Kočkodan muido (Cercopithecus cephus)

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Vydáno dne: 22. 07. 2012

Specificky zbarvený kočkodan z hloubi konžského pralesa.

Orientační mapka rozšíření Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Cercopithecus (kočkodan)
Druh: Cercopithecus cephus (kočkodan muido)

Poslední příbuznou skupinou kočkodanů je skupina kočkodana muido. Patří sem:

  1. kočkodan muido (Cercopithecus cephus)
  2. kočkodan světlobřichý (Cercopithecus petaurista)
  3. kočkodan červenobřichý (Cercopithecus erythrogaster)
  4. kočkodan Sclaterův (Cercopithecus sclateri)
  5. kočkodan červenonosý (Cercopithecus erythrotis )
  6. kočkodan černolící (Cercopithecus ascanius )

Kočkodan muido se vyskytuje v primárních a sekundárních deštných lesích, galeriových pralesích i pobřežních mangrovech od Kamerunu, na jih od řeky Sanaga, po Angolu. Hranicí jeho výskytu na jihu a východě je řeka Kongo a Ubangi.

Vyskytuje se ve třech poddruzích:

V angličtině je tento kočkodan pojmenován podle specifického bílého knírku, podle kterého je bezpečně rozeznatelný od ostatních kočkodanů. Faciální část hlavy je až na výše zmíněnou skvrnu modrošedá. Licousy jsou žlutohnědé. Vous od licousů po bradu je černý, stejně jako štětičky nad orbity. Mezi štětičkami je zlatavá čelenka. Abdominální partie jsou světle žluté. Dorzální a laterální partie jsou červenohnědé. Končetiny černé. Ocas je delší než tělo, průměrně 70cm, pokrytý měděně hnědou barvou. Pohlavní dimorfismus se projevuje velikostí, kdy samci dorůstají k 5kg, samice pouze 4kg. Délka těla se pohybuje od 30-58cm .

Kočkodan muido vytváří jednosamcové skupiny o velikosti od 5 do 40 členů, kdy ve větších skupinách může být dočasně přítomno i více dospělých samců. Ostatní samci vytvářejí bakalářské skupiny a žijí na okraji teritoria. V případě narušení stability tlupy, dochází k rozpadu a mají příležitost vytvořit vlastní skupinu. Může vytvářet smíšené skupiny s kočkodanem bělonosým (Cercopithecus nictitans), kočkodanem mona (Cercopithecus mona), kočkodanem Wolfovým (Cercopithecus wolfi) a kočkodanem pruhohřbetým (Cercopithecus pogonias). Období říje je určeno dostupnosti potravy. V oblastech s dostatkem potravy se rozmnožují po celý rok. Po pěti až šesti měsících samice rodí většinou jen jedno mládě. Laktace bývá průměrně kolem jednoho roku a matka o mládě do narození dalšího mláděte. Bylo pozorováno i tetičkovské chování. Pohlavní dospělosti samci i samice dosahují mezi třetím a pátým rokem. V zajetí se dožívají i více jak 35 let ve volné přírodě je to o 10 let méně.


Kočkodan muido

Obrázek: Kočkodan muido (Cercopithecus cephus); Autor: Peggy Motsch.

Aktivita je denní a svou potravu hledá především v pralesních porostech, ale i na zemi. Je převážně frugivorní. V potravě dominují plody palmy olejné. Pást se chodí za úsvitu a za soumraku, aby nebyli rušeni a nemuseli bojovat o potravní zdroje. Nepohrdnou ani jinou rostlinou potravou, jako ovocem, listy a semeny stromů, ale i živočišnou, především hmyzem a menšími obratlovci. Potravu při svých nájezdech na plantáže ukládají do lícních torb a po opuštění pasoucích míst ji v klidu dožvýkávají. Při svých honbách za potravou bývají mnohdy doprovázeni zoborožci bělovlasatými (Tropicranus albocristatus cassini ), kteří pojídají zbytky ovoce a hmyz na rozmačkaném ovoci a semena roznáší po pralese, projevuje se zde tedy komenzalismus.

Vizuální komunikace je poměrně často užívána v ohrožení. Akustická komunikace je poměrně bohatá a zvukově se projevuje hlavně samec ve skupině.

Potencionálními predátory jsou kromě člověka hadi, orli, šimpanzi a levharti. V rámci IUCN je kočkodan muido hodnocen na nižším stupni ohrožení. Největší ohrožení pro ně představuje ztráta původní lokality.