Zimbabwe - analýza

Autor: Jaromír Němec <nemec(at)afrikaonline.cz>, Téma: Politika a Společnost, Vydáno dne: 04. 11. 2001

Tento článek se nedrží časové posloupnosti událostí posledních 18 měsíců v Zimbabwe, ale snaží se upozornit na některé skutečnosti, které tuto zemi uvrhly do politicko - ekonomické krize...

Zimbabwe, dřívější turistický ráj jižní Afriky, pomalu upadá. Současná politická situace a bezpečnost se rapidně zhoršuje. Ačkoli některé časopisy nechtějí tuto skutečnost reflektovat či reflexovat. Zimbabwe se stává "adrenalinovou" zemí, kam není radno jezdit.

Za současnou situaci nese plnou zodpovědnost prezident Robert Mugabe svou neustupností v obsazování bělošských farem. Sám tuto svou akci prezentuje jako vyrovnání křivd kolonializmu - "pozemková reforma". Ústavní soud Zimbawe byl však jiného názoru a akce označil za nezákonné, respektive odporující Ústavě Zimbabwe.

Proti akcím při zabírání farem se nejvýrazněji postavila Anglie. Ta nechtěla hrát roli jen ochránce farmářů, ale prezentovala i názor, že nedodržování zákona ohrožuje i černé obyvatele Zimbabwe. To se zanedlouho potvrdilo, přišlo násílí namířené proti opozičním silám a tisku. Na druhou stranu Anglie chápala, že určitá půdní reforma je nutná, v tomto názoru podporovala Zimbabwe i Jižní Afrika.

Počátek krize by se dal vztáhnout k angažovanosti Zimbabwe v konfliktu v DR Kongo. Zimbabwe vyslalo do oblasti na 11 tisíc vojáků a učinilo tak, aniž informovalo své sousedské země o této akci. Očekávalo od toho možnost získání výhradního práva na těžbu surovin v této oblasti. Zároveň Mugabe slíbil válečným veteránům za jejich angažovanost půdu právě z plánované půdní reformy v Zimbabwe. Vojenská akce v DR Kongo si vyžádala mnoho pohonných hmot, kterých se pak v zemi nedostávalo a množství finančních prostředků k udržování vojenské přítomnosti. Je paradoxní, že právě farmy bílých farmářů přinášejí do země značné množství deviz. K půdní reformě však ani po skončení konfliktu zákonnou cestou nedošlo, a tak bezzemci a jiní ozbrojenci začali násilím obsazovat farmy. Občas byli tiskem prezentováni jako váleční veteráni, ale tak tomu nebylo. Šlo spíše o rabování farem ziskuchtivých "zlatokopů" a dokonce i zaměstnanců farem.

V reakci na pokračující násilnosti Mezinárodní měnový fond a Světová banka odložila půjčku Zimbabwe, důvodem dále bylo znepokojení nad rostoucí korupcí v ekonomice. Evropská Unie odložila pomoc ve výši 100 mil USD, ale ne tak dalece, aby neohrozila životy lidí v této zemi. Anglie mezitím intenzivně pracovala na ovlivnění ostatních představitelů jiných afrických zemí k tlaku na prezidenta Mugabeho. Paradoxně však Organizace Africké Jednoty hájila zimbabwský koncept vyvlastňování farem jako akt vlastní suverenity. Přesto okolní země se této akce velmi obávaly. Měly na mysli hlavně prosperitu a stabilitu celého regionu Jižní Afriky. Zimbabwe je totiž jedním z nejdůležitějších obchodních trhů v regionu a zdrojem pracovních míst. Násilí v Zimbabwe může přinést též množství uprchlíků do okolních zemí, zvláště do Jižní Afriky, Zambie, Botswany a dokonce i Mozambiku. Zároveň může vyvlastňování farem odstartovat podobné procesy v okolních zemích. Země Commonwealthu však zimbabwské plány nepodporovaly a důrazně je odsuzovaly. Přesto nedošlo k vyloučení Zimbabwe z Commonwealthu, ačkoli např. Nigérie o toto členství na čas přišla "pouhým" porušováním lidských práv opozičních představitelů. To zdůrazňuje důležitost této země a její roli v regionu. Kofi Annan dokonce prohlásil, že situace v Zimbawe nepotřebuje projednávat v Radě bezpečnosti. Pokud si můžeme vzpomenout, konflikt ve Rwandě začínal též "poklidně".

S pokračujícími násilnostmi a prvními oběťmi docházela Anglii trpělivost a ta navrhovala ráznější opatření - zmrazení mezinárodní pomoci a majetku státu mimo Zimbabwe. Ačkoli mezinárodní i vnitřní tlak sílí, Mugabe zůstává u moci. Ke zvratu dochází počátkem měsíce. Taktéž Jižní Africe dochází trpělivost a prezident Mbeki končí s podporou Zimbabwe. Prohlásil, že při posledních jednáních souhlasil s půdními reformami, ale jen zákonnou cestou bez násilí. Problém je v redistribuci zdrojů, ale nedá se to řešit utrpením jedněch na úkor druhých, řekl. S kritikou přicházejí i Spojené Státy Americké.

Současnost

Zásadní zvrat však zatím nepřišel a situace se nadále zhoršuje, došlo k dalším útokům na bílé farmáře, podotýkám, že jsou Zimbabwci a sami se tak cítí. Ministr zemědělství, Joseph Made, prohlásil, že reforma se bude týkat 8.3 milliónu hektarů půdy, tj. 90% (původní plán zněl 5 miliónů hektarů půdy) všech farem vlastněných bílými Zimbabwci.

Země je již 18 měsíců v krizi, v podstatě od startu půdní reformy, je bez dostatečného množství pohonných hmot. V důsledku nepokojů není v zemi dostatečné množství obilovin. (Analytici předpovídají, že Zimbabwe potřebuje během příštích několik měsíců na 500 000 tun obilovin . Zásoby totiž nevydrží do konce tohoto roku.)

Inflace a nezaměstnanost dosáhla 60 %. Je to spojené s rostoucí chudobou obyvatel a rostoucí kriminalitou. To vše se projevuje v násilí zaměřeném na farmářské spektrum bohatší vrstvy společnosti. Ta navíc nemá zákonnou podporu ani obranu ze strany policie. Farmy jsou navíc stranou od měst a pomoc většinou přichází pozdě či vůbec. Jedná se o sprosté útoky na bezbrannou kořist. Farmáři po sériích bezúspěšných vyjednávání, bránění svých majetků a rodin zbraní (za což byli trestáni vězením), pomalu začali s rozsáhlou evakuací rodin, které se v posledních měsících staly terčem útoků. Do bezpečí již většinou ze severozápadního Zimbabwe odešlo na 350 žen a dětí ze 100 bělošských rodin. Násilnosti většinou nezasáhly farmy ležící v periferních oblastech země. V zemi se též rozšířily spekulace, že Británie připravuje evakuaci asi 25 000 britských občanů (někteří farmáři mají dvojí občanství, ale většinou se jedná o lidi dlouhodobě pracující v Zimbabwe). Britské velvyslanectví v Harare však včera tyto zvěsti popřelo.

Od voleb v roce 2000 v zemi bylo zabito na 34 lidí a aktivisté tvrdí, že 19 tisíc lidí bylo za své názory mučeno či se stalo obětí policejní perzekuce.