Základ
tohoto možná trochu netradičního projektu přesahujícího kultury i žánry, tvoří hra,
která je vůbec prvním dramatickým textem z pera českého Afričana. Napsal
ji český Angolan Paul Amerikan a přetvořil ji spolu se svými kolegy ve zhruba
padesátiminutovou performanci, jejímž hlavním tématem je cesta.




Cesta tance či bojového umění capoeiry, které vzniklo v předkoloniálním období v Africe a odtud se s otroky dostalo do Ameriky, konkrétně do Brazílie a rozšířilo se do celého světa. Je to cesta capoeiry i cesta za capoeirou, neboť capoeira není jen záležitost těla, je to také filosofie a metafora propojení lidí různých kultur, která tvůrce zajímala nejvíc.
Setkání českých
Afričanů s Tomášem Žižkou, česko-slovenským scénografem a režisérem, který
má již bohaté zkušenosti s divadelní prací s menšinami a cizinci,
odborníkem na tzv. divadlo site specific, tedy divadlo vznikající ve
specifických prostorech a oživující netradiční místa, přineslo další obohacení:
Střípkovitý příběh capoeiry prostupují útržky osobních příběhů hlavních aktérů:
Elišky Bouškové, Pamely Sibandové, Paula Americana, Maxima Mededy a Gilsona
Santany dos Santose spolu s dokumentárními záběry Tomáše Žižky po své cestě z Brazílie.
Některé příběhy jsou veselé, jiné smutné a šokující. Všechny jsou však zcela
autentické a představují ryzí zlato celého projektu Představují ony další cesty, cestu ke kořenům, k sobě
samému, k druhým lidem, do neznáma…
Performance vrcholí
ukázkou capoeiry v podání Martina
Nesvadby a herců. Na představení organicky navazují setkání, hudební,
kulinářská, lidská… Vždyť Afrika pojímá aspekty života v sympatické vzájemné
symbióze a komplexnosti.
Performance vznikala pod hlavičkou Sdružení
beninských občanů žijících v České republice a za podpory hlavního města
Prahy formou workshopu-work in progress, zhruba od září do prosince 2006. První
prezentace proběhla 11.prosince 2006 ve Studiu Citadela v rámci
festivalu Právo první noci.Slavnostní premiéra se uskutečnila 15.prosince 2006
v Pražské tržnici v Holešovicích. Práce na projektu však premiérou
neskončila. Tvůrci na performanci pracovali a rozvíjeli ji, takže se o
představení v Divadle na prádle 10.března dá mluvit jako o nové premiéře.