Alexander malý – (Psittacula krameri)

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Vydáno dne: 23. 01. 2012

Pestrobarevný papoušek držící prvenství v délce areálu rozšíření, které sahá od západní Afriky až po Čínu, Thajsko a Barmu.

alexander malý Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Neognathae (letci)
Řád: Psittaciformes (papoušci)
Čeleď: Psittacidae (papouškovití)
Podčeleď: Psittacinae (papoušci)
Rod: Psittacula (Alexander)
Druh: Psittacula krameri (Alexander malý)

Alexander malý se vyskytuje ve čtyřech poddruzích v širokém areálu sahajícím od západoafrického Senegalu až po Eritreu a dále v Asii, od Pákistánu po jižné Čínu. Obývá rozhraní mezi suchou savanou a savanou. Je velice přizpůsobivý a tak i přes značné změny v oblastech výskytu spojené s odlesňováním a urbanizací, jsou jeho počty ve volné přírodě na vzestupu. V Africe se vyskytují až do nadmořské výšky 2 000m.

Rozpoznává se ve čtyřech poddruzích:

  1. Alexander malý západoafrický (Psittacula krameri krameri) – od Mauretánie a Senegalu a až po Jižní Súdán a Ugandu, na orientační mapce vyznačen červeně.
  2. Alexander malý východoafrický (Psittacula krameri parvirostris) – od Nilu na východ po Eritreu a Somálsko, na orientační mapce vyznačen zeleně.
  3. Alexander malý cejlonský (Psittacula krameri manillensis) – Srí Lanka a jih Indie.
  4. Alexander malý indický (Psittacula krameri borealis) – od Indie po Čínu.

alexander malý západoafrický

Alexander malý západoafrický (Psittacula krameri krameri)

Alexandři malí jsou středně velcí papoušci o velikosti kolem 40cm, přičemž rozpětí křídel je 14 – 18cm a délka ocasních per je 17 – 28cm, závislosti na daném poddruhu. Dospělí jedinci dosahují hmotnosti okolo 116-140g. Základním zbarvením tohoto druhu je světle zelená, horní strana křídel je odstínu tmavší zelené, záda mají modravý nádech, rýdovací pera jsou žlutá. Zobák je karmínově červený, na špičce s černou skvrnou. Nohy jsou šedé, oči žluté s červeným okružím. Pohlavní dimorfismus se projevuje pestřejším zbarvením samce, kdy samci mají červený límec okolo krku, ve spodní části přecházející do černé a spojující se ve spod se zobákem, faciální část mají stejně jako samice zelenou, od líců ke krku je peří zbarveno zeleně s bleděmodrým nádechem. Hrudní partie jsou světlejší, až šedavé.

Vytváří různě velká hejna, v oblastech chudších na potravu od 10 do 30 jedinců, v oblastech s dostatkem potravy se lze setkat i s tisícihlavými hejny. Živí se travinami, plody, bobulemi, oříšky, semínky, nektarem, v období hnízdění pustoší rýžové, prosné a čirokové pole a působí i značné škody na kávových plantážích. V Africe hnízdí od srpna do listopadu, v Asii v jiné roční období. Za mimořádně příznivých podmínek můžou zahnízdit až dvakrát do roka. Hnízda jsou obvykle v dutině stromu, nezřídka kdy po jiném nájemníkovi jako je například datel. Pokud není k dispozici dutina stromů, hnízdí i v odlouplé kůře, díře ve zdi, v okapů a podobně. Snůška činí 2-6 vajec. Inkubační doba je 21-24dní. Mláďata krmí oba rodiče. K opeření dojde mezi šestým a sedmým týdnem. V 7. týdnu mláďata opouštějí hnízdo. Pohlavní dospělost nastává třetím rokem života. Alexandři malý se dožívají 25-30let.

Asijské podruhy jsou velmi často chované pro své nádherné zbarvení. Tento druh má z celého rodu nejvíce barevných mutací, asi kolem dvaceti základních, jako je lutino, modrá, albín, skořicová, šedá, tmavozelené, pastel, žlutá a mnohé další variace, vzniklých křížením základních 20 mutací.

Podle IUCN jsou alexandra malého hodnoceny jako nejméně znepokojivé. O adaptabilitě tohoto druhu se lze přesvědčit například v Bruselu, kde volně žije několikatisícová populace v parku. Analýza DNA dokázala parafyletický vztah s Alexandrem mauricijským (Psittacula echo). Tento podruh rád napodobuje zvuky kolem sebe a je schopen napodobit i lidskou řeč.