Afrika Afrika  
Dnešní datum: 28. 06. 2017  
Cestopisy

* V nejtemnější Africe - úvod

Vydáno dne 12. 02. 2002 (8434 přečtení)

Henry M. Stecker je vedle D. Livingstona a E. Holuba nejproslulejším cestovatelem a objevitelem Afriky. Proto si ho zde představíme dlouhou sérií článků jeho stejně proslulého díla V nejtemnější Africe. Toto dílo bylo česky publikováno roku 1890 panem J.R. Vilímkem. Dnešní díl je nazván "Místo předmluvy"...Těší mě velice, že Vám mohu připsati tuto knihu. Je určena, Vám i komitétu pro Eminovo vyprostění podati úřadní zprávu o všem, co jsme zažili a zkusili na své vyprosťovací výpravě, již okolnosti změnily ve výpravu záchrannou. Račte ji přijmouti za pravdivé vypsání pochodů výpravy, která Vámi a komitétem vedení mému svěřena byla. ..



MÍSTO PŘEDMLUVY

V nejtemnější Africe LIST SIRU WILLIAMU MACKINNONOVI Z BALINAKILLU A LOUPU V HRABSTVÍ ARGYLESKÉM,PŘEDSEDOVI KOMITÉTU PRO VYPROSTĚNÍ EMINA PAŠI A. T. D.
V GLASGOWĚ.

Milý sire Williame !

