Koumbi Saleh - hlavní město mocné říše zaváté pískem Sahary

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Kultura, Vydáno dne: 23. 04. 2017

jsou ruiny středověkého muslimského dvojměstí na jihu Mauretánie, které pravděpodobně sloužilo i jako hlavní město Ghanské říše. Od devátého století hrálo město důležitou úlohu v rámci trans-saharského obchodu, zejména pak obchodu se zlatem. Nyní je město ztraceno v písku Sahary, kdy návštěvník musí překonávat jak písečné duny, tak i blátivé slaniska.

Ghanská říše a města karavan

Existence města se odhaduje od přelomu osmého a devátého století do čtrnáctého století. Archeologický průzkum dokázal obydlení lokality města již ve čtvrtém století. Město se stávalo ze dvou částí, vzdálených od sebe přibližně deset kilometrů. První byla obydlená muslimskými obchodníky a druhá královskou rodinou. Písemné prameny hovoří o městech na vyvýšené plošině, obklopené vegetací a disponující vláhou, tedy zejména několika studnami se sladkou vodou.

Koumbi Saleh

Město se nachází na zeměpisné šířce 15°49'16.01"S a zeměpisné délce 7°59'26.54"Z, na území dnešní Mauretánie, při hranici se Senegalem. Nyní je na hranici Sahelu a Sahary, kde jsou zdroje vody omezené pouze na několik prohlubní, které se za deště plní vodou. Vegetace se skládá z travin, keřů a akácií, jenž mají kořeny tak dlouhé, aby umožnily přijímat vodu i z velkých hloubek. Tento jev je vidět na mnoha místech v poušti, jedním z nich je například suchá pohoří Jebel Uweinat. V blízkosti města rostou i baobaby. Ruiny staveb vyvýšily lokalitu města o 15m nad okolní terén, nicméně, předpokládá se, že původní lokalita staveb se nacházela daleko níže. V okolí města je několik prohlubní, v kaskádovitém uspořádáni z jihu na sever, kde se občasně drží voda. Jak z písemných pramenu, tak i z terénního seskupení lze usuzovat, že zde v minulosti procházela i říčka, napájející bezodtokové jezero Aoukar.

Struktura dvojměstí

Domy ve městě byly stavěny z místní břidlice, vepřovic, nebo spíše cihel z nepálené hlíny a podpůrného systému z dostupného dřeva. Dochovalo se jen nejodolnější – akáciové. Již při stavbě patrně byly mohutné kmeny vzácné, proto pro stavbu domů nižšího významu a obydlí byly použity spíše silnější klacky a větve, což se promítlo do možností architektury. Podlahy byly složeny u významnějších domů z břidlicových dlaždic, opracovaných tak, aby do sebe zapadaly. V architektuře se často vyskytují geometrické vzorky ve výzdobě – trojúhelníky, obdelníky a čtverce. Domy se vyznačovaly úzkými místnostmi, byly několikapatrové, s důmyslnou spletí vnitřních chodeb, sloužících k větrání a udržování příjemné teploty. Domy byly k sobě přilepeny jak ve včelí plástvi, což je typický znak pro stavby v Maghrebu, jak jsme již popisovali v starém městě Shali v oáze Siwa a ve starém Ghadamesu. Širší centrální cesta vedla z východu na západ, kde vyústila v rozšířené prostranství, patrně tržiště. Hlavní mešita se nacházela ve středu města, při hlavní cestě. Tato stavba měřila 46m z východu na západ a 23m od jihu na sever. Její mihráb byl umístěn na východním konci. Tato mešita je považována za nestarší a největší známou mešitu v západní Africe. Zastavěná plocha města zabírala plochu 700m2 a odhaduje se, že zde bydlelo 15-20 tisíc obyvatel, což je fantastické, na oblast s omezeným zdrojem vody a období existence. Obvod celistvé zástavby přesahuje 10km. Město mělo dva hřbitovy, což poukazuje na delší obydlení oblasti. Zajímavé jsou zejména vertikální hrobky pohřebiště Sokobi.
Z královského města Al-Ghāba archeologové nic nenašli. Dle písemných zmínek mělo být obehnáno obranými zdmi. Bylo zde sídlo krále a jeho rodiny, posvátný lesík, zahrady a honosné budovy pro vysoké úředníky a kněží. Nacházela se zde i mešita. Samotný palác prý byl honosnou kamennou stavbou, se sloupy, malbami, mozaikami, plastikami a vyřezávanými skleněnými okny.

