Africké pohádky

Archive for the ‘Pohádky’ Category

Proč je zebra pruhovaná a pavián má lysý zadek

Středa, Duben 23rd, 2008

Před dávnými časy, když byla Země mladá, byl povrch země suchý a horký. Celý svět se rozpaloval horkem. Voda byla pouze na několika místech v malých jezírkách, které byly občas rozprostřeny v dálavách pouště a savany.

U jedné z nich bydlel velký pavián, který se prohlásil za vlastníka vody v jezírku a začal ji strážit. „Tato voda je pouze moje a nikdo jiný ji pít nebude,“ řekl si. Jak řekl, tak udělal. Vždy vyhnal každého, kdo se chtěl napít.

Dokonce si vybudoval strážní budku a veliké ohniště, aby mohl strážit vodu i v noci, kdy je v poušti velký chlad.

Jednou šla okolo zebra a byla po dlouhé cestě skrz pustinu velmi žíznivá. Její kožich byl zářivě bílý a její zářivá srst ji dělala nejkrásnějším zvířetem pouště. Pomalu se šinula k vodě a chtěla se napít. Když v tom ze strážního domku vyskočil pavián a začal rozzlobeně křičet. „Kdo jsi? Jdi pryč! ta voda je pouze má.“

Zebra neměla náladu poslouchat lakotného paviána a zprudka odpověděla: „Tohle není tvoje voda ty ošklivá opice! Ta voda je všech.“ A v klidu se napila.

 

Rozvášněný pavián, řekl zebře, že pokud bude chtít i nadále pít z „jeho“ jezírka, bude si muset vodu vybojovat.

A tak se zebra vrhla s paviánem do zuřivého boje. Váleli se v pevném sevření okolo jezírka. Když v tom zebra ukončila boj prudkým kopnutím paviána. Úder byl tak prudký, že odmrštil paviána na vysokou skálu daleko za jezírkem.

Kop byl tak prudký, že i sama zebra ztratila rovnováhu a upadla na záda. Bohužel spadla do ohniště paviána, a tak prudce, až se polínka v ohni rozletěla do všech stran. Velká část, když opět padala k zemi, popálila zebře její zářivě býlí kožich.

Zraněná a poděšená utekla hluboko do travnaté savany, kde od těch dob žije. Černé pruhy do jejího bílého kožichu vypálila hořící polínka paviánova strážního ohně. Od těch dob nosí bíločerné pruhování, jaké nemá žádné jiné zvíře na světě.

Naopak pavián si odnesl z boje lysou a červenou zadnici, jak ho zebra nakopla. Hledá úkryty ve skalách a tváří se velmi rozzlobeně, protože přišel o své panování nad vodou.

Orel a Kuře (Etiopie)

Úterý, Leden 22nd, 2008

Před mnoha a mnoha lety žili jako dobří přátelé kuře a orel. Jednou se kuře nudilo a rozhodlo se opravit a zašít si svá poničená křídla. Nemělo však jehlu, a tak šlo poprosit orla, aby mu jehlu půjčil. Orel rád kuřeti vyhověl. Kuře si tak mohlo křídla opravit, ale když si opravená křídla zkoušelo, ztratilo při tom půjčenou jehlu. Kuře bědovalo a snažilo se jehlu najít, bohužel bez úspěchu.

Za nějaký čas přišel orel za kuřetem na návštěvu a při té příležitosti požádal o navrácení zapůjčené jehly. Kuře se přiznalo, že jehlu ztratilo. „Víš, stále ji hledám a zítra ti ji snad už vrátím,“ řeklo kuře. „Pokud ji nenajdu, koupím ti novou, aby si neutrpěl škodu.

Navzdory velkému úsilí jehlu nenašlo, hledalo dlouho do noci a zapomnělo i na slíbenou návštěvu orla.

Další den opět přišel orel za kuřetem a chtěl jehlu zpět, ale kuře se ze studu před orel ukrylo a neotevřelo mu svůj příbytek. Při své smůle nemělo ani peníze na nákup nové jehly.

Proto se dodnes kuřata před orly stále schovávají, protože nemůžou vrátit půjčenou jehlu.

Naopak orel za nesplacenou půjčku, kdykoli může, kuře chytí a sní.

Kuřata by se ráda hněvu orla zbavila, a tak stále hledají jehlu. Svýma nohama stále hrabají v zemi a hledají kdysi ztracenou jehlu. Jsou tím hledáním tak zaměstnané, že si od těch dob nespravují křídla, a proto nemohou létat.

Proč prase bradavičnaté chodí po kolenou (Jižní Afrika, Zulu)

Čtvrtek, Listopad 22nd, 2007

Jednou si prase postavilo pěkný a prostorný dům ve starém termitišti. Původní a nyní opuštěnou noru postavil hrabáč, ale ta se zdála praseti příliš malá. Tak ji zvelebilo a rozšířilo včetně vchodu do nory, aby lépe vidělo do krajiny. Jak se každý den na svůj nový domeček dívalo, domnívalo se, že se jedná o nejkrásnější dům v celé Africe. Celé dny polehávalo ve dveřích s rypákem zvednutým až k obloze.prase na kolenou

Okolo jeho domu chodili žirafy, zebry, buvoli a pakoni k napajedlu a prase si vždy jen odfrklo. „Pche“, žádné z nich nemá tak skvělý a úžasný dům, jako já.

Jednoho dne vykouklo prase opět ze svého domečku a s hrůzou vidí, že proti němu ve vchodu stojí obrovský lev. Jak ho prase uvidělo, utíkalo se schovat do svého úžasného domku, ale protože postavilo příliš veliké dveře, nebylo pro lva těžké, jít přímo za ním do domečku.