Těší mě velice, že Vám mohu připsati tuto knihu. Je určena, Vám i komitétu pro Eminovo vyprostění podati úřadní zprávu o všem, co jsme zažili a zkusili na své vyprosťovací výpravě, již okolnosti změnily ve výpravu záchrannou. Račte ji přijmouti za pravdivé vypsání pochodů výpravy, která Vámi a komitétem vedení mému svěřena byla.
Je mi líto, že jsem nemohl vykonati, co dychtil jsem učinit, odjížděje z Anglíe v lednu r.1887; avšak úplný rozklad Rovníkové vlády uložil nám povinnost, dopravovati na visutých rohožích tolik nešťastníků sešlých věkem a chorobou a chrániti tolik nemocných a vysílených, že z naší malé bojovné čety osvědčených mužů stal se pouhý nemocniční sbor, jenž naprosto nemohl býti samostatně činným. Guvernér, na polo slepý , měl mnoho zavazadel. Casati seslábl a musilí jej nositi, a 90% členů jejich družiny krátce po nastoupení pochodu sotva mohlo dále pro stáří, nemoc, slabost nebo nedospělý věk. Nesmějíce obětovati drahé svěřence, jimžto pomáhati bylo úkolem výpravy, nemohli jsme odbočovati ani na pravo ani na levo od nejpřimějšího směru k moři. 
Vy, kterýž jste po Svůj dlouhý, rozmanitými příhodami bohatý život pevně věřil v Boha křesťanů a i veřejně vyznával vroucí vděčnost za mnohé prokázané milosti, porozumíte lépe než mnozí jiní pocitům, kteréž mne ovládají při pomyšlení, že jsem se opět ocitl uprostřed civilisace, neporušen na životě a zdraví po tolika burných a strastiplných dobách. Když v nejtemnější hodině bylo mi pokorně vyznati, že bez pomoci Boží nic nejsem, přísahal jsem v lesních samotách, že pomoc jeho vyznávati budu před lidmi. Ticho smrti rozkládalo se kolkolem; byla půlnoc; já byl seslaben nemocí, stržen námahou a zmořen starosti o své bílé i černé soudruhy, jejichž osud byl mi záhadou. V této tělesné i duševní tísni prosil jsem Boha, aby mi lid můj vrátil. Po devíti pak hodinách zajásali jsme bouřlivě. Před našima očima objevila se nachová vlajka s půlměsícem a pod jejími vlajícími záhyby náš dlouho pohřešovaný zadní voj.
Jindy zase vynořili jsme se z lesa do otevřené krajiny, po zkušenostech, jaké ve všech zápiskách afrických cestovatelů nemají sobě rovných. Blížili jsme se k oblasti, kde dle doslechu náš ideální guvernér byl oblehán. Z toho, co jsme slyšeli od domorodců, které našim hlidkám podařilo se lapiti, dalo se jen souditi na zoufalé boje s mocným nepřítelem, o jehož síle a vlastnostech nemohl nám nikdo dáti rozumných zpráv; a když obyvatelstvo Undusumy v myriadách se hemžilo na vrších a údoly zdály se oživovati válečniky, myslili jsme opravdu ve své čiré nevědomosti o jejich povaze a síle, že náležejí k těm, kdož obkličujíce pašu, jej na západě zadržují. On-li se svými 4000 vojínů dožadoval se pomoci, což mohli jsme dokázati my se 173 muži? Večer před tím četl jsem, kterak Mojžíš napomínal Josue; nevím, byl-li to
účin jeho mohutných slov či nějaký hlas, avšak zdálo se mi, jako bych slyšel: "Budiž silný a zmužile se měj; neboj se, aniž strachuj; neboť Hospodin bude s tebou, neopusti tebe, aniž tě zanechá." Když následujícího dne Mazamboni kázal svému lidu nás napadnouti a zahladiti, nebylo v našem táboře jediného skety, kdežto předešlého večera, vidouce čtyři své muže utíkat před jedním domorodcem, s trpkosti jsme volali: "A s těmito bídáky máme se proklestiti k pašovi!"
A zase jindy mezi stokem řek Thuru a Dui vyslali jsme v prosinci 1888 svých 150 nejlepších a nejsilnějších mužů hledat potravu. Nevraceli se zpět o mnoho dní déle než měli, a v táboře
hladovělo zatím krom chlapců a žen 130 mužů. Dostávali denně šálek teplé slabé polévky, dělané z másla, mléka a vody, aby co možná nejdéle smrti se ubránili. Když potravin zbývalo již jen tolik, že stačily pouze na deset dní pro třináct hlav, a když na každou připadlo jen po šálku té slabé polévky a čtyřech tenounkých sucharech denně, kázala mi nezbytnost, pohřešované vyhledati. Možná, že jsouce bez vůdce, nepočínali si dosti ostražitě a byli obklíčeni ohromnou přesilou zlomyslných trpaslíků. Má družina skládala se ze šedesáti a šesti mužů, několika žen a děti, kteří jsouce čipernější ostatních, zlepšovali si slabou tekutinu bobulemi phrynia a amoma, jakož i houbami, na vlhkých místech nalezenými, i měli proto ještě trochu síly, ač ubožáci byli strašně vyhublí. Jeden a padesát mužů, krom chlapců a žen, bylo únavou a nemocí tak zmalátnělých, že by na jisto byli zahynulí vysílením, kdyby v několika hodinách nebyla přišla potrava. Můj bílý soudruh a třináct mužů měli jí aspoň tolik, aby zápas s bolestnou smrti na deset dní prodloužili. My, jimž připadl úkol, pohřešované vyslíditi, neměli
