Šimpanz (Pan) - nejpodobnější člověku či naopak?

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Fauna, Vydáno dne: 30. 04. 2012

První zprávy o silných stvořeních podobných člověku a porostlých srstí jak opice přivezl do Evropy anglický dobrodruh Andrew Battel, který při svém věznění v Angole měl možnost šimpanze pozorovat. Zaujala ho především síla tvora, kterého nebylo schopno ani deset mužů udržet. Pozornost věnoval i stavění hnízd a chování při dešti. Dnes je toho o šimpanzích známo mnohem více, avšak ani dnes není zcela jasno, zda brát šimpanze jako zvíře, či primitivního člověka. Nevezmeme li v potaz fyzycké rozdíly, šimpanz je tvor chytrý, citlivý a vznětlivý. Lidé, kteří mládě šimpanze adoptovali jako člena lidské rodiny, se s tímto faktem dříve čo později setkali. Šimpanzátko vyroste v dospělou a sebevědomou bytost, disponující silou a inteligencí. S tímto argumentem se snaží prosadit mezi lidskými pěstouny. Tuto patovou situaci pak řeší utracením nebo odevzdáním šimpanze do útulku či zoo. Ani to však není výhra, jelikož šimpanz zvyklý na lidskou rodinu se málokdy ztotožní s novým prostředím, příslušníky svého druhu (ostatními šimpanzi) a psychické trauma může končit i smrtí.

šimpanz - orientační mapka rozšíření Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Hominoidea (hominoidi)
Čeleď: Hominidae (hominidé)
Podčeleď: Homininae (australopitékové)
Tribus: Hominini („lidé“)
Podtribus: Panina (šimpanzi)
Rod: Pan (šimpanz)

Existence šimpanzů byla potvrzena kolem roku 1630. První pitva byla provedena až v roce 1699, kdy byla zjištěna závratná podobnost tělesné stavby s člověkem. Až v 70. letech dvacátého století bylo odhaleno překvapivé zjištění, že se předchůdci dnešních lidí oddělily od šimpanzů před 7 milióny let. O deset let později pak z analýzy DNA vyšla najevo 99% genetická příbuznost s člověkem. Pro srovnání, shodnost DNA šimpanze a gorily je 97,7% a šimpanze a orangutana 96,4%. Člověk je tedy nejbližším příbuzným šimpanze.

Pojetí šimpanze africkými etniky

V některých místech Afriky si podobnosti šimpanze všimli daleko dříve, což je znát v pojmenování lesního tvora. Mendové ze Sierry Leone nazývají šimpanze „jiný člověk“, Baulové s Pobřeží Slonoviny o nich mluví jako o „ milovaném bratru člověka“.
Bohužel šimpanzi, stejně jako většina afrických primátů, bývají loveni jako „bushmeat“. Jejich podobnost člověku jim nijak nepomáhá.

Mládě šimpanze učenlivého Bonobo Frankfurt






Obrázky: Mládě šimpanze bonobo v ZOO Frankfurt a mládě šimpanze učenlivého v ZOO Bratislava. Mládě bonoba má tmavý obličej, kdežto šimpanz učenlivý má v mládí světlý obličej, který s přibývajícím věkem tmavne.





Jelikož šimpanzi žijí v relativně stálém prostředí, nedošlo u nich k tolika změnám jako u člověka, proto mohou posloužit jako model primitivních hominidů. Z antropologických výzkumů byl australopithecus shodnější s dnešními šimpanzi než s dnešním člověkem. Můžete posoudit z porovnání lebky šimpanze (vlevo), australopitéka (uprostřed) a člověka (vpravo).

