Hrošík liberijský (Choeropsis liberiensis)

Autor: Jaromír Němec <nemec(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Zdroj: Jaromír Němec, Vydáno dne: 29. 02. 2016

Hrošík liberijský vypadá ve srovnání s hrochem obojživelným jako domácí mazlíček nebo dětská hračka, ale zdání klame, dokáže být pro člověka stejně nebezpečný. Pro Evropu byl dlouho neznámý, dokonce byl považován za mýtického tvora.

Domorodci hrošíka nazývaný nigbwe. Zprávy o jeho výskytu byly považovány za výmysly. Jeho existenci se podařilo vědeckému světu dokázat až v roce 1914. Výpravy do Libérie financoval Carl Hagenbeck ředitel hamburské zoo. První výprava úspěch neměla, ale druhá expedice v roce 1913 přinesla vědeckému světu pět živých exemplářů pro hamburskou zoo a uznání nového druhu. Zajímavostí je, že několik exemplářů žilo "před objevením" v evropských zoo jako trpasličí hroši obojživelní.

Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: nepřežvýkavý (Suimorpha)
Čeleď: hrochovití (Hippopotamidae)
Rod: hrošík (Choeropsis)
Druh: hrošík liberijský (Choeropsis liberiensis)
Poddruh: C. l. liberiensis a C. l. heslopi

Hrošík - areál výskytu

Hrošík liberijský (Choeropsis liberiensis nebo u nás často používané Hexaprotodon liberiensis) je společně s hrochem obojživelným posledními přežívajícími druhy z kdysi druhově pestré čeledi hrochovití.
Evoluční vývoj máme popsán v článku Afričtí turovití. Nejstarším známým předkem hrochů byl Kenyapotamus, který žil v Africe před 16 až 8 milióny let. Jak název napovídá objeven byl v Keni. Vědci se domnívají, že hroši se vyvinuly v Africe. Zástupci čeledi Hippopotamidae během miocénu žili v Evropě, Asii i Severní a Jižní Americe. V Africe a Střední Asii v období 7,5 až 1,8 miliony let žil Archaeopotamus, který je považován za předka dnešních afrických druhů. Jinak z nedávné minulosti máme doloženy trpasličí druhy a poddruhy hrochů ze Středomoří a Madagaskaru.

Charakteristika stavby těla

Délka těla se pohybuje mezi 1,6 až 2 metry. Výška v kohoutku dosahuje 70 cm - 90 cm a váha se pohybuje mezi 160 - 275 kilogramy. Ocas má délku 15 - 20 cm. Svým vzhledem připomíná malou kopii hrocha, ale na první pohled si všimnete menších očí a uší. Hlava k tělu je také menší než u většího příbuzného. Nozdry a uši mají svalové uzávěry, které dovolují se hrošíkům potápět. Zřetelně jsou oddělené prsty na nohou. Barva pokožky je hnědo-šedá či zeleno-černá, která na spodní straně těla přechází do hnědorůžových tonů. Kůže je tvořena tenkou epidermis (pokožkou) a silnou dermis (škárou). Také hrošík "potí krev", jeho pokožka vylučuje alkalický sekret červené barvy s antiseptickými a proti slunci chránícími účinky.

Hrošík liberijský (Choeropsis liberiensis)

Rozšíření

Hrošík liberijský žije pouze v pralesních bažinách západní Afriky. Nejpočetnější populace obývá Libérii, menší pak Pobřeží Slonoviny, Sierru Leone a Guineu. Populace žijící v Guinea Bissau je nejistá. Malá izolovaná populace poddruhu C. l. heslopi žije v Nigérii v deltě řeky Niger. Existence poddruhu je nejistá. Nikdy nebyla vědecky či geneticky zkoumána. Početnost se odhaduje do stovky kusů.
Populace hrošíka je málo početná v důsleku ztráty biotopů a lovu pro maso - prý vynikající kvality. Zuby hrošíků nemají žádnou hodnotu oproti svému příbuznému. Předpokládá se, že v přírodě žije 3000 - 5000 jedinců. Přežití v přírodě je nejisté, naději poskytují ZOO.

Biologie druhu

Obývá husté pralesy a bažinaté lesy na březích jezer, řek, potoků a bažin. Žije v párech, stáda netvoří, pouze rodinné skupiny - býk, kráva a tele. Aktivní jsou hlavně v noci. Během dne jsou schováni v husté vegetaci někdy dokonce v norách na břehu (není prokázáno, že by si je hloubili sami), občas i ve vodě. Na souši tráví více času než ve vodě. Ve vegetaci podél toků a v lese mají prošlapány cesty a značkují si teritorium trusem, který rozmetají svým ocasem. Domovské teritorium je malé. Samec prochází území okolo 2km2, samice má okrsek cca čtvrtinový. Své teritorium si chrání a území samců se zpravidla nepřekrývají. Samice mohou procházet přes uzemí samce a mnohdy se teritoria obou pohlaví částečně překrývají, což je důležité pro reprodukci.
Živí se rostlinou potravou - kapradí, listy, kořeny, hlízami, ovocem. Trávou se živí z řídka, protože v pralese moc neroste.

Rozmnožování

Doba březosti trvá 188 dní a tele po narození váží 5 až 7 kilogramů. Samice ho kojí 9 až 12 měsíců a při kojení leží na boku. Mládě s matkou žije dva až tři roky, ale cca od jednoho roku ji již nedoprovází, matka ho dochází kojit dvakrát až třikrát za den. Délka jejich života v ZOO byla pozorována od 30 do 50 let. V přírodě se tohoto věku pravděpodobně nedožijí. Pohlavní dospělosti dosahují hrošíci v pěti letech. Reprodukce druhu je tak poměrně nízká. Interval mezi narozením mláďat bývá 3 - 6 let. Říje byla u hrošíka pozorována v zoologických zahradách, ale není vázaná na určité období, mládě se může narodit kdykoliv během roku. Předpokládá se podobné chování i v přírodě. Hrošíci rodí ve vodě i na souši. Mladý hrošík umí plavat hned od narození.
Problémem reprodukce hrošíků ve volné přírodě je významný pokles jejich stavů, kdy není zachována základní podmínka reprodukce, a sice aby se v rámci svých cest pralesem setkávali. Pokud k setkání dojde, většinou jde o jeden pár a divoce žijící populaci tak chybí genetická rozmanitost. Z hlediska zdravé populace, bez příbuznosti rodičů, jsou dlouhodobé vyhlídky na zachování tohoto druhu, bez vnějšího zásahu nemožné.

Ohrožení

Mimo člověka, který ničí jeho biotop a loví ho pro maso, jsou jeho přirozenými nepřáteli levharti, krokodýli a snad i krajty? Jak často k tomu dochází není známo. Předpokládá se, že v ohrožení predací jsou mláďata, což podstatně snižuje reprodukci tohoto druhu a tím i jeho stavy ve volné přírodě.

Legendy

V Africe je "vodní kráva" opředena několika legendami. Jedna například vypráví, že hrošíci si na své noční putování svítí zářícími diamanty, které přenáší v ústech. A dokonce je i shromažďují na jedno místo - skrýš. Pokud lovec uloví hrošíka v noci, smí s diamant nechat. Jinde zase vesničané věří, že samice hrošíka mládě nekojí, ale že se tele živí lízáním kožních sekretů z těla matky.

Kam za hrošíkem do ZOO

Hrošíka liberijského můžete spatřit ve čtyřech zoologických zahradách v Česku - Zoo Olomouc, Zoo Plzeň, Zoo Jihlava a Zoo Dvůr Králové n.L.