ničeho.
Mohli jsme se živiti bobulemi, dokud bychom nedošli nějaké osady. Tehdáž odpoledne minulí jsme na pochodu několik mrtvol v různých stupních hniloby, a pohled na klesající umírající a mrtvé způsobil mi pocit takové slabosti, že jsem jí téměř podlehl.
Kde kdo v táboře, byl ochromen zármutkem a utrpením. Zoufalost všechny oněmila. Nižádný zvuk nerušil dumání smrti. Milosrdenstvím pro mne bylo, že jsem nezaslechl vyčítavého reptání, aniž káravého hlasu. Procitil jsem všecku hrůzu lesního a nočního ticha. Spáti bylo nemožno. Mé myšlénky dlely při takovýchto opětovaných případech neposlušnosti, jež způsobila již tolikeru bídu a úzkost. "Ó té svévolné, vzpurné, nenapravitelné povahy lidské, jež všude jeví zvířeckost a surovost - věčná kletba nechť bídníky stihne! Jejich naprostá nedbalost a zapomětlivost, jejich stálé rušení slibu ničí více lidí a způsobuje více starostí než jed oštěpů neb ozubce a hroty šípů. Dostihnu-li jich, pak --"
Ale než úmysl byl vysloven , bleskli mi na paměť mrtví na cestě, opuštění v táboře a hladoví, co byli se mnou, i pomyslil jsem, že snad těch 150 mužů buď v nelítostných lesích naprosto se ztratilo, nebo že je bez naděje na vyváznuti divoši obklíčili: -divíte se pak, že přirozená zatvrzelost srdce povolila a že jsem svou záležitost znova odevzdal Tomu, kterýž jediný mohl nám pomoci? Následujícího jitra, sotva pů1 hodiny po nastoupení pochodu, potkali jsme pohřešované, nepoškozené, zdravé, silné, s nákladem čtyř tun planténů. Můžete si pomyslit, jak radostně pokřikovali tito divocí synové přírody, jak vrhlí se na ovoce a hned rozdělávali ohně, aby smažili, vařili a pekli, a jak nasytivše se, spěchali jsme zpět k táboru, abychom potěšili i nešťastníky, kteří v něm s panem Bonnym pozůstali.
Rozpomínaje se na mnohé kruté episody, a přemýšleje o tom, jak často jsme zrovna zázračně unikli jistojisté záhubě, jež hrozila nám za různých pochodů sem a tam onou nesmírnou pustinou temných pralesů, nemohu příčítati naše vyváznuti žádné jiné příčině než milostivé Prozřetelnosti, která pro nějaký svůj vlastní účel nám životy zachovala. Veškeré armády a zbraně evropské nebyly by nám mohly poskytnouti pomoci v oné hrozné krajnosti, v níž jsme se nalézali mezi řekami Dui a Ihuru; žádná armáda zkoumatelů nebyla by mohla vystopovati naši cestu k dějišti posledního zápasu, kdybychom byli padli, neboť hluboko, hluboko jako v úplném zapomenuti, byli bychom na jisto bývali pohřbeni pod prsti neschůdných pustin.
S touto pokornou a vděčnou myslí počínám líčiti průběh výpravy od jejího vzniku Vámi navrženého až do dne, kdy u našich nohou náhle se objevil Indický okeán, jasný a modrý jako blankyt, a my právem mohli zvolati : "Dokonáno jest!"
Co obecenstvu náleží zvěděti, toho jsem neopominul napsat; avšak je mnoho věcí, jichžto bych reptalům a cynikům, nevěřícím a sprostým povídati neměl. Já píši pro Vás a Vaše přátele a pro ty, kdo si přejí více světla o nejtemnější Africe, a pro ty, kdož se zajímají tím, co se týká lidskosti.
Zásadou mou bylo, jest a bohdá zůstane, že se sluší jednati, mysliti a mluviti správně a vždy tak, jak nejlépe s dobrým účelem se srovnává. Svěří-li se mi nějaký úkol, a mé svědomí jej uzná za šlechetný a dobrý, a já se zaručím, přičiniti se ze všech sil, abych jej dle litery i ducha provedl, nosím s sebou zákon, jehož musím poslouchat. Když pak, kdo jsou mi přidruženi, svým chováním a jednáním osvědčují, že tento zákon jest i pro ně stejně závazným, poznávám v nich své bratry. Proto s nelíčenou radostí uznávám neocenitelné služby svých přátel Stairsa, Jephsona, Nelsona a Parkea, čtyř mužů, kteří k rozličným povinnostem svým lnuli s tak dokonalou horlivostí, jak přirozenosti lidské jest vůbec možno. Jakož lze někoho spravedlivě posouditi teprve když dokonal svou pozemskou pouť, takž i já na cestě zřídka jsem jim dával najevo, jak mnoho jsem si vážil ochotné a hbité poslušnosti Stairsovy, vážného smyslu pro práci, jenž vyznamenával Jephsona, statečných vojenských vlastností Nelsonových a tklivé, něžné oddanosti, s kterou náš lékař trpící nemocné ošetřoval; avšak nyní, kdy naše dlouhé putování je skončeno, a oni po celou tu dobu rádi vytrvali a pracovali, cítím, že slova jsou příliš chuda, aby plně vyjádřila moji trvalou vděčnost ku každému z nich.
