proč by nezvládla i řízení státu? Organizace vznikla v roce 1991 v důsledku přechodu z jednostranického systému na vícestranickou demokracii. Nová vládnoucí strana MMD při svém vzniku přitahovala mnoho mladých žen profesionálek na teze o zrušení marginalizace žen. Slibovala, že ženy již nebudou mít pouze pozici tanečnic na předvolebních mítíncích a při čekání na kandidáta na letišti. Organizace však vzbudila velké rozhořčení, když se rozhodla, že bude zastávat nestranický přístup a bude podporovat ženy ze všech politických stran. Nejspíš i proto ztratila podporu vládnoucí MMD (Geisler 2004: 29-30) (MMD byla u moci nepřetržitě od roku 1991 až do letošních voleb.).

2.4. Jakým překážkám ženy čelí?

Autorka článku „Women, Politics and Development “ B. Chileya tvrdí, že podreprezentace žen není pouze výsledkem diskriminace, ale že jde také o apatii žen v oblasti politiky a jejich osobní volbě neangažovat se. K hlavním bariérám patří tradiční kultura s dominancí mužů, nízká úroveň ženského aktivismu v rámci politických stran, nedostatek finančních prostředků, kulturní zvyky omezující ženy do jejich specifických rolí…
Tradiční společenské stereotypy nutí ženám zajeté role a izolují je od mužů, takže jim nemohou být rovnými politickými partnerkami. Jejich politickou aktivitu dále snižují také tradiční povinnosti spojené s péčí o domácnost a děti.
Dalším zdrojem nízké participace žen v politice může být podle vůdkyně zimbabwské opozice Trudy Stevenson „negativní image“ žen v politice. Ženy v politice jsou vnímány negativně, jako sexuálně promiskuitní nebo jako pro muže nepřitažlivé. To souvisí s tradiční představou, že žena není dostatečně duchovně silná, aby i bez kontroly okolí zachovávala sexuální věrnost (Formánková 2008). Pro ženy, které se rozhodnou vstoupit do politiky je velice těžké začít zastávat více „rebelský“ postoj. Často musí čelit očerňování ze strany médií a nepřátelské kampani, která je často sexistická a očerňuje je. Ženy se proto často uchylují k pozici, kdy v kampaních velebí své manžely, kteří je podporují. Svobodná nebo rozvedená žena má o to těžší pozici, když vedle sebe nemá muže, který by jí dal „požehnání“.
Důležitou překážkou jsou také finanční zdroje. Volební kampaň je velice nákladná a to, jak jednotlivé strany rozdělují kandidátům finanční zdroje, je tajné. Ale z prohlášení několika minulých i současných poslankyň vyplývá, že valná většina z nich neměla příliš etablované postavení ve straně na to, aby je strana výrazně finančně podporovala, a proto si svoji kampaň musely financovat veskrze samy (Chileya 2011).
Podle Ondřeje Horkého (výzkumného pracovníka Ústavu mezinárodních vztahů) se ženy, které v politice působí, málo angažují v ženské otázce. Jejich pozice tak často nenapomáhá ke zlepšení situace ostatních žen (Formánková 2008). Podobně se vyjadřuje i sedmačtyřicetiletá prodavačka ryb Ruth Zozi, která ve článku D. Mweetwy „Women Fight for a Place in Zambian Politics“ říká, že bylo vždy jejím snem stát se členkou parlamentu. Sen se však podle jejích slov nestane realitou kvůli těmto třem faktorům: je negramotná, je chudá a je žena. Hlavní problém vidí v tom, že se nenajde nikdo, kdo by ji sponzoroval a podporoval. Také zmiňuje to, že v současné době jsou ženy odkázány na možnost volby a tančení a zpívání písní během předvolebních setkání. Řešení tohoto problému vidí ve větším počtu žen v politice. „Chceme změnu, a ta bude možná jen tehdy, když budou ženy zastávat silnější politické pozice“, říká (Mweetwa 2011).
Jak už bylo zmíněno, v Zambii panuje široce podporovaný názor, že ženy do politiky prostě nepatří. S tím se ztotožňuje i devatenáctiletá studentka zdravotnické školy Karen Mbuji, která tvrdí, že vstupem do politiky žena ztrácí svoji důstojnost a respekt. Nechápe, jak může žena získat respekt, když převezme roli muže. Mezi ženami je poměrně rozšířené přesvědčení, že role vůdce je přirozená mužům, a proto by se měli angažovat v politice spíš než ženy. Podle některých žena, která se účastní politiky, riskuje to, že bude spojována s prostitucí (Mweetwa 2011).

