Perriérův baobab (Adansonia perrieri)

Jeden ze šesti baobabů endemických na ostrově Madagaskar a pro své nízké počty nejvzácnější a nejohroženější baobab. Výskyt tohoto baobabu je též unikátní. Roste ve vlhkých lesích národního parku Montagne d´Ambre. Proto bývá někdy označován jako baobab deštných pralesů. To je ovšem, jak jsem se až na Madagaskaru dozvěděl, dost nepřesné označení. Malagaši o něm spíše hovoří jako o "hraničním baobabu". To proto, že se vyskytuje na hranici deštného pralesa a sezóně opadavých vhlkých lesů. Neroste v žádné sušší oblasti. Lze se s ním setkat podél břehů řek, tůní a jezírek. Nejlepším místem, kde lze spatřit je Grande Cascade v národním parku. Rostou jen ve velmi malém počtu v parku a blízkém okolí, celkem jen na jedenácti místech. Jeho hledání i přes jeho velikost značně připomíná pověstnou jehlu v kupce sena.

Dorůstá do výšky až 30m. Je největším baobabem severu ostrova. Kmen je pokryt hrubší šedou kůrou. Vytváří až mohutné rozkladité koruny, podobné jako u baobabu prstnatého, jen kmen nebývá tak robustní. Větve s kmenem uzavírají úhel kolem 45°. Pokud je koruna redukována, kmen se odspoda vzhůru postupně zužuje.

Listy jsou ve střídavém postavení, dlanité, složené s 5-7 lístků.

Kvete od listopadu do prosince pastelovými květy, jejichž vnější strana oplývá zeleným nádechem a centrální část květu přechází v jasně bílou. Béžové plody jsou vejčitého tvaru a dorůstají do velikosti až 30cm.

Vzhledem k vzácnosti tohoto druhu není známé využití Malagaši. Svou roli však hraje v ekosystému N.P. Montagne d´Ambre, jako potravní zdroj a útočiště pro lemury.

Budoucnost Perriérových baobabů ve volné přírodě je nejistá. I přes umělé pěstování a vysazování je třeba počítat s úmrtností způsobenou klimatickými změnami a velice pomalým růstem. V rámci IUCN je tento druh označen jako kriticky ohrožený.