Afričtí turovití

Autor: Jaromír Němec <nemec(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Zdroj: Jaromír Němec, Vydáno dne: 05. 05. 2013

Tento článek si klade za cíl vysvětlit klasifikaci turovitých, kam náleží většina afrických kopytníků, popsat jejich základní charakteristiku a uvést jejich výčet. V současné době žije v Africe osmdesát tři druhů turovitých ve volné přírodě a jsou zařazeny do desíti podčeledí.

Turovití patří mezi sudokopytníky, kteří jsou nejúspěšnější skupinou velkých býložravců na Zemi. Dvě stě čtyřicet druhů tohoto řádu vykazuje neuvěřitelnou rozmanitost, co se velikosti, vzhledu, stravy i klimatických nároků týče. Mezi sudokopytníky patří i důležitá hospodářská zvířata - skot, kozy, ovce, prasata, velbloudi a soby. Bez jejich existence by nebylo lidské civilizace.

Nedávná molekulární výzkumy však výrazným způsobem změnily klasifikaci tohoto řádu, jelikož se prokázalo, že velryby a delfíni (řád Kytovci) nejsou vlastním řádem, ale patří pravděpodobně mezi sudokopytníky a jsou blízkými příbuznými hrochů, respektive měli společného předka. Což velmi překvapí, u velkých savců by člověk nehledal nějaká tajemství v domnění, že musí být vše známo. Opak je pravdou. Nová klasifikace není ještě ustálena a pro potřeby článku se budeme držet klasifikace "tradiční".
Přesto je nutné uvést, že pro sudokopytníky + kytovce se zavedlo označovaní Cetartiodactyla, pro které je charakteristický esovitě prohnutý penis se zvláštním zatahovacím svalem, přítomnost tří primárních bronchů v plicích a stavba blastocysty - rané embryonální stadium savců.

Příliš není jasná ani evoluční historie sudokopytníků, ačkoliv jejich fosílie jsou hojné. První známý sudokopytníci dosahovali velikosti králíka a na zemi se objevili před 54 milióny lety (Eocén). Obývali Asii, Evropu a Severní Ameriku. Měli 44 zubů, čtyři prsty na každé noze a žádné lebeční hřebeny. Za jejich prapředka je považován Condylarthra.

Kladogram evolučních vztahů mezi sudokopytníky a kytovci

Charakteristika

Jedinečným znakem všech sudokopytníků od trpasličích antilop po žirafu je paraxonická končetina, tj. že osa přední a zadní končetiny prochází mezi 3 a 4 prstem. Na koncových článcích prstů se nachází paznechty (kopyta mají správně jen lichokopytníci). Druhý a pátý prst může být zachován a nese také paznechty, které se mohou či nemusí dotýkat země. Prstů je vždy sudý počet s výjimkou pekaryovitých (jihoamerická "prasata"), kteří mají na zadních končetinách prsty jen tři. Vždy však chybí první prst (pollex na přední a hallux na zadní končetině). Končetina je uzpůsobena běhu. Chodidla jsou silná, záprstní a zánártní kůstky většiny druhů srůstají v jedinou kost os canon (výjimkou jsou prasata, hroši a přední končetiny pekariovitých). S výjimkou prasat je žaludek složen z několika oddílů, umožňujících lepší trávení rostlinné potravy za účasti mikroorganismů. Část mikroorganismů je strávena společně s rostlinnou potravou, a tak poskytují i nezbytné proteiny a vitamíny. Sudokopytníkům zpravidla chybí i klíční kosti.

Klasifikace

V čeledi Bovidae je známo více než 130 druhů turovitých (IUCN uvádí 140 včetně 5 vyhynulých druhů v nedávné době; Biolib.cz uvádí 132 žijících druhů, Wikipedia 140, resp. 145, ultimateungulate.com pak 143 druhů). Turovití osídlili všechny kontinenty s výjimkou Jižní Ameriky, Austrálie a Antarktidy. Do Jižní Ameriky a Austrálie byli introdukováni člověkem. K životu si zpravidla vybírají travnaté stepi, lesní a křovinaté prostředí, ale i polopouště s travnatým pokryvem. Předpokládá se, že svůj vývoj zahájili v Africe před 19 milióny lety a velmi rychle osídlovali ostatní části světa. Všechny současné podčeledi Bovidae i nadále žijí v Africe. Složité cesty vývoje a řada konvergencí (viz. konvergentní evoluce) ztěžují taxonomické určení v rámci čeledi, zejména v dělení na podčeledi a nejasnosti předků domácích zvířat.

Charakteristickým znakem jsou rohy, které se vyskytují u obou pohlaví nebo jen u samců. Rohy jsou většinou dva s výjimkou rodu Tetracerus, kde jsou rohy čtyři. Roh je tvořen rohovinou (keratinem) a vyrůstá na na výběžku lebky (processus cornualis). Uvnitř rohu je kostní jádro. Roh přirůstá od báze po celý život a "spička" rohu je jeho nejstarší částí. Podle stavby a uspořádání roku lze určit stáří jedince.

Dalším typickým znakem všech turovitých je stavba chrupu. Zuby ve spodní čelisti jsou úplné. Horní čelist je v přední části bezzubá. Místo řezáků je tam je zrohovatělá čelistní destička.
Zubní vzorec: I 0/3, C 0/1, P 2-3/2-3, M 3/3 x 2 = 28-32 zubů
Ke spásání trávy využívají turovití hrubý jazyk a zuby. Trávu neukusují, ale trhají ji pohybem hlavy.
Dalším ne příliš nápadným společným znakem je jediný slzný kanálek.

Tabulka mléka

Tabulka základního složení mléka některých kopytnatců.


afričtí turovití

Druhy turovitých žijící v Africe

Domestifikované

83 druhů v přírodě

Poznámka: - označuje druhy vyhynulý v nedávné době a není započítán v počtu.

Fotografie budou postupně doplňovány