2.5. Proč situaci řešit

Pro Zambii je spíš než užívání politické moci ve prospěch národa, typická „politika přežití“. Nejefektivnějším nástrojem kampaně je zde patronáž (Kabemba 2004: 58). Ta společně s personálním základem moci charakterizuje neopatrimoniální režim. Pro to je typická struktura pyramidy – jednotlivá horní patra živí ta pod sebou materiálními výhodami, a ta na oplátku poskytují politickou stabilitu (Bratton, van de Walle 1998: 61-68). Tento systém v této oblasti přežil, protože jednotlivým hráčům poskytuje minimální jistoty. Trippová uvádí, že ženy mají potenciál tyto patronážní sítě rozložit. Ten spočívá v jejich statutu outsiderů. Ženy mají slabou pozici, ale nemají co ztratit, takže mohou v politice účinněji bojovat s korupcí (Tripp 2001).
Ondřej Horký také zdůrazňuje vzájemnou provázanost zvyšování ekonomické a politické moci žen. Podle něj nevede posílení postavení žen ve společnosti pouze ke zlepšení ekonomické situace žen, tedy snížení jejich chudoby, ale ve svém důsledku i ke změnám společenského řádu (Formánková 2008).

2.6. Návrh řešení situace

Jak bylo řečeno na začátku, jedním ze základních rysů feminismu je cíl rozšířit a posílit společenskou roli žen. Konkrétně na Zambii se zameřila dvojice členek zambijské mise UNDP – Rozvojového programu OSN Kanni Wignarajaa a Viola Morgan, které poukazují na to, že většina zemí dosáhla významného nárůstu politické participace žen skrz zavedení systému kvót. V tomto opatření vidí silný nástroj, jak zapojit více žen do politiky. Vedle návrhu zavedení kvót, předkládají pracovnice OSN ještě další čtyři body, zahrnující návrhy, jak zlepšit celkovou pozici zambijských žen v politice. Jako další bod zmiňují zřízení komise pro politické strany, která by podporovala a regulovala jejich fungování a zároveň by vytvářela standardy pro interní stranickou demokracii, které by zahrnovaly i genderovou problematiku. Dále je podle nich třeba podporovat skupiny občanské společnosti – nevládní organizace, dobrovolnická sdružení a ženské spolky. Klíčovou roli pak také hrají mužští jedinci, kteří společně s organizovanými skupinami občanské společnosti mohou pomoci rozšířit povědomí o kandidátkách do nejširších vrstev společnosti. Jejich role by také byla kritická – skrz ně by se zvyšovala gramotnost a občanské vzdělávání, což by podporovalo mladé ambiciozní kandidátky ve vstupu do sféry lokální politické sítě a prostoru veřejného dialogu. Je potřeba podporovat hnutí za sociální změnu, jež by umožnila překonat zamrzlé kulturní přežitky, které stále tvoří překážku v ženské cestě do politiky. Čtvrtým bodem je signifikantní role masmédií, která mají velkou moc ovlivňovat myšlení lidí. Pokud budou lokální a národní média plnit svou roli zodpovědně, mohou výrazně napomoci zbortit negativní stereotypy, vybudovat pozitivní image a vytvořit vhodný prostor pro sebereprezentaci kandidátek. Posledním bodem je důležitost společenské spravedlnosti a fair-play. Rovný přístup ke zdrojům, respekt k politické aréně, kterou společnost musí požadovat a její lídři musí demonstrovat (Wignaraja 2011).

