Agapornis Fišerův - (Agapornis fischeri)

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Vydáno dne: 14. 08. 2011

Jsou to velice inteligentní a hraví papoušíkové. Své inteligence používají mnohdy při útěku z klece a při opakování tónů, které je zaujmou. Jsou známí i tím, že mohou mluvit. Svou hravost mohou dávat najevo tím, že pokud nedostávají v dostatečném intervalu nové hračky, které by je zaujali, s oblibou intenzivně likvidují domácnost a baví se pohledem na beznaděj svého chovatele. Pokud je o ně náležitě postaráno, jsou věrnými a oddanými kamarády a společníky.

Agapornis fišerův orientační mapka Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Nadřád: Neognathae (letci)
Řád: Psittaciformes (papoušci)
Čeleď: Psittacidae (papouškovití)
Podčeleď: Psittacinae (papoušci)
Rod: Agapornis (agapornis)
Druh: Agapornis fischeri (agapornis Fišerův)

Agapornis fišerův byl poprvé popsán koncem devatenáctého století a je pojmenován podle německého cestovatele Gustava Fischera. Ve volné přírodě se vyskytuje v severní Tanzanii, na jih od Viktoriina jezera. V travnatých savanách vyhledávají místa s výskytem stromů a křovin a dobrým přístupem k vodě. V období sucha sezóně mohou migrovat do vlhčích míst ve Rwandě a Burundi. Žijí v nadmořské výšce 1 100-2 200m. Jejich populace byla mimo chráněná území značně zdecimována odchytem pro chovatele, proto je jejich vývoz od roku 1992 zakázán.

Agapornis fišerův patří ke středně velkým druhům agapornisů. Dosahují délky 14-15cm a hmotnosti 42-58g. Základem zbarvení je zelené peří, které na krku a hrudi přechází ve zlatožlutou a směrem k hlavě v tmavší oranžovou, temeno hlavy je hnědo-oranžové. Čelo, líce a hrdlo jsou oranžovo-červené a zbytek jejich hlavy je matně olivově zelený. Ocasní pera světle modrá s výskytem žlutých i černých pírek. Oči jsou tmavohnědé obklopeny bílým okružím. Zobák je karmínově červený s bílým zbarveném kořene a nohy šedé. V chovech existuje řada barevných mutací, například albino, lutino, skořicová, modrá... Pohlavní dimorfismus se u tohoto druhu neprojevuje.



Agapornis fischerův


Obrázek : Agapornis Fišerův v LP, Tenerife.

Ve volné přírodě se živí širokou škálou potravin, ale dominují v ní především semena travin a semena plodů. Mohou působit škody na zemědělských plodinách, zejména na prosu a kukuřici.
V chovu by se jejich strava měla skládat cca z 65-80% pelet stravy určené pro agapornise, směsí semen, 30% zeleniny (např. luštěniny, kukuřice...) a 5% ovoce. Důležité je dbát na pestrost stravy.

Sdružují se do hejn čítajících i více jak 100 kusů. Rozmnožují se v období sucha od ledna do března a od června do července. Hnízdí převážně v dutinách stromů, ale i v rozpadlém zdivu budov, mezi palmovými listy, či v dutinách skalních převisů, ve výšce mezi dvěmi a patnácti metry nad zemí. Hnízdo je jakási mohutná koule z větviček, kůry a listí, podobná jako staví snovači. Snůška je 3-8 vajec, jen při velice příznivých podmínkách přesáhne počet vajec šest kusů. Inkubační doba je 23dní. Mláďata se opeří do 38-42 dnů od vylíhnutí a do dvou měsíců vylétnou z hnízda. Po zhruba jeden měsíc od vylétnutí jsou dokrmována rodiči.

Pro své barevné variace, přátelskou povahu a poměrně nenáročný chov se stal agapornis Fišerův oblíbeným a často chovaným druhem. Je to velmi aktivní a inteligentní druh, který chovateli dokáže dělat dobrého společníka. Jelikož jsou ve volné přírodě zvyklí žít v hejnech, kdy žijí pevně semknuti s ostatními je vhodné je chovat ve více kusech, aby si navzájem dělali společnost. Pro svou vysokou aktivitu je nutná prostornější ubikace, nebo časté prolétávaní po místnosti. Dožívají se 10-15let. Ve volné přírodě jsou i přes výrazný pokles, způsobený intenzivním odchytem v minulosti, jsou v rámci IUCN řazeni na stupeň téměř ohroženého druhu.