Co se týká padlých neb těch, kteři pro nemoc či nahodilou pohromu se vrátili, připouštím rád, že dokud byli se mnou, zdá se každý z nich býti více než schopným, vyplniti i nejvyšší, do něho kladené naděje. Nikdy jsem o nich nijaké neměl pochybností, až teprve když pan Bonny mi svěřil smutnou zprávu o zadním voji.
Maje určité důkazy, že i major i pan Jameson byli nadchnuti věrnosti a hořeli činůchtivosti po celé dlouhé měsíce v Jambuji (Yambuya), snažil jsem se dopátrati, proč nepostupovali dle psané instrukce, aneb proč pánové Ward, Troup a Bonny nepřipadli na myšlénku, že lépe jest zvolna posouvati se ku předu, než hníti v Jambuji, čemuž patrně se vydávali v šanc, jako oněch sto mrtvých soudruhů. Na tuto jednoduchou otázku nemám žádné odpovědi. Jejich osm návštěv k Stanleyovým vodopádům (Stanley Falls) a Kasongu dělá souhrnem 1900 km; jejich denníky, plavboměrné knihy a listy oplývaji důkazy, že veškeré podmínky zdaru byly v nich a s nimi. Nejde mi na rozum, proč těch pět důstojníků přes to, že měli prostředky i, jak sami doznali, hořeli touhou vydati se na pochod a největší statečnosti ovládáni byli, nehnuli se dále naším směrem, jak jim bylo přikázáno; anebo proč domnívajíce se, že jsem živ, odeslali má osobní zavazadla po řece dolů, a tak svého náčelníka v nedostatek uvrhli; anebo proč poslali po proudu cínové krabice s evropskými potravinami a dva tucty láhví madeirského, když třicet a tři mužové v táboře byli nemocni a hladovi; anebo proč pan Bonny dopustil, aby za jeho přítomnosti jehovlastní úděl byl dolů poslán; anebo proč pan Ward byl po řece odeslán s depeší a za ním rozkaz, jenž měl překaziti jeho návrat k výpravě. Toť několik záhad; které mne v rozpaky uvádějí, a které jsem se nadarmo pokoušel uspokojivě rozřešit. Kdyby mi někdo jiný byl pověděl, že takové věci se staly , byl bych o tom pochyboval, avšak já čerpám své zprávy jediné z úřadního sdělení majora Barttelota. Telegram, jejž pan Ward dopravil k moři, žádá londýnský komitét za instrukce, ale pánové v Londýně odpověděli: "Odkazujeme vás na instrukční list páně Stanleyův." Každý snadno pochopí, žeť tu záhada, kterouž rozumným způsobem nelze si vysvětlit, a proto nechť každý čtenář pomyslí si své, ale celek vyloží shovívavě.
Když jsem nalezl pana Bonnyho v Banalji (Banalya), měl jsem často příležitost, jemu pověděti, že ochotou a horlivosti rovná se ostatním, co pak se statečnosti dotýče, že ji má tolik jako nejstatečnější. Nikdy neměl jsem příčiny býti nespokojen s výkonem úkolu jemu svěřeného, a jelikož si na pochodu z Banalje k Indickému okeánu vedl tak obdivuhodně, s poslušností tak dokonalou a uctivou, spočívá tím hustší rouška na záhadě jambujského života, neboť s 2000 takých vojínů, jakým jest Bonny, schopný vůdce mohl podmanit, upokojit a ovládat celý Sudán.
Avšak rozvažujíce o nešťastných příhodách zadního voje nesmíme zapomínati, čemuž já pevně věřím, že, kdyby byli Barttelot a Jameson bývali třebas na místě Stairsově a Jephsonově a provázeli nás v předním voji, byli by se rovněž tak vyznamenali; neboť takový hlouček mladých pánů, jakýmí byli Barttelot, Jameson, Stairs, Nelson, Jephson a Parke, povždy, ve dne i v noci tak horlivých a práce milovných, aby pohledal. Kdybych se měl ještě jednou pokusiti a zříditi stát v Africe, takové neunavné, neohrožené povahy byly by mi neocenitelnými. Neštěstí zadního voje zaviněno bylo rozhodnutím ze dne 17.srpna, zůstati a počkati na mne, a setkáním se s Araby dne následujícího.
