Jezero, kde se zmýlil Livingstone

Autor: Tomáš Beránek <(at)>, Téma: Cestopisy, Zdroj: Tomáš Beránek; foto: Jaromír Němec, Vydáno dne: 05. 04. 2004

David Livingstone, slavný cestovatel, byl prvním Evropanem, který došel 16. září 1859 po proudu řeky Shire k velkému jezeru. Chtěl se zeptat černochů z kmene Čeva, jak se modravá vodní plocha jmenuje, ale neznal jejich jazyk. Ukazoval proto rukou tak dlouho na jezero, až se domorodci dovtípili a začali vykřikovat: „Ňaža! Ňaža!“..

Jezero MalawiDavid Livingstone, slavný cestovatel, byl prvním Evropanem, který došel 16. září 1859 po proudu řeky Shire k velkému jezeru. Chtěl se zeptat černochů z kmene Čeva, jak se modravá vodní plocha jmenuje, ale neznal jejich jazyk. Ukazoval proto rukou tak dlouho na jezero, až se domorodci dovtípili a začali vykřikovat: „Ňaža! Ňaža!“ Livingstone neváhal a pojmenoval nově objevené jezero Njasa. A tak vznikl jeden z největších názvoslovných omylů. Ňaža totiž v jazyce Čevů znamená jezero. To ovšem nebránilo tomu, aby se v mapách po dlouhý čas objevoval název Njasa a pro území ležící při jeho březích Njasko (též Ňasa a Ňasko, anglicky Nyasa a Nyasaland). Správný název jezera i státu je však Malawi, což znamená „paprsek světla procházející mlhou“.

Jezero Malawi je svojí rozlohou 29 604 km2 třetí největší v Africe po jezerech Ukerewe (Viktoriino) a Tanganika. Jeho délka přesahuje 570 km a v nejširším místě je asi 80 km široké. Vyplňuje hluboké tektonické údolí, součást Velké příkopové propadliny a jeho největší známá hloubka činí 704 metrů, což jezero řadí na čtvrté místo na světě. Vzhledem k nadmořské výšce hladiny, která kolísá (v roce 1915 dosáhla nejnižší úrovně – 469 metrů – a nejvýše byla roku 1980 – 475 metrů), leží jezerní dno více než dvě stě metrů pod hladinou moře.

Skoro celé jezero leží na území státu Malawi, kterému dalo své jméno, a tvoří pětinu jeho plochy. Pouze východního pobřeží zčásti patří Mosambiku a částečně tvoří i hranici Tanzanie. Z jižního cípu jezera vytéká jediná řeka Shire, známá množstvím vodopádů, která je velkým levostranným přítokem Zambezi. Jezero je proslulé množstvím krokodýlů, vodního ptactva i ryb. Díky velkému počtu exotických druhů, z nichž 350 je endemických, patří Malawi k největším exportérům akvarijních rybiček na světě.

Západní pobřeží, z něhož strmě vystupují plošinatá pohoří do výšky přes 2 500 metrů, tvoří převážně desítky kilometrů dlouhé písčité pláže. Byli z nich odstraněni krokodýlové, a tak zde vyrostla turistická letoviska. Z nejznámějších lze jmenovat Salimu, Nkhata Bay či Livingstonii. Návštěvníky přivítá příjemné podnebí s průměrnými teplotami kolem 24° C a díky srážkovému stínu i malému množství srážek. Jejich roční úhrn činí 600 mm, tedy stejné množství jako v okolí Prahy. Rovněž teplota vody se celoročně pohybuje mezi 24° C až 28° C. Nejoblíbenější turistickou atrakcí je potápění: reklamní nápisy potápěčských škol lákají v každém pobřežním městečku.

Jezero Malawi - rybář opravující síťUnaveni odpoledním horkem sledujeme ubíhající krajinu kolem silnice na africké poměry s až nezvykle pěkným asfaltovým povrchem. Snažíme se skrz hustý porost křovinaté buše zahlédnout vodní hladinu. Vždyť jedno z největších afrických jezer musí být již nedaleko. Náhle naše pozorování přerušuje kvílení brzd. Kamarád, na kterého dnes připadlo řízení našeho terénního Landcruiseru, se nenechal ukolébat rovnou přímkou silnice a včas si všiml neobvyklého útvaru před námi.
Rychle vystupujeme a nevěřícně hledíme těsně před kapotu. Silnice v délce asi tří metrů chybí a místo ní je zhruba dva metry hluboká díra! Na jejím dně nevinně zurčí malý potok, který se zřejmě po posledním dešti změnil v divokou bystřinu, jejímuž dravému proudu neodolala ani silnice. Naštěstí lze krátkou, leč krkolomnou objížďkou potok přejet a cestě k jezeru Malawi by už nic nemělo bránit.
V bludišti silniček, které se proplétají buší na území národního parku Lake Malawi, se orientujeme velmi obtížně, obzvláště když chybí jakýkoliv ukazatel. Asfaltový povrch zůstal daleko za námi a prašná silnice plná výmolů připomíná polní cestu, na níž se soudný řidič bez terénního automobilu neodváží. Mapa sice slibuje kemp na mysu Maclear, kterým končí mohutný poloostrov Nankhumbo rozdělující nejjižnější část jezera Malawi na dva zálivy, ale stále se zužující cesta spíše dává zapravdu největším pesimistům.
Až za soumraku přijíždíme k chatrnému dřevěnému plůtku, na jehož vratech visí tabulka s nápisem Chembe Lodge. V šeru tušíme několik chatrčí a vedle nich dokonce vidíme i jeden stan. Dva hlídači ukazují na místo vedle něho a říkají přijatelnou cenu. Rychle stavíme své příbytky a zjišťujeme, že jen o několik metrů dál začíná jezero.