Druhy a poddruhy šimpanze

Šimpanzi se vyskytují ve dvou druzích v nesouvislém areálu v rovníkové Africe.
Obývají primární i sekundární deštné pralesy, galeriové lesy, vlhké i suché lesostepi a savany a horské lesy až do nadmořské výšky 3000m. Dávají přednost píše mírně vhčím oblastem, avšak nezdržují se dlouho v bažinatých oblastech. Všeobecně platí, že bonobo obývá vlhčí až bažinaté oblasti, kdežto šimpanz učenlivý spíše sušší s dostatkem vodních zdrojů.
Stopa Bonoba
  1. Šimpanz bonobo (Pan paniscus) – obývá pralesní ekosystém Konžské pánve. Je gracilnější stavby, menšího vzrůstu, s černou kůží i ve faciální oblasti u mláďat, narůžovělými rty, má menší ušní boltce, menší nadočnicové oblouky, tělo řídce pokryté černou srstí, která je v oblasti hlavy výrazně delší a může se jevit jako vlasy. Skupina je vedena dominantní samicí, jsou méně agresivní, častěji se pohybují bipedně a sebemenší rozrušení řeší pohlavním stykem. Jako jediní primáti, šimpanzi bonobo, mají své sexuální hrátky založeny na příjemném prožitku samce i samice, s oblibou kopulují tváří v tvář, k pohlavnímu styku dochází i vícekrát jak 10x za den i mezi příslušníky stejného pohlaví, a do jejich milostného repertoáru patří i orální sex a francouzský polibek.
    Jsou schopni i po delší dobu obývat vlhké ekosystémy. Nejsnáze jdou ve volné přírodě pozorovat v P.N. de la Salonga.
    Vědci se dříve domnívali, že tento druh šimpanze je „mírumilovný“ a že se neúčastní krutých lovů gueréz, komb, mangabejů a kočkodanů. Opak je pravdou. Zatímco u šimpanze učenlivého jsou lovci pouze samci, u bonoba aktivně loví i samice. Systém dělby kořisti zde proto funguje trošku jinak než u šimpanze učenlivého, kde je jedním z faktorů utváření sociálních vazeb.
  2. Stopa Šimpanze
  3. Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes) – žije v primárních a sekundárních pralesích, v galeriových lesech, lesostepích a savanách v centrální a západní Africe. Dává přednost sezóně vlhkým a sušším oblastem. Rozeznává se ve čtyřech podruzích:
    • Šimpanz hornoguinejský (Pan troglodytes verus) – žije v ekosystémech západní Afriky v Senegalu, Guiney Bissau, Guiney, Sierra Leone, Libérii, Mali a Pobřeží Slonoviny. Dlouhá izolace od ostatních poddruhů šimpanze učenlivého dala podnět pro samostatný vývoj tohoto poddruhu a vzniku několika odlišnosti od šimpanzů ze střední Afriky, včetně rozdílného genotypu. Uvažuje se proto o vyčlenění tohoto podruhu, jako samostatného druhu šimpanze. Tento poddruh šimpanze chová ZOO Lipsko.
    • Šimpanz nigerijský ( Pan troglodytes vellerosus ) – žije ostrůvkovitě v Nigérii a Kamerunu.
    • Šimpanz čego ( Pan troglodytes troglodytes) – obývá pralesy Kamerunu, Gabunu, Středoafrické Republiky, Rovníkové Guiney, Konga a D.R. Konga. Je nejmohutnějším ze všech šimpanzů.
    • Šimpanz východní ( Pan troglodytes schweinfurthii) – žije v pralesích a savanách Středoafrické Republiky, Súdánu, Ugandě, Rwandě, Burundi, Tanzanii a D. R. Kongu. Ze všech šimpanzů je tento poddruh nejagresivnější a zároveň je to podruh, se kterým se nejčastěji můžeme setkat v zoologických zahradách.
šimpanz hornoguinejský Bonobové
šimpanz východní

Obrázky: Šimpanz bonobo (Pan paniscus), šimpanz východní ( Pan troglodytes schweinfurthii) a šimpanz hornoguinejský (Pan troglodytes verus).