Co se zde vypra vuje o Eminu pašovi, netřeba, tuším, bráti za nijaké snižování vznešené představy našeho ideálu; uchyluje-li se skutečnost od ní poněkud, nelze jemu to klásti za vinu. Dokud lid osvědčoval mu věrnost, byl roven ideálu; když vojíni jeho se bouřili, přestával býti jako guvernér užitečným, právě tak jakož truhlář nástroji svými vyhotoví dokonalý nábytek, ale bez nich ničeho nesvede. Nemá-li paša tak obrovskou postavu, jak jsme si jej představovali, nelze ovšem jej činiti za to odpovědným více, než za jeho nevojanské vzezření. Byl-li s to, aby udržel svou provincii sedm roků, nemůže po právu býti činěn odpovědným za naval šílenosti a epidemii nepokoje, které z jeho až dotud věrných vojínů udělaly odbojníky. V líčení tomto naleznete dvě místa, v nichž paša jest popsán s nejpřísnější nestranností, avšak nezdary jeho neumenšují naší úcty k němu, jakkoli nesouhlasíme s oním nadbytkem citu, jejž má - k chvále jeho to pravím - pro předměty tak nehodné, jako jsou zapřisáhlí zbůjníci. Jako správce osvědčil nejlepší vlastnosti; byl spravedliv, soucitný, věrný a milosrdný a pln lásky k tuzemcům, kteří se ochraně jeho odevzdali, a nelze si mysliti vznešenějšího a lepšího důkazu o tom, jaké vážnosti u vojska svého požíval, nad ten, že děkoval za svůj život dobré pověsti, které si dobyl spravedlností a mírností.
Zkrátka, on kdejakou chvíli mimo spaní věnoval před svým konečným sesazením nějakému užitečnému účelu, prospívajícímu buď vědě, lidskosti neb civilisaci. Prosím, abyste si zapamatovali všechny tyto věci a neztráceli je z mysli, i když budete čísti, jaký dojem na nás učinil.
Jsem nucen věřiti, že pan Mounteney Jephson napsal své příznivé zprávy o událostech, jež zběhly se za Eminova i jeho vlastního zatčení a věznění, z čisté lásky, sympathie a soustrasti ke svému přiteli. Vskutku, jeho laskavost a sympathie k pašovi jsou tak patrny, že žertovně viním jej, že jest buď mahdistou, arabistou neb eministou, ježto by jinak člověk přirozeně byl roztrpčen nad vyhlídkou, vésti život otroka v Chartumu. Listy páně Jephsonovy byly, jak uvidíte, Eminem pašou potvrzeny. Pozdější události daly za pravdu náhledům pana Jephsona, když řekl: "Cit je pašův nejhorší nepřítel; zde nic Emina neudržu Emin než sám." Čemu se při něm nejvíce obdivuji, jest zjevný boj jeho jako mého agenta mezi povinností ke mně a přátelstvím, které víže jej k pašovi.
Přirozeně litujíce snad, že Emin neměl nad svými vojíny onohovlivu, jenž by byl naprostou jejich poslušnost a důvěru vymáhal,zákonům a obyčejům civilisace přizpůsoboval a nutil, aby tuzemce měli v úctě jako své bližni, aby byli strážci pokoje a ochránci majetku, bez čehož civilisace není možna, mnozí pomyslí si přece, že když nebyl s to, aby toto učinil, je také v pořádku, že události dopadly pak jak dopadly. Tuzemce africké nelze přesvědčiti o výhodách civilisace, když bezuzdné vojsko smí je potlačovat a s nimi zacházet, jakoby nebyli hodni lidského s nimi nakládání, když smí je olupovat a libovolně do otroctví zavádět. Zvyk, původní obyvatelel nepovažovati za nic lepšího než za pohanské "abidy" čili otroky, datuje od Ibrahima paši a musí se z kořene vyvrátit, než mimo vojanské osady bude se moci ukázati i jens tín civilisace. Až každé zrnko obilí a každá slepice, koza, ovce a kráva i vše, čeho vojsko potřebuje, bude se platiti hotovými penězi neb rovnoplatným potřebným zbožím, pak nabude civilisace neodolatelného vlivu, ba snad i evangelium nevyhnutelné půdy, avšak obojí jesť nemožno bez nestranné spravedlnosti a vůbec nedosažitelno, bude-li je předcházeti, aneb provázeti plen, což, obávám se, bylo v Sudánu obecným zvykem.
Ti, kdo si váží pravé spravedlnosti, naleznou něco útěchy v myšlénce, že, než civilisace ve své pravé a skutečné podobě do Aequatorie zavítá, obyvatelé její teď budou míti trochu klidu a od
počinku, a že, nechť zevnějšek její má jakýkoli ráz, dá se vše až na několik pomorančů a lip během měsíce nahradit za vyšších, lepších a trvalejších auspicií.
Neprojevil-li jsem za této výpravy s dostatek opravdovost svého přátelství a své oddanosti k Vám a svým přátelům z Eminova pomocného komitétu, prosím, abyste to připsal nedostatku příležitosti a moci okolnosti, ne pak vlažnosti neb neupřímnosti; pak-li že Vy i moji přátelé jste přesvědčeni, že, pokud bylo v mé moci, věrně a poctivě vykonal jsem poslání, které jste mi svěřili, v témže duchu a k témuž účelu, jak Vy sám byste je byl provedl, kdyby Vám tělesně i duševně bylo bývalo možno, díla našeho se účastniti, pak opravdu jsem spokojen, a nejvyšší chvála nerovnala by se dle mého úsudku prostému uznání, jakým by byla slova: "Dobře vykonáno!"
Milý sire Williame, Spasitel rozkázal nám, "milovati se vespolek". Milovati vznešené, šlechetné a věrné srdce jako Vaše, je přirozeno. Přijměte vyznání srdce mého, které Vám již dávno cele a plně náleží.
           Henry M. Stanley.




