Staroegyptské umění I.

Autor: Barča Zikánová <(at)>, Téma: Kultura, Vydáno dne: 13. 05. 2015

staroegyptské umění Umění starého Egypta nepřestává fascinovat nejen egyptology, ale i širokou veřejnost. Ačkoliv mělo poměrně dlouhou dobu na svůj vývoj, zůstalo téměř nezměněno po celé období trvání Egyptské říše. Mělo také svá jasná pravidla a odchylky od nich nebyly považovány za modernost, ale za téměř svatokrádež.






Umění starého Egypta se začalo vyvíjet přibližně před pěti tisíci lety a bylo v téměř nezměněné podobě užíváno až do třetího století. Po celou tuto dobu dodržovalo svá přesná pravidla a také se vyhnulo přejímání vnějších vlivů. Jedním z důvodů, proč tomu tak bylo, bylo zajisté jeho využívání převážně pro náboženské a dějepisné účely. Dalším důvodem bylo to, že za pravého umělce byl považován ten, kdo dokázal napodobit nejobdivovanější díla své doby. Jakákoliv invence byla tedy nežádoucí.

Dominujícím znakem je velmi detailní znázorňování nejen lidských bytostí, ale i přírody. Přesnost byla upřednostňována před krásou. Hodně děl znázorňuje bohy, bohyně a faraony, případně vyšší úředníky při práci. Přesná pravidla formovala pořádek a vyváženost umění.

Malířství

Rozdílné velikosti postav zdůrazňovaly jejich důležitost. Aby bylo toto dodrženo, používali umělci sérii různých vertikálních a horizontálních čar. Faraon či bůh byli vždy větší a nezáleželo na jejich vzdálenosti od malíře. Ačkoliv dílo postrádá perspektivu, vyznačuje se výbornou znalostí anatomie a velkým zaměřením na detail, hlavně u vyobrazení zvířat a rostlin.

Staroegyptské malby často zdobily hrobky a chrámy. Zde byly hlavně zobrazovány radosti posmrtného života a cestu nesmrtelné duše Ka do podsvětí v doprovodu ochranných bohů a vážení srdce proti peru pravdy bohyně Maat. Jiné malby znázorňují zesnulého při oblíbených aktivitách v životě. Umělci věřili, že díky tomuto vyobrazení budou moci duše v podsvětí pokračovat v oblíbených činnostech.

Další místo, kde můžeme nalézt malby, jsou paláce. Zde jsou často zobrazeny výjevy z běžného života faraona čí bohů, ale i lidí, kteří byli přímo spojeni s faraonem, např. nejvyšších úředníků, úředníků, či sloužících. Tyto můžeme nejčastěji nalézt jakoby v pozadí malby, protože jsou zobrazeni menší a často pod ústřední postavou.

V malířství, stejně tak jako v sochařství, byli muži zobrazováni s tmavší barvou kůže než ženy. Přesný důvod není znám, mohlo by to pocházet z teorie, že v muži koluje krev jinak, než v ženě. Vyobrazení jedince mělo také svá přesná pravidla. Hlava, ruce a nohy byly vždy zobrazeny z profilu, jedna noha byla nakročena dopředu. Trup a oko byly vždy zobrazovány zepředu.


Sarkofág Tutanchamona Hieroglyfy v obřadní síni
Malba v chrámu Hatšepsut


Obrázky:



Hieroglyfy v obřadní síni v podzemním pohřebišti oázy Bahariya (V.Zikán), malba v chrámu Hatšepsut (O.Zikán), Sarkofág Tutanchamona (Nasser Nouri)


Jedinou změnou v umění bylo tzv. amarnské umění, které označuje umění období vlády faraona Achnatona. Jeho politické změny byly následovány změnami v umění. Portréty se staly realističtějšími a pohyblivými. Na jedné z nejznámějších reliéfních maleb je vyobrazen faraon při hře se svými dětmi, doprovázený manželkou Nefertiti či sedící na trůně. Na všech malbách je královská rodina ozařována sluncem Atona. Téměř na všech malbách je kromě ústředních postav množství postav vedlejších, které scénu doprovázejí. Malby jsou realistické, Achnaton není nijak upravován. Na jeho postavě je patrné malé bříško a jistá nesouměrnost v obličeji.