Charakteristika stavby těla

Šimpanz je velký primát řídce pokrytý tmavou srstí. Faciální část a konce končetin jsou lysé. Lebka je gracilněji stavěná oproti gorile, chybí zde hřebeny, mozkovna je kratší, ale velká, nadočnicové oblouky jsou menší a výrazné. Mozek, podobně jako mozek jihoamerických opic kotulů (Saimiri), pokud nepočítám mozek lidský, patří k nejdokonalejšímu mezi primáty. Svou velikostí a stavbou je prakticky totožný s mozky prvních australopitéků. Nervový systém je velice podobný lidem, čehož bylo mnohdy využito ve výzkumu. Vnímání zvuků a barev je trochu odlišné od lidské percepce, kdy škála vnímavosti zvuků je posunuta o 20mHz, což bývá označováno jako jeden z důvodů horšího porozumění lidské řeči. Šimpanz navíc nedokáže svým nervovým systémem ovládat hlasivky do té míry, aby byl schopen jakékoliv mluvené řeči.
Pohlavní dimorfismus se projevuje především velikostí jedinců. Samice dosahují hmotnosti okolo 40kg, samci dosahují až 60kg. Velikost dospělého jedince může být až 1,5metru. Hrudník je oboustranně zploštělý, horní končetiny jsou o několik málo procent delší než spodní. Tento poměr se upravuje během ontogenese a u bonoba je vyšší.
Vzhledem k vysoké pohyblivosti a délce palce mají šimpanzi nejlepší manipulační mezi lidoopy. Podobně palec mohou využívat dželady.

Komunikační schopnosti

Co se však týká znakové řeči, jsou oba druhy šimpanzů do jisté míry komunikovat za použití symbolů či znakovou řečí. Asi nejznámějším případem je šimpanzice Washoe, která dokázala nejen komunikovat pomocí znakové řeči, ale spojením několika znaků vytvářet vlastní. Známa byla i pro svou schopnost sebepřesvědčování o lži, představivosti, znala kolem 800 znaků a učila je i ostatní šimpanze.
Šimpanz i člověk využívá ke komunikaci stejnou část mozku. Je pravděpodobné, že čerstvě narozený šimpanz má velice podobné neurobiologické vlastnosti s vysokým stupněm nervové plasticity.
Šimpanzi mají velice rozvinutou jak akustickou tak vizuální komunikaci, skládající se z množství gest a posunků.

Výraz šimpanze

Obrázek: Výraz plný emocí samce šimpanze východního ( Pan troglodytes schweinfurthii), předcházející napadení jiného šimpanze.

Potrava

Šimpanzi jsou z hlediska potravy omnivorní. Dle potravy lze snad nejlépe pozorovat projevy inteligence šimpanzů ve volné přírodě. Specializují se na energeticky výhodnou stravu, kde z malého množství potravy získávají více živin, ale musí absolvovat více úsilí k jejímu získávání či úpravě. Vše je samozřejmě náročné na paměť. Jednak z hlediska strategie, kdy je nutné si pamatovat, kde a kdy najdou jakou potravu, tak i z hlediska úpravy potravy (loupání, oddělování výživných částí, drcení ořechů, separace semen od obalů...)., ale i z hlediska použité technologie, hlavně pro výběr nástroje či alternativního způsobu. Při rozbíjení ořechů je nutné najít vhodný kámen a kovadlinu pro rozbití, dále je třeba použít dostačenou sílu, aby došlo k porušení obalu, nikoliv však k rozdrcení jádra. Šimpanzi používají i alternativní způsob, kdy ořechy nechají několik dní ve vlhké půdě, aby změkly (šimpanzi hornoguinejští, N.P. Taï, Pobřeží Slonoviny). Za pozornost stojí i schopnost řešení zdravotních obtíží, poněvadž šimpanzi jsou schopni vyhledat v pralese rostliny s léčivým či digestivním účinkem. Primárně rozlišují rostliny na jedlé a jedovaté, a na rostliny sloužící k výrobě nástrojů. Nároky na potravu snižují vnitroskupinové potravní konkurence, a zároveň vede k vyšší socializaci a spolupráci v rámci tlupy, ale i k teritoriálnímu chování a ke kompeticím mezi tlupami.

