Tunisko - Kerkouane

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Kultura, Zdroj: Barče k svátku, Vydáno dne: 04. 12. 2018

Starověké punské město, které prosperovalo přibližně 400 let vedle měst jako je Kartágo, Hardumetum a Utica. Opuštěno bylo během první punské války a stalo se z něj "Město duchů". Jelikož město nebylo přestavěno a opětovně obydleno, je zde vidět stavební styl Féničanů tak, jako nikde jinde!

Karkuán - model města

Kerkouane, neboli Karkuán, je nejzachovalejším punským městem v Tunisku a patří k nejzachovalejším punským městům i ve světovém měřítku. Nachází se na poloostrově Cap Bon, jehož pláže a pobřežní scenérie jsou i dnes považovány za nejkrásnější v Tunisku. Pozice města na skalnatém útesu atraktivitu nápadně zvyšuje. Kartáginská osada zde byla založena v 6. století před naším letopočtem v místě, kde již v minulosti existovala přibližně o 200 let starší berberská osada. Postupným rozrůstáním zde v době největší slávy, ve 3. a 4. století, žilo 2 000 obyvatel a stálo zde kolem 300 budov. Nenašly se zde artefakty, svědčící o zemědělské činnosti, jako třeba v Leptis Magna, ale spíše věcí svědčící o rozvinuté obchodní činnosti města. Vykopávky dokazují, že šlo o velmi prosperující vyspělé město, které bylo příjemné pro život. Odhaduje se, že město obývala společenská elita, obchodníci a řemeslníci. Během první punské války bylo město vysídleno a následně již neobydleno. Archeologové město objevili až v roce 1952, hlavní průzkum probíhal mezi roky 1957-1961. V roce 1985 bylo město a nekropole zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Před objevením města se mnoho o punské architektuře nevědělo, ale to objev města změnil. Na rozdíl od jiných punských archeologických lokalit je v Kerkouane patrné plánování a výstavba dle přesných parametrů. Město má proto přesnou strategickou šachovnici domů, rovných ulic, pravoúhlé křižovatky a funkčního uspořádání, vytvářející jednotlivé zájmové celky. Celé bylo obehnáno půlkruhovou dvojitou hradbou z pevninské strany, z moře bylo město chráněno strategickou polohou. Při napadení v roce 310 p.n.l. se opevnění ukázalo nedostačující, proto okolo města vyrostlo nové, robustnější,s pevnostmi a strážnými věžemi.

Město Karkuán

Z většiny staveb se povedlo zachovat jen obvodové zdivo. Pouze jedna stavba přesahuje výškou sloupů 1,5m. Hlavní vstupní branou města byla Port du Couchant => Brána zapadajícího slunce. Odtud se strategicky rozbíhala síť poměrně širokých cest. Místy se objevovala malá náměstíčka. Každá dům měl svůj dvorek a chodbu ústící do ulice. Konstrukce domů a ulic byla přizpůsobena vlahému proudění vzduchu od moře. Stavební materiály byly různého charakteru, od udusané hlíny (pisé), přes dřevo, po precizní kamenné stavby. Vyskytují se tu i dva typické stavební styly, a sice Opus Africanum, kde jsou zdi z hrubého štěrku zpevněny sloupy a Opus Tesselatum, kde se drobné kamínky vkládají do vápenné malty. Tato původně punská stavební technika byla převzata jak římskými tak i byzantskými staviteli. Interiér domů byl mnohdy zdoben mozaikami, plastikami a řezbami. Dvory zámožnějších byly vybaveny skládanou dlažbou vytvořenou metodou zvanou Opus Signinum - skládané vzorky z různě velké a barevné dlažby. Většina domů vysoce postavených obyvatel byla vybavena i koupelnami se sedacími vanami, omítnutými růžovou nepropustnou omítkou. K nim byla z cisteren potrubím přiváděna voda. Místní obyvatelé, na rozdíl od Římanů, dávali přednost koupeli v soukromí, ale i přesto město disponovalo veřejnými lázněmi. Nachází se v ulici Rue des Artisans. Jsou o poznání menší než římské, prý dosud funkční. Nachází se poblíž chrámu, což nasvědčuje praktikované očistě před náboženskými obřady.
V ulici Rue de l´Apotropaion se nachází Dům bohyně Tanit. Na podlaze tohoto domu se zachovala mozaika geometrického tvaru, spojovaného s touto punskou bohyní.

