Aye-Aye = Ksukol ocasatý (Daubentonia madagascariensis)

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Vydáno dne: 22. 01. 2012

Aye-aye je jedno z nejnebezpečnějších zvířat, se kterými se lze vůbec potkat. Dokáže zabít člověka hned na několik způsobu. Jen pouhým pohledem vysává z nešťastníka život a pokud na něj ukáže svým dlouhým svraštělým prstem, smrt je na blízku. V noci se vplíží do lidských obydlí a mocným vpichem do aorty, ukončí život své oběti. Jedinou šancí, je zabít tohoto démona, a tím uniknout smrti. Tyto nepravdivé pověry a mýty jsou důvodem k nelítostnému vybíjení tohoto unikátního tvora, který je ve skutečnosti nebezpečný asi jako veverky na stromě v parku. Nezaměnitelný vzhled a fakt, že před lidmi neprchá, je mnohdy stojí život. Až na to, že je pravým strašidélkem z madagaskarských pralesů, krom šoku, který může působit, není ničím pro člověka nebezpečným!

rozšíření ksukola na Madagaskaru - orientační mapka Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Strepsirrhini (poloopice)
Infrařád: Chiromyiformes
Čeleď: Daubentoniidae (ksukulovití)
Rod: Daubentonia (ksukol)
Druh: Daubentonia madagascariensis (ksukol ocasatý)

Ksukol ocasatý je endemicky na ostrově Madagaskar. Obývá rozmanité ekosystémy, od deštných pralesů (horských i nížinných), přes galeriové lesy, pobřežní porosty, mangrovy, suché opadavé lesy, až po zemědělsky obdělávanou půdu, jako jsou například okraje kokosových plantáží. Většinu času tráví v horních partiích stromů, což je typické pro faunu Madagaskaru, kde 80% živočichů žije v horních partiích stromů. Rozšíření ksukola je o trošku vyšší než se donedávna myslelo, denzita osídlení je však velice řídká.

ksukol

Obrázek: Ksukol ocasatý v zoologické zahradě Tsimbazaza.

Je to největší žijící noční primát se spoustou zajímavých adaptací. Mezi hlavní rozpoznávací znaky patří krátký čenich, velké uši a oči, dlouhý ocas, prostředníček na předních končetinách a řezáky s neukončeným růstem. Dlouhý ocas slouží jako kormidlo pří přeskakování ze stromu na strom a tvoří více jak polovinu celkové délky živočicha. Velké uši zase pomáhají při hledání potravy, kdy poklepáváním na kmeny stromů vyhledává dutinu a následným poslechem zjišťuje, zda je larva přítomna. Velké oči jsou se světločivnou vrstvou tapetum lucidum typickým znakem nočních tvorů. Prostředníček slouží jako pinzeta pro vydobývání larev z chodbiček ve stromě a jako „brčko“ (není dutý, nemyslím to tak zcela doslovně) při získávání nektaru z květů nebo kokosového džusu s kokosových ořechů. Řezáky hrají svou důležitou úlohu při porušení kmenu, nebo tvrdé slupky plodu.

Aye

Ale zpět k popisu. Jak vlastně ksukol veverkovitý vypadá? Je to 740 – 900mm dlouhé zvíře, 50% celkové délky představuje ocas, připomínající nepovedenou veverku. Tělo je kryté šedou podsadní srstí, s dlouhými hnědočernými pesíky. Barva těla je hnědá, od krku po hlavu převládá šedá. Okraj uší je lemován hnědou srstí, čenich a okolí úst jsou lysé, růžové. Hlava a ventrální partie jsou řídce porostlé srstí, končetiny jsou porostlé krátkou srstí. Vynechám –li velké uši, může hlava ksukola docela připomínat starou ošklivou kočku, skoro bez srsti. Podobnost je i v hmatových chlupech vyrůstajících na čenichu. Hlava je kulovitá na velice krátkém krku. Oči jsou rezavě hnědé. Přední nohy jsou kratší než zadní, podobně jako u jiných primátů, uzpůsobené dlouhým skokům. Ocas je dlouhý, huňatý a mohutný. Pouze první prst má zploštělý dráp – „nehet“. Samice mají jeden pár mléčných bradavek a samci mají penisovou kost. Hmotnost dospělého jedince je 2,4 - 2,5kg.