Pohybové dovednosti

Mezi nejznámější způsoby lokomoce patří kotníkochodectví, a to jak na zemi, tak i na stromech. V komplikovaném pralesním porostu se šimpanzi dokáží pohybovat až rychlostí 45km/h. Ve stromoví se často projevuje závěsným chováním, obratně šplhá a ručkuje. Při lovu byly pozorovány i skoky ze stromu na strom, jsou však limitováni svou hmotností a nosností větví. Po zemi se převážně pohybuje kvadrupedně a dle potřeby bipedně.

Rozmnožování

Pohlavní ústrojí samců je podobné lidem, přičemž penis je kratší a varlata větší. U samic dochází k otoku vnějších pohlavních orgánů a tím i změně barvy anogenitální oblasti, podobně jako u kočkodanů nebo paviánů . Tímto otokem v období sexuální receptivity se liší jak od goril, tak od lidí.
Pohlavní cyklus trvá v průměru kolem 35 – 40dnů, u bonoba až 48dnů. Po páření, zpravidla s dominantním samcem, se po zhruba 240 dnech narodí jedno mládě. Období laktace bývá až 3 roky a ještě další dva roky matka o potomka pečuje – stavba hnízda, shánění potravy a podpora v tlupě. Tento fakt sice napomáhá předávání zkušeností, ale zároveň nastavuje pomalejší reprodukční tempo, kdy další mládě se obvykle narodí až mezi pátým a šestým rokem. Pohlavní dospělost nastává po pěti letech, sociální dospělost o další dva roky později. Průměrná délka života šimpanzů je 45 let.

samec šimpanze

Obrázek: Samec šimpanze východního ( Pan troglodytes schweinfurthii)

Stavba hnízd

Šimpanzi budují hnízda ve větvích, kde jsou chráněni před dravci. Hnízda jsou stavěna na mohutných stromech ve výšce 3-45m. Jsou spleteny ze silných větví a vystlány měkkým materiálem. Hnízda mohou být použita i několikrát, ale zpravidla se staví nová.

Používání nástrojů

Současné výzkumy, jak z východní tak i západní Afriky, potvrzují používání nástrojů šimpanzi po více jak 4300 let. Nástroje mohou být použity jen jednou, nebo i vícekrát, avšak pouze v krátkém intervalu nepřesahující jeden den. Vhodný materiál k výrobě daného nástroje může být importován z jiné lokality než kde je použit. Mezi nejznámější nástroje patří brčka na lov termitů, na který se specializují spíše samice, oštěpy pro lov komb z dutin stromů, nástroje na úpravu potravy před pozřením, jako jsou kladívka a kovadlinky, používána k rozbíjení ořechů, klíny k rozbíjení velkých plodů jako je například chlebovník africký...

Sociální chování

Sociální chování je velice komplexní, v mnohých aspektech podobné lidskému. Struktura tlupy je typu fission-fusion. Typickým znakem jsou filopatričtí samci a migrující samice, kdy migrace samic mezi skupinami je u bonoba nižší. Projevuje se zde i matrilineární struktura, kdy potomci dědí postavení své matky. Tato vlastnost je upravována u šimpanze učenlivého dělbou potravy. Vytváří kohézní jednopohlavní skupiny, které vytváří vlastní hierarchii, založenou na postavení matky, koaličním či aliančním chováním souvisícím především s lovem, dělbou potravy, přístupem k samicím a obranou teritoria.

šimpanz východní
Obrázek: Šimpanz východní (Pan troglodytes schweinfurthii) v Zoo DK reaguje na návštěvníky, kteří před ním cosi nelítostně konzumují a nedělí se s ním.


O těchto faktorech socializace se dříve říkalo, že je šimpanzi okoukali od člověka a napodobováním převedli do současné formy. Archeologické výzkumy v Keni a Pobřeží Slonoviny tento mýtus vyvrátily, jelikož byly objeveny nástroje primitivní kultury šimpanzů staršího data než jsou lidské. Stejně tak padl i mýtus klíčové role Velké příkopové propadliny, kdy se domnívalo, že právě rozestupem propadlin došlo k oddělení šimpanzů a lidí, kdy lidé se museli vyvíjet v sušším prostředí savany, zatímco šimpanzi mohli užívat dostatku potravy v pralesu. U jezera Baringo v Keni byly nalezeny ostatky šimpanzů v blízkosti ostatků primitivních lidí Homo ergaster.