Závěr

Tématem této práce byla problematika politické participace žen v Zambii. Cílem bylo na základě teorie feminismu zhodnotit tamější situaci, analyzovat případné překážky a uvést případnou možnost řešení.
Stejně jako v ostatních rozvojových zemích jsou v Zambii práva mezi muži a ženami a pozice žen ve společnosti stále nerovné. Ženy jsou podřízené mužům, ať již v domácnosti nebo v zaměstnání, což je předpokladem pro jejich sociální diskriminaci a zároveň omezuje jejich přístup do rozhodovacího procesu. Jejich nerovná role má kořeny v zažitých a dlouholetých tradicích, a proto je velmi těžké ji změnit. Jedním z hlavních problémů je chudoba, nevůle politických elit situaci měnit a nízká vzdělanost. Špatné povědomí o genderové problematice zároveň způsobuje to, že ženy neumí a ani neví o možnostech, jak své síly mobilizovat.
Je však možné a zřejmě i velice pravděpodobné, že ve zkoumané problematice hrají významnou roli i další proměnné, které však zůstávají našim hledáčkům evropské výroby skryty. Takže stejně jako končí stará písnička: „Kdo to kdy pochopí….?“, končí i tato práce polemikou – kdo to kdy pochopí…, a jestli vůbec.

Prameny a Literatura

Internetové zdroje

Electoral Institute for the Sustainability of Democracy in Africa. http://www.eisa.org.za/
Formánková, Lenka. 2004. Posílení postavení žen v rozvojovém světě. Příspěvek přednesený na konferenci Forum 2000 Otevřenost a fundamentalismus v 21. století, Praha Goethe institut 14. října 2008. Dostupné na: http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2009012812 (27. 11. 2011).
Chileya, Bwalya. 2011. „Women, Politics and Development.“ Zambian Economist, 4. listopadu 2011. Dostupné na: http://www.zambian-economist.com/2011/11/women-politics-and-development-guest.html (27. 11. 2011)
Mweetwa, Dando. 2011. „Women Fight for a Place in Zambian Politics“ Global Press Institute, 6. července 2011. Dostupné na: http://globalpressinstitute.org/global-news/africa/zambia/women-fight-place-zambian-politics (27. 11. 2011).
Movement for Multi-Party Democracy. http://www.mmdzam.org/
Patriotic Front.
http://www.patriotic-front.com/
UNDP. 2011. Human Development Report, Gender Inequality Index, 2011. Dostupné na: http://hdr.undp.org/en/statistics/gii/
Social Watch.
http://www.socialwatch.org/
The Zambian Parliament. http://www.parliament.gov.zm/index.php?Itemid=100&id=349&option=com_content&task=view
Tripp, Aili. 2001. “Women´s Movements and Challanges to Neopatrimonial Rule: Preliminary Observations from Africa.” Development and Change 32, č. 1, 33-54. UN. 2000. United Nations Millennium Declaration. New York: United Nations. Dostupné na: http://www.un.org/millennium/declaration/ares552e.pdf (27. 11. 2011).
Wignaraja, Kanni, Morgan, Viola. 2011. „Zambian Women in Politics: Special measures may be needed to ensure more women in political office in Zambia.“ 7. září 2011. International Labour Organisation. Dostupné na: http://www.ilo.org/public/english/region/afpro/lusaka/download/publication/zwomen_in_politics.pdf (27. 11. 2011)