obrázek ksukola

Ksukolové žijí převážně samotářsky a jsou teritoriální. Samice jsou dominantní, území jednotlivých samiček se nepřekrývají, mají velikost okolo 80km2, samců se překrývají a to jak se samicemi tak i s jinými samci. Jejich velikost území je okolo 320km2. Mimo období říje mohou společně navštěvovat oblíbená místa s dostatkem potravy i tři až čtyři jedinci zároveň.
Mnohdy nocují v prázdných hnízdech po jiném samci či samici. Sternálními žlázami a žlázami na obličeji značkují své území. Samice v období říje otékají v anogenitální oblasti. Ke kontaktu mezi jednotlivými jedinci dochází pouze v období páření, kdy o jednu samičku většinou v jedno dnu zápasí i několik, v tomto okamžiku značně agresivních, samečků. Období říje může být v různých ročních období avšak jen jedenkrát do roka. Trvá několik dnů. Samice značkuje močí a svým voláním do pralesa láká samce z okolí k páření. Samotná kopulace pak trvá kolem jedné hodiny. Pářit se během jednoho dne může až s několika samečky. Samička po 160 – 170 dnech porodí jedno mládě v hnízdě z větviček s listovou výstelkou. Hmotnost potomka je kolem 100g. Ten jí pak přidržujíc se dlouhých chlupů na hřbetě doprovází v nočních toulkách za potravou. Samci urazí za noc vzdálenost okolo 2-4km, samice zpravidla do 2km. Období laktace je do 6 měsíců. Pohlavní dospělost nastává mezi třetím, pauza mezi vrhy je dva až tři roky.
Jejich aktivita je převážně noční, respektive začíná zhruba půl hodiny před západem slunce a končí 3 hodiny po svítání. Den tráví v hnízdech spletených z větviček a popínavých rostlin, vystlaných listy a kúrou. Hnízda jsou umístěna ve vidlicích větví ve výšce 7 – 20m nad zemí. Při pozorování bylo zjištěno, že osm pozorovaných ksukolů během dvou let nocovalo ve více jak 100 hnízdech. Hnízda nestaví často, spíše rekonstruují existující proplétáním mladých výhonků skrze starší větvičky.

Kostra ksukola ocasatého Ksukol v Berlíně

Stopy ksukola




Obrázky: Preparováný ksukol ocasatý v Museum für Naturkunde Berlin (obrázek vlevo), stopy ksukola po lovu larvy v N.P. Montagne d´Ambre (uprostřed), kostra ksukola ze sbírky ZOO Plzeň (vpravo).

V potravě jsou ksukolové sice omnivorní, ale úzce specializovaní na určitou potravu. Z rostlinné potravy se jedná především o plody stromu Ramy (Canarium madagascariensis), nektar z ravenaly madagaskarské (Ravenala madagascariensis), některé houby, v oblibě mají též kokosové ořechy, mango a liči (Litchi chinensis). Z hmyzu se pak jedná o některé housenky, lezoucí hmyz a je specializován na lov larev korovníků (Apate terebrans). Při lovu těchto larev funguje jako madagaskarský datel, jelikož datlové nejsou na ostrově zastoupeni. Poklepáváním dlouhého prstu najde dutinu a výborným sluchem zjistí, zda je larva přítomna. Pak už jen chvilka chroupání řezáky do kmenu stromu, zašátrání v dutině a larva je vytahována na drápku dlouhého prstu, a než se naděje, ocitá se v lačných ústech aye-aye. Po boji zůstane v kmenu jen specifický průstřel.

Pro řadu svých přizpůsobení, především pro svůj huňatý ocas a pro řezáky s nedokončeným růstem byl ksukol donedávna řazen mezi hlodavce (Rodentia). Až v roce 1931 byl zařazen mezi primáty s neurčitým vztahem k ostatním lemurům. Až v roce 2005 byl pomocí analýzy DNA zjištěn příbuzenský vztah s ostatními lemury.

Zabitý ksukol

Zabitý ksukol v březnu 2011, foto: Thomas Althaus

Pozorování početnosti ksukolů ve volné přírodě došlo k závěrům, že stavy nejsou tak nízké jak se původně předpokládalo, jen jde o druh hůře pozorovatelný, jelikož se vykazuje noční aktivitou a pohybuje se převažně v horních patrech pralesa. Před ostrým světlem prchá a vydává zvuky „Hey-hey-heee!“, proto bývá Malagaši označován jako He-he. Ostré světlo je vlastně jediné před čím prchá jinak se pohybuje pomalu a člověka, který jej spatřil jen sleduje. Jelikož drtivá většina zvířat před lidmi prchá, dávají mu místní magickou moc, bohužel jako škůdci a poslovi zlých zpráv. I přes zákaz vlády jsou i nadále nelítostně vybíjeni.
V rámci IUCN jsou nyní ksukolové řazeni na stupeň blízko ohrožení. Více jak 50 exemplářů je chováno v zoologických zahradách, mezi nejznámější v blízkosti ČR patři ZOO v Berlině, ZOO ve Frankfurtu nebo ZOO Londýně.