Ghanská říše - království postavené na zlatě

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Politika a Společnost, Zdroj: Barče k narozkám, Vydáno dne: 30. 08. 2017

zlatoGhanská říše je považována za následníka, či spíše pokračování, kulturního uskupení etnika Soninke, žijícího na úpatí pánve Aoukar a náhorní plošiny Tagant. V neolitu se zde nacházelo vhodné místo pro pěstitelsko-pasteveckou komunitu, která postupně vytvářela zázemí, pro obchodní expanzi Saharou. Nejžádanějším artiklem byla sůl, zlato a slonovina.

Ghanská říše a města karavan

Ghanská říše, někdy také zmiňovaná jako Říše či Království Wagadou (Awkar), se nacházela na území dnešní Mauretánie a Mali. Se současnou Ghanou, která se nachází v Guinejském zálivu, nemá Ghanská říše skoro nic společného! I přesto, že se jednalo o muslimskou říši, byla založena již kolem roku 350n.l., tedy ještě před arabskou invazí do Afriky v sedmém století. Její existence byla postavená zejména na transsaharském obchodu se zlatem, solí, slonovinou a dalšími komoditami ze západní Afriky. Pravděpodobným impulsem ke vzniku říše byl rozmach karavan s velbloudy, kteří umožňovali větší objem nákladu na delší vzdálenosti. Do třetího století se pro obchodní karavany používali spíše osli a nevolníci.

Největší rozmach nastal až v osmém století, kdy došlo k expanzi na trhy blízkého východu. Do té doby karavany zásobovaly státní útvary v severní Africe, Evropě, Egyptu, Čadu, Súdánu a Etiopii. Politikou říše bylo vytvořit na rozhraní pouště a savany bezpečné prostředí, prosté od divokých a loupežných kmenů, kde jsou obchodníci i řemeslníci chráněni. Za tento luxus museli samozřejmě platit daň a odvádět desátek panovníkovi.
Vladař disponoval silnou armádou, která byla nejvíce koncentrovaná u hlavního města Koumbi Saleh. Jinak byla rozptýlena po království. V písemných záznamech je zmínka, že panovník mohl poslat na obranu vojáky o počtu 200 tisíc válečníků a 40 tisíc jezdců. Bojovníci Soninke, nejvlivnější etnikum království a zároveň předcházející kultura, ze které Ghana vzešla, měli oproti sousedním kmenům výhodu ve železných zbraních a válečné strategii. Prakticky v dané době a daném místě neporazitelná armáda a to jak do počtu bojovníků, tak i síle výzbroje – kov proti dřevu. Podrobená území ponechávala pod původními vládci za podmínky, že se zcela podrobili hlavě Ghany. Znamenalo to odvádět daně a vojáky. V době největšího rozmachu tak Ghana ovládala území o rozloze kolem 800 000km2.


Pojmenování Ghana je odvozeno od krále v jazyce Soninke. Vladař byl velice vlivnou a silnou osobou, avšak řízení země se aktivně účastnila jakási obdoba šlechty, úředníků, správců, soudců a důstojníků. Ti měli na starosti daně, obranu, spravedlnost a řízení podmaněných území. Společnost se dělila do několika tříd, nejvýše byl postavený král, následovala ho královská rodina, pak šlechta a kmenoví vůdci, pak vojáci, řemeslníci, zemědělci a poslední byli nevolníci, nebo spíše otroci.

Staroegyptské šperky


Obrázek:
Zlaté šperky egyptských faraónů pocházejí ze zlatých dolů v Egyptě a Núbii, ale zlato se sem ve velkém dostávalo i přes Saharu z Ghanské říše.

Úpadek říše v 11. století byl způsoben přetížením systému (v království žilo více lidí než bylo únosné) a klimatickými změnami. Negativně působil i sílící vliv islámu, kdy polobožský král byl ovlivněn otázkou víry. Přežití bylo závislé na zásobování potravinami zvenčí a začaly se často projevovat nedostatky vody a postupující poušť. To vedlo k odchodu zemědělců a postupnému oslabování armády. Poslední ranou do systému byl vpád Almorávidů, kteří říši podmanili.


Zdejší oblast byla vhodná k obývání již od neolitu, kdy se zde usazovali lovci a následně pastevci. Jejich někdejší přítomnost lze dokumentovat podle naleziště Dhar Tichitt, které bylo obýváno již 3 000 let p.n.l. V té době zde panovalo poměrně mírné klima a v údolí pánve Aoukar se nacházelo bezodtokové jezero s mokřady a bažinami, podobné jako je Čadské jezero, nebo delta řeky Okavango. Nad pánví se nachází plošina Tagant, jejíž vzhled byl vytvořen ledovcem v období ordoviku. Svahy srázu z plošiny do někdejšího jezera jsou tvořena propustným pískovcem, který funguje jako aquifer do dna pánve, kde se naopak nachází lateritové podloží, čímž zde v minulosti byly jezera a prameny. První zlom počasí nastal v období cca 500 let p.n.l., kdy jezero začalo vysychat a teploty se začaly zvyšovat. Tím zdejší pastevectví bylo neudržitelné, stejně jako krajinný ráz a počty někdejší bohaté divoké fauny. Část zdejší populace přešla pravděpodobně ke kočovnému životu a druhá část se přesunula hlouběji do deprese Aoukar, kde se dodnes nacházejí sezónní jezírka a mokřady. Z kočovných kmenů se postupně stal základ transaharských nomádů a z kmenů v údolí pak obchodníci v osadách s vodou a jídlem.
Kromě lokality Dhar Tichitt jsou podobné archeologické nálezy, svědčící o vývoji zdejší zemědělsko-pastevecké společnosti i lokality Dhar Nema a Dhar Walata.
Po pádu Ghanské říše se někteří obyvatelé přesouvali do vlhčích oblastí severního Mali.