Takto nějak pravděpodobně vypadalo Koumbi Saleh. Na fotce je středověká část oázy Al-Qasr.

Sloupovitá hrobka

Jedna z monumentálních staveb, odhalených při archeologickém průzkumu, je hrobka se sloupy. Půdorys hrobky je čtverec, cca 5m na 5m, na výšku má 2m, v rozích jsou umístěny sloupy, mezi nimiž jsou masivní břidlicové desky. Vchod do hrobky byl 1m široký, orientovaný na západ. Uvnitř hrobky byly niky, zdobené pálenými cihlami, spojenými jílem. Niky byli ve výšce podlahy, 80cm vysoké a 55cm široké. Uprostřed hrobky bylo sestupné schodiště, nad kterým byl klenutý strop z pálených cihel, podobně jak je tomu v hrobkách v El-Kurru v Súdánu. Stány byly zdobeny červenými malbami. Hrobka byla 4m hluboká. Na dně se nacházeli tři sarkofágy z břidlice, mezi nimiž byla betonová podlaha. Ve všech případech směřovala hlava nebožtíka na západ. Pohřební výbava obsahovala náramky a jehlice z železa. O zlatých artefaktech zde není zmínka. Celá stavba hrobky byla obložena šesti čtvercovými ohrazeními, které jsou jako jedna z mále věcí znatelně vidět například na Google Earth. Zajímavé je to, že mezi stěnami ohrazení hrobky se nacházeli další hroby. Vstupy skrze ohrazení byly z různých stran. Je pravděpodobné, že původní systém hrobky byl daleko složitější, jelikož z prvních výkopů jsou zmínky o okrouhlé věžičce v troskách.

Pohřebiště Sokobi

Pohřebiště Sokobi je obdélníkového tvaru se zaoblenými rohy. Velikost je cca 50m na 60m. Opět je zde velká centrální hrobka, jen není tak honosná. I uspořádání hřbitova kopíruje tradiční muslimské hřbitovy. Náhrobky jsou poměrně zachovalé a na některých jsou i částečně čitelné nápisy. Dle zaznamenaných údajů se zde nacházejí hroby ze zlaté doby Ghanské říše, ale jsou zde i hroby ze 17. století.

Archeologická lokalita Koumbi Saleh

Ve vykopávkách se našla i keramika, respektive spíše spousta střepů – keramika, sklo, kámen, mušle... Z nálezů byla většina fragmentů červenohnědá, mnohdy se zbytky ozdobných vzorů, typických pro Berbery. Našly se i měděné a železné spony, jehlice, skobičky a korálky, pravděpodobně součásti kožených či dřevěných věcí, které podlehly zubu času. Zlaté a stříbrné věci se zde nenašli, což je pravděpodobně způsobeno tím, že již od pádu Ghanské říše se zde vyskytovali hledači pokladů.

Archeologická lokalita má obvod 2,4km, což zabírá území o rozloze přibližně 0,44km2. V minulosti byla většina města obehnaná ochranou zdí, což je stále v některých místech patrné.Ruiny monumentální brány jsou také stále patrné.
Obě města byla spojena cestou, při níž stály domy, čímž vznikal funkční charakter spojení obou měst nejen cestou, ale i obydlími.

Oddělením měst na dvě části byl sice potlačen vliv islámu na královské město, nicméně částečnou izolací byla dána možnost rozvoje významu islámu v obchodní části a s rozrůstajícím počtem obyvatel a tím i rozlohou města, docházelo k postupnému spojení obou měst. Udržení tradiční víry a systému hodnot s polobožským králem v čele národa se stávalo nemožným. Král postupně ztrácel obchodní monopol a tím i neomezený tok financí do své pokladny. Vnitřní rozbroje, které se běžně vyskytují ve svazových republikách, kterou ve své podstatě Ghanská říše s hlavním králem a několika dalšími podrobenými králi byla, se sčítali se zvyšujícím se tlakem z vnějšku. Jelikož existence říše byla závislá na obchodu a vnitřní zdroje potravin již pro početnou komunitu nestačily, nemluvě o vysychání někdejší bažinaté oblasti, bylo jen otázkou času, kdy se obléhaná říše zhroutí.