Karkuán

Obrázek: Opus Signinum s vyobrazeným symbolem bohyně Tanit.

V centru města v ulici Rue de Temple se nachází zbytky hlavního městského chrámu, poblíž něj se nachází i hrnčířské dílny. V chrámu se naskytl pozoruhodný nález a sice sklad římských lamp ze 3. století n.l. Zajímavé je na tom to, že lampy pochází z období 500 let po vysídlení města, čímž tento nález rozporuje to, že o městě od jeho opuštění nikdo nevěděl!

V ulici Rue du Sphinx se nachází Kněžský dům, kde se dochovala malá pícka na chleba, podobná těm, co se dodnes v Tunisku používají. Ulice nese svůj název dle zlatého prstenu se sfingou, nalezeného v sousedním domě, který je mimo jiné vybaven jednou z nejzachovalejších dvojitých van ve městě.
Město bylo po obvodu chráněno dvojitým valem, ale ani ten nezabránil jeho dobití. Na hradbách se vyskytovaly obranné věže, z nichž nejzachovalejší se nachází v severní části města, poblíž mořského pobřeží.

Archeologové ve městě odkryli četné pozůstatky hrnčířských, šperkařských, sklářských a kamenických dílen. Karkuán byl také známý výrobou modrého barviva, týrského nachu, z drobných měkkýšů, kteří se kdysi v okolním moři vyskytovali v hojném počtu. V ulici Rue de Verrier jsou ruiny někdejší sklářské dílny. Vše svědčí o někdejší vysoké prosperitě tohoto výstavního punského města, které na nějaký čas zmizelo pod nánosem písku a příkrovem datlových palem.

Karkuán - vana

Obrázek: Koupelna se sedací vanou (Autor:Sek Keung Lo)

Nekropole Arg el Ghazouani

V roce 1929 učitel blízké školy objevil celkem náhodou několik hrobek, plných nástrojů různého užití a vzácných předmětů. S nejvyšší pravděpodobností neměl ani tušení, jaký objev právě učinil. Většinu předmětů postupně rozprodal obchodníkům se starožitnostmi, sběratelům a hledačům vzácných pokladů, čímž mnohé putují mezi soukromými sbírkami a nemohou tak doplnit celkovou znalost archeologické lokality. Lokalitu držel v tajnosti a svět se o ní dozvěděl až v roce 1952.

Nekropole se nachází necelý jeden kilometr od města na skalnatém výběžku. Jedná se o nejzachovalejší část rozsáhlejší nekropole Kerkouane, rozmístěné po několika přilehlých vršcích. Při archeologickém průzkumu zde bylo nalezeno mnoho fragmentů keramiky, jak místní tak i ze vzdálených míst, což lze považovat za důkaz široké obchodní činnosti někdejších obyvatel. Mezi nejvýznamnější předměty patří dřevěný sarkofág, nabarvený žlutou, červenou a modrou barvou, mající na sobě jedinou dochovanou punskou řezbu, vyobrazujíc řeckou bohyni Astarte (Ištar). Bohyně Ištar byla uctívána na celém blízkém východě. Je to bohyně lásky, války a plodnosti. Sarkofág bývá přezdíván jako Dáma z Kerkouane a nachází se v místním muzeu. Dalšími předměty jsou pak pečetní prsten z Řecka a jaspisový amulet se skarabem, pravděpodobně egyptského původu.

Samotná nekropole je uzavřená a hlídaná. S archeologickým průzkumem se však lze seznámit v přilehlém muzeu.

Autoři fotografií: Panegyrics of Granovetter (flickr.com), Verity Cridland (flickr.com), Sek Keung Lo (flickr.com)