Grandidiérův baobab (Adansonia grandidieri)

Autor: Vladimír Zikán <zikan(at)afrikaonline.cz>, Téma: Flóra, Vydáno dne: 26. 09. 2009

Nejznámější malagašský baobab, jehož fotka nechybí skoro v žádné publikaci o Madagaskaru. Nejhezčí místo, kde se lze setkat s těmito baobaby je Avenue de Baobab poblíž Morondavy.

Říše: Plantae (rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (rostliny krytosemenné)
Třída: Rosopsida (vyšší dvouděložné rostliny)
Řád: Malvales (slézotvaré)
Čeleď: Bombacaceae
Rod: Adansonia (baobab)
Druh: Adansonia grandidieri (Grandidiérův baobab)

Jeden ze šesti baobabů endemických na ostrově Madagaskar. Mnoho lidí jej hodnotí jako nejhezčí baobab, což je i důvodem, proč se právě s ním lze nejčastěji setkat na fotografiích madagaskarských baobabů. Svůj název dostal po francouzském botanikovi Alfredu Grandidieru (1836 – 1921).

Grandidiérovy baobaby

Roste v jihozápadní části Madagaskaru mezi jezerem „Lac Ihotry“ a Bereboka. Býval typickým představitelem suchých opadavých lesů. Rostl většinou v blízkosti sezónních vodních ploch či toků. Dnes roste i uprostřed pozemků, na nichž je praktikováno intenzivní zemědělství.

Grandidiérův baobab je největším z rodu Adansonia. Kmen dorůstá až 25m do výšky a nabývá až 3m průměru. Válcovitý kmen je pokryt hladkou hnědočervenou kůrou. Ve vrcholové partii vytváří plochou korunu.

Zajímavou růstovou anomálií je baobab poblíž vesnice Andavadoaka. Strom je zcela jinak stavěný než například v Avenue de Baobab u Morondavy. Kmen je robustní a lahvovitý. Zvláštní je i vzor kůry, způsobený pravděpodobně myceliem houby či plísně. Kmen je pokryt nádhernou mozaikou, postupně se rozšiřující do korunních větví.

Květ Grandidiérova baobabu

Pupeny jsou hnědého zbarvení. Listy jsou ve střídavém postavení, dlanité, složené s 5-7 lístků. V listu je od října do května. Od května do srpna kvetou bílými převislými květy, které voní po melounu, ale trochu nakysle. Květy se otvírají k opylování za soumraku. Opylovači jsou noční zvířata, avšak úspěšní jsou jen makiové kočičí Phaner furcifer. Pyl přenášejí na srsti čenichu, kterým se snaží dostat co nejhlouběji do květů za sladkým nektarem. Vejčité plody dozrávají od listopadu do prosince. Exokarp je tvrdá slupka porostlá rudým chmýrem. Perikarp je tenký a křehký. Hmotnost semen, jichž plody obsahují požehnaně, může na jednom stromě činit až 50kg.

Plody se jedí buďto syrové nebo se z nich mačká šťáva s vysokým obsahem vitamínu C. Semena bývají nejčastěji lisována, aby z nich byl získán olej.

Plody Grandidiérova baobabu

Využití tohoto stromu Malagaši je docela široké. Plody jsou hojně používány v malagašské kuchyni, semena jsou buď tepelně upravována a přidávána do jídel nebo je z nich vyráběn olej, proslulý i v italské kuchyni. Listy bývají většinou používány jako krmivo pro domácí zvířata, ale v vesnicích poblíž Toliary se lze s povařenými listy setkat jako s přílohou jídel. Kmeny obsahují dlouhá vlákna, která jsou z živých i mrtvých baobabů dobývána a jsou pak využita ke splétání lan, nebo jsou sušena a poslouží jako došky na střechy příbytků. Odumřelé stromy slouží i jako otop.

Přímé využití stromů Malagaši není pro stromy osudné. Stromy jsou brány jako „fady“ a místní lidé je mají v úctě. Nepřímo je však ohrožují rostoucím zemědělským využitím krajiny, jemuž baobaby jen stěží odolávají.

Rozšiřování semen po ostrově zajišťovali pravděpodobně pštrosi obrovští (Aepyornis maximus) , jenž byli vyhubeni kolem roku 1650. Nyní není nalezen žádný jiný přenašeč semen. Je proto důležité vyvíjet snahu o zachování tohoto druhu umělým vysazováním, aby se majestátné malagašské baobaby zůstaly zachovány i následujícím generacím.