Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus)

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Vydáno dne: 01. 06. 2012

Je nejintenzivněji loveným papouškem afrického kontinentu, ale i přesto jsou jeho stavy ve volné přírodě dostatečně vysoké, takže není třeba lov a obchod intenzívně regulovat, jak je tomu u jiných papoušků.

Orientační mapka - papoušek senegalský Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Neognathae (letci)
Řád: Psittaciformes (papoušci)
Čeleď: Psittacidae (papouškovití)
Podčeleď: Psittacinae (papoušci)
Rod: Poicephalus (papoušek)
Druh: Poicephalus senegalus (Papoušek senegalský)

Papoušek senegalský je nejznámějším zástupcem rodu Poicephalus. Na chov je poměrně nenáročný a neplatí pro něj spousta striktních omezení. Možná i proto je nejpočetnější chovaný druh papouška z celého rodu v zajetí. Důvody může být i příznivá cena, pestré zbarvení, inteligence, schopnost napodobování, včetně napodobení lidských slov, přátelské - sociální chování, pro které bývá mnohdy chovateli přezdíván jako nejmenší z velkých papoušků.
V přírodě se vyskytuje napříč celou západní Afrikou, od Senegalu po Čad. Preferuje stromové savany s dostatkem vodních zdrojů, ale lze se s ním setkat i v lesnatých částech Afriky až do nadmořské výšky 1 200m. V období sucha částečně migruje do vlhčích oblastí.

Papoušek senegalský Vyskytuje se ve třech poddruzích:

Papoušek senegalský je středně velký papoušek dorůstající velikosti až 23cm na délku, a hmotnosti od 120 do 170g, průměrně 155g. Ve vzhledu dominuje poměrně velká hlava s výrazným zobákem. Barva hlavy je šedá, zobák šedočerný, oko má zářivě žlutou duhovku. Záda, věnec okolo krku, horní část křídel a rejdovací pera jsou zelená. Letky bývají s černým nádechem. Boky a spodní část křídel jsou žluté až oranžové (dle poddruhu). Letky z vnitřní strany křídel jsou šedé. V abdominální partii mají z per v barvě od žluté do červené dva pruhy, spojené do písmene „V“, dle čehož lze tento druh papouška bezpečně určit. V chovech se vyskytují převážně v přírodních barvách, ale na internetu jdou najít i obrázky různých barevných mutací, většinou žlutá a oranžová. Pohlavní dimorfismus se u tohoto druhu výrazně neprojevuje. Samci mají většinou světlejší žluté oči, zelený klín, zasahující do skvrny ve tvaru písmene "V", je pouze na hrudi a ocasní pera jsou žlutooranžová; samice mají pomerančově zbarvené oči, zelený klín je delší, mnohdy sahající k nohám, ocasní pera jsou zelená, popřípadě zde převládá zelená.

Ve volné přírodě se živí širokou škálou potravin, zejména pak plody, semeny, pupeny stromů, vrcholovými výhonky, oříšky, kořínky, epifyty, ale v oblibě mají též kukuřici, čirok, plody ledvinovníku (kešu), fíky, plody palmy olejné a proso, proto bývají nevítanými návštěvníky plantáží. Podobně jako u ostatních papoušků je pro ně jedovatá čokoláda, houby, kofein, semena jablek a cibuloviny.

Papoušek senegalský

Obrázek: Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus); Autor: Juan Emilio.

Většinou se zdržují v párech, jen v oblastech napajedel, či na krmných místech lze spatřit hejna o počtu 20-ti i více jedincích. Období rozmnožování je oblastní, v severozápadní části svého výskytu to bývá nejčastěji od dubna do května a od srpna do září (dle období dešťů a dostupnosti potravy), v severovýchodní části výskytu pak od května do října, v jižní od listopadu do února. Hnízda mívají umístěna ve větvích akácií, tamarindů, plumérií, v paždí listů palem, ale mohou využít i nerovnosti terénu, pokud je dané místo mimo dosah dravců. Snůška činí 3-5 vajec. Doba inkubace je 27-28dní. Ptáčata jsou pokryta bílým chmýřím a mají zalepené oči. Jsou zcela závislá na teple matky a krmení otce po dobu jednoho měsíce kdy se opeří, pak mláďata krmí oba rodiče. Ptáčata vylétají z hnízda zhruba po 9 týdnech od vylíhnutí a po dalších třech týdnech se zcela osamostatní. V zajetí se obvykle dožívají 20 – 25let.

Papoušci senegalští jsou na většině svého výskytu hodnocení, v rámci IUCN, nejnižším stupněm ohrožení. Jsou oblíbenými společníky mnoha chovatelů především pro přátelskou povahu, hravost, zvídavost a schopnost mluvit. Další cennou vlastností je nižší hlučnost. Jsou mírně teritoriální, proto se lze při vystrašení setkat s útoky papouška na psa nebo kočku. Zpravidla přilnou k jedné osobě, kterou preferují a pokud se před nimi věnuje někomu jinému, žárlí. To se pak projevuje v upoutávání pozornosti, od křiku a vylomenin, přes likvidaci okolí (interiéru bytu i voliéry) či likvidaci sebe sama, po poměrně bolestivé štípání osoby, kterou chce na sebe upozornit. Někdy útok pouze předstírá. Přes svou inteligenci zkouší různé metody jak upoutat pozornost a ovlivnit své okolí. Pokud chovatel nereaguje, zkouší něco jiného. Proto někteří papoušci senegalští mohou být oříškem i pro zkušené chovatele.