Specifické chování šimpanzů

Tradice, ritualizace, sociální vztahy atd., u šimpanzů jsou tak rozsáhlé, že by se o tom dala napsat nejedna kniha, proto zde uvedu jen některé specifické příklady:
Matka s mládětem

Obrázek: Matka pečující o mládě - šimpanz východní ( Pan troglodytes schweinfurthii)

Výzkum šimpanzů Jane Goodallovou.

Když se řekne výzkum šimpanzů, většině se vybaví anglická bioložka Jane Goodallová (Valerie Jane Morris Goodallová), která se zasloužila o poznání života šimpanzů dlouholetým průzkumem populace divoce žijících šimpanzů v N.P. Gombe Stream v Tanzanii z bezprostřední blízkosti. Od roku 1960 zkoumala šimpanze východní ze skupiny Kasakela. Popisovala chování šimpanzů jako bytostí projevujících emoce, žijících v sociálních skupinách majících svá pravidla a hierarchii. Podobně jako hezké vlastnosti, odhalila i děsivá fakta, z nichž některá byla do té doby připisována pouze lidem. Jednalo se například o zabíjení mláďat při změně dominantního samce, války mezi jednotlivými skupinami, ale i vnitroskupinové, kdy se skupina rozdělila na dvě a členové jedné skupiny po dobu několika měsíců vybíjeli členy druhé skupiny (s níž byli příbuzní) až do zabití posledního člena. Takové etnické čistky se do té doby připisovaly jen lidem.
Jane byla po dobu 22 měsíců nejníže postaveným členem šimpanzí tlupy, což bývá některými odborníky kritizováno, patrně z důvodu ztráty objektivity osobním zaujetím. V každém případě její výzkum pomohl pochopit šimpanze jak z hlediska potravních návyků, tak i z hlediska sociálních vztahů uvnitř tlupy.
Na výzkumu šimpanzů se s Jane Goodallovou do jisté míry podílel i antropolog Louis Leakey. Jeho poznatky v oblasti evoluce člověka pochází především z archeologického naleziště Olduvai George v Keni. Při svém působení se postavil i proti obřízce dívek masajského kmene Kikuyů. V jeho práci pokračoval jeho syn Richard Leakey, jenž mimo jiné spolupracoval, podobně jako jeho otec, i na záchraně horských goril s Dian Fossey.

Šimpanzi v N.P. Kibale

Obrázek: Šimpanzi východní ( Pan troglodytes schweinfurthii) v N.P. Kibale; foto: Michal Šváb.

Známí šimpanzi

Ohrožení

Podobnosti člověka a šimpanze bylo v minulosti hojně využíváno k testování léků a výzkumu nemocí. Imunitní systém šimpanze na některé viry a retroviry reaguje jinak než lidský a proto bylo od mnohých pokusů na šimpanzích odstoupeno, hlavně v oblasti výzkumu HIV a SIV, kde se nyní využívá člověku i šimpanzi značně příbuzný makak rhesus.
Nejednalo se však ani tolik o etické důvody, jako spíše o aplikační. Stále jsou ale šimpanzi značně využíváni k výzkumům. Podmínky chovů jsou většinou z ekonomických důvodů nedostačující (klece) a pro šimpanze frustrující, a tak i pokud by nedošlo k aplikaci předmětu výzkumu, došlo by i tak k úhynu jedince. Když se podíváme do historie člověka, kolikráte se stejným způsobem zacházelo s podřadnými lidmi, a to i v době ne příliš vzdálené.
Šimpanze pravděpodobně čeká podobný osud jako obyvatele Tasmánie (Parlevar), kdy je i zarážející, jak bylo naloženo s poslední žijící čistokrevnou Tasmánkou, člověkem rozumným (Homo sapiens sapiens), Truganini.

Zajímavé odkazy

Jane Goodall Institute - spousta informací o šimpanzích a Jane Goodallové, fotky, videa... atd.