Večerním vánkem lehce zvlněná hladina láká k osvěžení, na které si ovšem musíme nechat zajít chuť a připomenout si důležité pravidlo: V tropické Africe se nekoupejte v pomalu tekoucích řekách ani při březích jezer kvůli bilharzióze! „Parazitární onemocnění způsobené motolicemi. Na člověka se přenášejí larvy, které žijí ve vodě (mezihostitelem jsou mlži) a mají schopnost pronikat lidskou kůží a dozrávat v dospělé červy v krevním oběhu některých orgánů, v nichž způsobují záněty i chudokrevnost organismu. Nejčastější je postižení močového a trávicího ústrojí.“ vysvětluje Praktický slovník medicíny termín bilharzióza. Tato nebezpečná nemoc se vyskytuje v tropických oblastech, kde v celkem 76 zemích je infikováno zhruba dvě stě milionů lidí, a ročně na její následky umírá asi 20 000 osob. Bilharzióza (často nazývaná též schistosomóza) je nejrychleji se šířícím onemocněním vyvolaným cizopasníky. Nehrozí pouze při úsecích břehů velkých jezer uměle zbavených vodní vegetace, která slouží jako úkryt mlžům. Takže žádná koupel po dnešním únavném dnu nebude.

Probouzíme se do dalšího slunečného dne. Teprve teď se můžeme porozhlédnout, kde vlastně jsme. Přímo před námi se vlní temně modrá hladina jezera Malawi, z níž vyčnívají mohutné žulové balvany ohlazené příbojem. Vrcholky pohoří Dedza na protějším břehu se ztrácejí v lehkém oparu. Malá písčitá pláž končí hned za našimi stany prudkým svahem. Z bujné vegetace vyčnívají žulová skaliska a pokračují několik kilometrů dále až k mysu Maclear. Pobřeží je lemováno několika malými ostrůvky, rovněž porostlými křovinatou buší. Jejich jména zvukomalebně charakterizují téměř pravidelný eliptický tvar: Thubi, Mumbo, Maleri, Domwe.

Vedle kempu pod mohutnými baobaby stojí několik chýší z rákosu – vesnička Chembe. Políčka nikde nejsou vidět. Znamená to, že její obyvatelé se živí jiným způsobem než zemědělstvím. Rybářské sítě sušící se na slunci před jednou z chýší i v rákosí na břehu ukrytá loďka bwato, vydlabaná z jednoho kusu kmene, dává za pravdu těm, kdo odhadovali, že na ryby bohaté jezerní vody uživí místní domorodce.

Jezero Malawi - rybářova rodina a rozpracovaná loď z jednohoRyby se suší na slunci rozvěšené na velkých dřevěných konstrukcích nebo se konzervují v kouři nad tradičními šachtovými ohništi, jinak by nebylo možné je dodávat na trhy ve vnitrozemí. Kromě rybolovu je další možností obživy obyvatel břehů jezera Malawi výroba rybářských sítí a dlabaných člunů. Ovšem dřeva ubývá a stává se stále větším problémem získat kvalitní kmeny na výrobu loděk. Tlumený úder do hladiny přerušuje prohlídku rybářské vesnice. Největší konkurent rybářů se vrhl po své kořisti. Bílá hlava a černý zbytek těla nenechává nikoho na pochybách. Orel jasnohlasý (Haliaetus vocifer), pro své umění anglicky zvaný fish eagle, je hojně rozšířen i zde. Z větví stromů bedlivě pozoruje hladinu a jakmile se u ní objeví ryba, je o orlí pochoutku postaráno.

Území národního parku Lake Malawi o rozloze 94 km2 včetně pobřežních vod jezera bylo v roce 1984 právem zařazeno do seznamu světového dědictví UNESCO.