Literatura

Bratton, Michael, Van De Walle, Nicolas. 1998. Democratic Experiments in Africa: Regime Transitions in Comparative Perspective. Cambridge: Cambridge University Press.
Drulák, Petr. 2003. Teorie mezinárodních vztahů. Praha: Portál.
Fojtíková, Jitka. 2008. Feminismus v mezinárodních vztazích. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra politologie a evropských studií. Bakalářská práce.
Geisler, Gisela. 2004. Women and the Remaking of Politics in Southern Africa. Negotiating Autonomy, Incorporation and Representation. Uppsala: Nordiska Afrikainstitutet.
Kabemba, Claude. 2004. Elections and democracy in Zambia. Johannesburg: EISA.
Kodíčková, Tereza. „Gender a mezinárodní vztahy.“ Mezinárodní vztahy 1998. č.3. 74 – 83.
Konečná, Daniela a Kuchyňková, Petra. 2005. „Postpositivistické teoretické směry.“ In: Přehled teorií mezinárodních vztahů. Ed. Pavel Pšeja. Brno: Masarykova univerzita v Brně. 94 - 126.
Knotková, Vladimíra. 2004. „Úloha ženy v rozvojové pomoci a dobrovolné práci v rozvojových zemích.“ In: Sféry ženy: právne, politicke, ekonomicke vedy. Ed. Jana Lasicová. Bánská Bystrica: Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici Sociologický ústav Akadémie vied Českej republiky v Prahe. 162-170
Krook, Lena. 2009. Quotas for Women in Politics. Gender and Candidate Selection Reform Worldwide. New York: Oxford University Press.
Lasicová, Jana. 2004. „Feminizmus ako teória medzinárodných vzťahov“. In: Sféry ženy: právne, politicke, ekonomicke vedy. Ed. Jana Lasicová. Bánská Bystrica: Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, Sociologický ústav Akadémie vied Českej republiky v Prahe. 171-179.
Momba, Jotham. 2005. Political Parties and the quest for democratic consolidation in Zambia. Johannesburg: EISA.
Norris, Pippa. 2004. Electoral Engineering: Voting Rules and Political Behavior. New York: Cambridge University Press.
Shvedova, Nadezhda. 2005. „Obstacles to Women’s Representation in Parliament.“ In: Women in Parliaments: Beyond Numbers. Eds. Julie Ballington a Azza Karam. Stockholm: IDEA. 33-50.
Tickner, Ann. 2002. „Feminist Perspectives on International Relations.“ In: Handbook of International Relations. Ed. Walter Carlsnaes. London: SAGE Publications, 361–384.



[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Známkování jako ve škole

Sdílet na Facebooku | | |

Celý článek | Autor: Univerzita_HK | Počet komentářů: 37 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek | Zdroj: Bc. Iva Hejtmánková, V Hradci Králové 12. 2. 2012

  Hlavní menu

  Pro cestovatele

DOVOLENÁ

- Zájezdy do Afriky

LETENKY

Převody měn
Očkování
Pronájem aut pro region jižní Afriky od Europcar.co.za

  Galerie
Vrabec
Sparrow
zobrazení: 2135
známka: 0

  Vyhledávání
Custom Search

  Personalizace
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Poslední komentáře
  • Bezplatná půjčka, která odpovídá vašemu rozpočtu.:
    "Ahoj, Zde je nabídka úvěru pro vás? Jsme legitimní a garantujeme družstevní záložny a poskytují . . . " (Podvod století nebo zlatý důl)
  • Naléhavě potřebujete peníze? Můžeme vám pomoci!:
    "Naléhavě potřebujete peníze? Můžeme vám pomoci! Jste v současné situaci v potížích nebo vás hrozí v . . . " (Podvod století nebo zlatý důl)
  • Dostal jsem půjčku 500.000 Kč.:
    "Dobrí prátelé. Potrebujete ješte pujcku? Jmenuji se Daniela a chci, abyste vedeli, že senátor Walter . . . " (Podvod století nebo zlatý důl)
  • Další hodnotný článek k tématu:
    " Respekt; Kvíz pro pokročilé: Jak zastavit migraci z Afriky? " (Africká migrace do Evropy)
  • Kdy vyjednavat:
    "Anglie byla v 1940 v zoufale situaci. Vyhlidka ze by izolacionisticke USA vstopupili do valky znacne . . . " (Africká migrace do Evropy)

  •   Partnerské servery
    ZANZIBAR | Ligurie
    active24
    Autoatlas | Fotografie | Dárky

    Přidejte si naši stránku k oblíbeným (CTRL+D)
    Upozornění! Zde zveřejněné články a fotografie jsou vlastnictvím autorů. Pro studijní účely jsou však při uvedení autora volně využitelné.
    © Afrika online.cz 2001 - 2013.

    Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS.
    RSS - článků Atom 0.3 - články RSS - diskuzní fórum

    CC