Lidé s červenou kůží

Autor: Jan Kopčil <(at)>, Téma: Lidé, Zdroj: http://whiteshadow.blog.cz, Vydáno dne: 17. 07. 2009

Himba je etnická skupina zhruba 20000 až 30000 lidí, žijících v severní Namibii, v regionu Kunene (dříve zvaném Kaokoland). Jsou to kočovníci a pastevci, historicky identičtí s etnikem Herero a mluví i stejným jazykem.

Denní život:

Lidé Himba pasou dobytek a kozy. Zodpovědnost za dojení krav leží na ženách. Ženy se starají o děti, přičemž jediná žena se může postarat i o děti jiných žen. Ženy mají tendenci vykonávat více pracovně náročné činnosti než muži, jako nošení vody do vesnice či stavění příbytků. Muži řeší politické úkoly a soudní řízení.
Himba_Matka s dítětem
Himba nosí oděvy málo, ale ženy jsou známé tím, že se potírají směsí máslového tuku, okru a bylinek, aby se tak chránili před sluncem. Směs dává jejich pleti načervenalý odstín. Tato směs symbolizuje sytě červenou barvu země a také krve, kterážto symbolizuje život a odpovídá himbskému ideálu krásy. Ženy si navzájem splétají vlasy do copánků a potírají se svou okrovou směsí (v jejich jazyce zvané otjize).
Moderní šaty jsou vzácné, ale obvykle připadnou mužům, když se objeví. Muži i ženy chodí tradičně od pasu nazí a nosí sukně nebo bederní roušky vyrobené ze zvířecích kůží různých barev. Dospělé ženy nosí kotníkové řetízky ozdobené korálky, aby své nohy chránili od jedovatých uštknutí.
Himba_dívka
Chlapci jsou obvykle obřezáni před pubertou, stejně jako dívky, aby tak byli oprávněni k manželství. Manželství se domluví při narození dcery a obvykle se uskuteční, když má dívka mezi 14 a 17 lety.

Kmenová struktura:

Kvůli drsnému pouštnímu klimatu v regionu, kde žijí a také jejich ústraní od vnějších vlivů, si lidé z kmene Himba dokázali zachovat hodně ze svého tradičního životního stylu.
Himbové používají systém bilaterálního původu, který jim pomáhá žít v jednom z nejextrémnějších prostředí světa. Podle bilaterálního původu každý příslušník kmene patří ke dvěma klanům, k jednomu přes otce (patriklan) a k tomu druhému přes matku (matriklan). Tyto klany jsou vedeny nejstarším mužem klanu. Synové žijí s klany svých otců a když se dcery provdají odcházejí žít s klanem svých manželů.
Nicméně dědictví majetku se neřídí patriklanem, ale je určeno matriklanem, např. syn nezdědí dobytek svého otce, ale namísto toho dědí od strýce z matčiny strany.
Himba_rodina
Systém bilaterálního původu byl zjištěn pouze mezi několika málo skupinami v západní Africe, Indii, Austrálii, Melanésii a Polynésii a antropologové ho považují za velmi výhodný pro skupiny žijící v extrémních prostředích, protože dovoluje jednotlivcům se spoléhat na dvě rodinná uskupení rozptýlená po široké oblasti.

Pohromy a strasti:

Historie lidu Himba je prostoupena pohromami, včetně kritických období sucha a partyzánské války, obzvláště během namibijského hledání nezávislosti a také v důsledku občanské války v sousední Angole.
V roce 1904 trpěli kvůli snaze o genocidu pod německou koloniální vládou, vedenou Lotharem von Trothem, která decimovala i ostatní skupiny v Namibii, zejména lid Herero a Nama. Historici o této události mluví jako o první genocidě 20. století. Odhaduje se, že bylo zmasakrováno 65000 až 80000 lidí z kmene Herero při vojenské akci, o které někteří potomci přeživších říkají, že nastavila vzor pro židovský holocaust v nacistickém Německu o téměř čtyři desetiletí později. V roce 2004 se Německo poprvé formálně omluvilo za tento koloniální masakr, nicméně odmítlo vyplatit požadovanou kompenzaci v hodnotě 4 miliardy dolarů.
Himbové, kteří přežili
V 80.letech se zdálo, že himbský způsob života se blížil ke svému konci. Katastrofické sucho zabilo devadesát procent jejich dobytku. Mnoho se jich vzdalo svých stád a stalo se uprchlíky ve městě Opuwo, žijících ve slumech z mezinárodní pomoci. Protože žijí na hranici s Angolou, mnoho z nich se stalo obětí únosů v angolské občanské válce.

Obnova:

Od 90. let jsou Himbové úspěšní v zajišťování kontroly nad svým teritoriem a zažívají obrození. Mnoho Himbů teď žije v přírodních rezervacích, které jim dávají kontrolu nad divokým životem a turismem na jejich území.
Pracovali s mezinárodními aktivisty na zablokování navržené hydro-elektrické hrázi podél
přehrady Epupa, která by zaplavila zemi jejich předků.
Namibijská vláda zřídila mobilní školy pro himbské děti. Vengapi Tijvinda, babička padesátnice, říká: "Život je stále stejný, ale děti umí číst a psát."

Náboženství:

Himba jsou monoteističtí lidé, kteří uctívají boha Mukuru, ale zároveň uctívají své předky. Každá rodina má svůj vlastní oheň předků, který je udržován určenou osobou. Tento strážce ohně přistoupí k plamenům vždy jednou za sedum až osum dní, aby komunikoval s Mukuru a předky jménem své rodiny. Protože Mukuru je často zaneprázdněn ve vzdáleném světě, předci vystupují jako představitelé Mukuru.

Kvůli nekontrolovanému přívalu turistů do Kaokolandu se životní styl a kultura lidu Himba stává stále více ohrožená. Čistě z neznalosti turisté vnášejí do jejich kultury mnoho cizích prvků, jako např. přinášení sladkostí dětem či alkoholu mužům. V důsledku čehož se z mnoha Himbů stali žebráci a alkoholici.

Stránky autora - http://whiteshadow.blog.cz