Marhaník granátový (Punica granatum), granátové jablko

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Flóra, Zdroj: Páťovi k narozkám, Vydáno dne: 05. 11. 2018

granátové jablkoS granátovníky bychom se v minulosti setkali po celém Středomoří, ale nejlepší prý byly z Kartága, odkud pochází jejich rodový název. Proslulé byly i ze zahrad Alhambry. Jeden stromek byl dokonce pěstován i na Pražském hradě za vlády Rudolfa II. Přes zimu se mu stavěl speciální přístřešek, ve kterém se udržovala teplota tak, aby dlouhodobě neklesla pod bod mrazu.

Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Rosopsida (dvouděložné rostliny)
Řád: Myrtales (myrtotvaré)
Čeleď: Lythraceae (kyprejovité)
Rod: Punica (marhaník)
Druh: Punica granatum (marhaník granátový=granátovník obecný=granátové jablko)

Granátovník obecný

Marhaník granátový je menší, 2-4m vysoký, bohatě větvený, opadavý strom či keř rostoucí hlavně ve Středomoří. Marhaník granátový pochází z oblasti Íránu, zatímco nejbližší příbuzný granátovník sokoterský (Punica protopunica) je endemitem na ostrově Sokotra. Patří k nejstarším kulturním rostlinám a stal se symbolem bohatství, plodnosti, krásy a prosperity. Nyní se pěstuje po celém světě v subtropických oblastech a zároveň se pěstuje jako pokojová rostlina v zakrslé formě.

Rostlina má mladší větévky trnité, mnohdy čtyřhranné, listy jsou ve střídavém i vstřícném postavení, jsou lehce eliptické, kopinaté, řapíkaté, 4-8cm dlouhé, poměrně tuhé, na líci lesklé na rubu šedavě matné, nahloučené na vrcholu větévky. Květy jsou oboupohlavné, výrazně červené, někdy i bílé či krémově žluté. Kalich je srostlý s korunou a vytváří tak rourkovitou češuli. Kalich je složen z 5-7 vonných lístků, stejně jako koruna. Tyčinky s tenkými a volnými nitkami, dozrávají od okraje kruhu do středu. Semeník obsahuje 7-12, ojediněle i více, plodolistů. V každém plodolistu jsou stovky vajíček.
Plodem marhaníků je granátové jablko, což je vlastně 8-15cm velká, téměř kulovitá, vysýchavá bobule, se zbytky kalichu. Tuhý kožovitý exokarp je zbarven červeně, někdy s nádechem žluté a růžové. Vnitřní část plodu pak tvoří endokarp vnitřních přepážek houbovité konzistence, vytvářející několik pouzder pro semena obalená ve zdužnatělém osemení, růžové až krvavě rudé barvy a sladkokyselé aromatické chuti. Šťáva z osemení obsahuje v průměru kolem 2% bílkovin, 4% kyselin a až 21% cukrů. Dále pak semena obsahují až 3% tuku, a plod je cenným zdrojem tříslovin a barviv. Semen může být v plodu až 300.

Co všechno nalezneme v granátovém jablku:

Granátové jablko

V minulosti byla granátová jablka spojována s léčivým účinkem. Kůra plodů byla používána k likvidaci endoparazitů trávicího traktu, šťáva podávána pro zvýšení plodnosti žen, víno konzumováno jako afrodiziakum, čaj z květů jako regenerační prostředek a olej ze semen na kožní problémy. Traduje se, že při přechodu pouště bylo vhodné si s sebou vzít na utišení žízně vodu a granátové jablko, které sladkou chutí povzbudí, kyselou zažene žízeň a minerály dopomohou doplnit deficit vzniklý pocením. Konzumace granátových jablek pomáhá snižovat riziko tvorby rakovinných buněk, kornatění cév, působí protizánětlivě, zlepšuje prokrvení srdečního svalu, snižuje a stabilizuje krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi. I dnes se granátová jablka využívají ve farmacii a je znám jejich velice silný anti-oxidativní účinek na organismus. V kosmetice se pak využívá za studena lisovaný olej z jader, který podporuje produkcí kolagenu a hydrataci pokožky, čímž pomáhá její přirozené obnově a udržuje tonus pleti. Je prokázán i příznivý vliv na kvalitu vlasů.

Kromě plodů bývají využívány i listy a květy na přípravu aromatického lahodného čaje, z kůry se extrahují organická barviva a dřevo granátovníků bývá zpracováváno řezbáři.