Související články:
V nejtemnější Africe I. kapitola (21.02.2002)

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

Známkování jako ve škole

Sdílet na Facebooku | | |

Celý článek | Autor: Jaromír Němec | Počet komentářů: 18 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek | Zdroj: Henry M. Stecker

  Hlavní menu

  Pro cestovatele

DOVOLENÁ

- Zájezdy do Afriky

LETENKY

Převody měn
Očkování
Pronájem aut pro region jižní Afriky od Europcar.co.za

  Galerie
Murchison Falls
Murchison Falls
zobrazení: 5295
známka: 0

  Vyhledávání
Custom Search

  Personalizace
Jméno:
Heslo:


Registrace | Info
Zapomenuté heslo

  Poslední komentáře
  • bez titulku:
    "Potřebujete půjčky na projekt, investice, osobní půjčky, úvěry na podnikání, půjčky na nákup domu, s . . . " (Podvod století nebo zlatý důl)
  • Naliehavo potrebujú peniaze? Môžeme vám pomôcť!:
    "Naléhavě potřebujete peníze? Můžeme vám pomoci! Jste v současné situaci v potížích nebo vás hrozí v . . . " (Podvod století nebo zlatý důl)
  • :):
    "Taky chci jet do Tanzáníe! Moc se mi líbí tento stát. Plus neustálé poznávání něčeho nového, jako zd . . . " (Chci jet do Tanzanie )
  • Re: TOGO-jak našli moje jméno?:
    "mam taky dedit ale moc tomu neverim i kdyz vamerice sem mel strejdu ktery mel konto v africe v togu, . . . " (Podvod století nebo zlatý důl)
  • Moje svedectvo:
    "Ako som dostal môj manžel Späť svedectvo, silný kúzlo lásky, ktorá skutočne funguje ... my names je . . . " (Podvod století nebo zlatý důl)

  •   Partnerské servery
    ZANZIBAR | Ligurie
    active24
    Autoatlas | Fotografie | Dárky

    Přidejte si naši stránku k oblíbeným (CTRL+D)
    Upozornění! Zde zveřejněné články a fotografie jsou vlastnictvím autorů. Pro studijní účely jsou však při uvedení autora volně využitelné.
    © Afrika online.cz 2001 - 2013.

    Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS.
    RSS - článků Atom 0.3 - články RSS - diskuzní fórum

    CC