Prase se hrůzou třáslo a bědovalo:“Co já budu dělat, nebožák. Lev mě sní přímo na mojí posteli.“

Tu si prase si vzpomnělo na starý trik, který mu kdysi povídal mazaný šakal. Tak se opřelo zadkem o stěnu a zatlačilo své kly do stropu a začalo volat na lva. "Pomóóóc. Můj dům padá, asi mě brzy rozdrtí. Uteč lve dřív, než bude i po tobě.“

Ale lev, děti, není žádný hlupák. Okamžitě poznal lest mazaného šakala. Párkrát ho již šakal pěkně nachytal, proto nechtěl být opět za blázna. Zařval tak silně, že prase kleklo strachy na kolena a začalo prosit o milost.

Naštěstí pro něj lev neměl velký hlad a strach prasete z jeho síly ho pobavil. Proto na něj ještě jednou zařval: „Pro svoji hloupost, zůstaneš navždy na kolenou“. Lev se smál, jak prase vylekal a pomalinku odkráčel.

Od těch dnů se prase krmí na kolenou ve velmi ponížené pozici. Nezvedá již svůj rypák k oblakům, ale čichá prach země. Takto byl ponížen za to, že chtěl být mazaný jako šakal a chtěl přechytračit samotného lva.

Lví nemoc (Jižní Afrika)

Čtvrtek, Listopad 1st, 2007

Jednou se Král savany, lev, tuze rozstonal. Nemoc ho silně trápila, a tak nechal sezvat veškerá zvířata, aby ho přišla navštívit, potěšit a případně mu radou pomohla nemoc zahnat.

Postupně přicházeli zvířata celé savany, ale pomoci mu nedokázali.

Hyena, která dorazila ke lvu jako jedna z posledních, se pokusila vlichotit do přízně nemocného Krále zvířat. Měli totiž párkrát nějaké spory, tak se je pokusila napravit, řekla: „Lví králi, vidíš, mi všichni jsme zde, ale šakal tu není. Vůbec o tebe nedbá, ale pouze slídí za lidmi a jí co mu nechají.“

Jak to lev uslyšel, velmi se rozlobil, že ho šakal nešel potěšit jako ostatní. Přikázal proto hyeně, aby ho zavedla na místo, kde viděla naposledy šakala. Když ho po stopě našli. Lev se velmi přísně zeptal šakala. „Proč si ke mě nepřišel, abys ulehčil mému trápení. Tady hyena tě viděla, že slídíš za lidmi a o svého krále se nestaráš. Za to tě přísně potrestám.“

„Ó né, můj králi,“ lkal se mazaný šakal. „Právě naopak. Sledoval jsem ty lidi, protože mě zavedli za šamanem (doktorem). Hned jak jsem se o tvé nemoci dozvěděl, požádal jsem je o pomoc a následoval je k šamanovi. Doktor mi poradil, že tvá nemoc zmizí, když vypiješ odvar, který bude připraven z kůže hyeny.“

Hyena v tu chvíli věděla, že je zle. Proč jen žalovala na mazaného šakala.

Snažila se rychle zmizet z dosahu drápů lva. Král zvířat však stačil po ní seknout tlapou a utrhl jí kousek ocasu. Hyena na nic nedbala a upalovala pryč. Od těch dob se hyeny vyhýbají lvům a roste jim pouze onen kousíček ocasu.

Šakal říká lvu: „Vidíš, strýčku lve, to hyena nemá strach o tvé zdraví“.

Pes, osel a koza (Etiopie)

Pondělí, Říjen 29th, 2007

Před dávnými časy spolu žili pes, osel a koza. Dováděli, pracovali, jedli, hráli si a vůbec dělali vše společně. Jednou si večer povídali o životě. Během svého hovoru došli k názoru, že současný život je už pro ně nudný a stále stejný.

Žijeme příliš dlouho na jednom místě, říkal pes.

Musíme pořád sloužit ku prospěchu našich pánů, na to oslík.

Nakonec koza navrhla, že by mohli zkusit štěstí někde jinde. Tak se rozhodli zaplatit si návštěvu jiné země, aby si od současného života odpočinuli.

Druhý den za svítání odešli z domu. Zastavili si taxi na silnici a zeptali se řidiče, zdali by je odvezl do jiné země.

Jakmile souhlasil, koza nastoupila do auta a honem, honem, se utíkala schovat pod sedačku. Pes a osel si v autě sedli na svá místa.

Sotva byli v jiné zemi a auto už skoro stálo, koza vyskočila z auta a utíkala pryč, co ji nohy stačily, aby si jí řidič nevšiml.

Poté co auto zastavilo, řidič začal při vystupování lidí z taxi vybírat jízdné za cestu.

Oslík vystoupil a zaplatil jízdné.

Pes vystoupil a platí své jízdné a teprve teď řidič poznal, že koza už v autě není.

Zeptal se tedy psa a oslíka, zda nevědí něco o své kamarádce koze a zdali jí neviděli. Po pravdě tvrdili, že si ji nevšimli, ani nevědí, kde vystoupila. Sotva odpověděli, taxi okamžitě odjelo.

Pes si v ten okamžik vzpomněl, že řidič mu nevrátil peníze na jeho velkou bankovku. Zaplatil tak za cestu příliš velké peníze. Pes se velmi rozesmutněl.

Tato dávná událost z jejich společného výletu, vysvětluje chování psa, osla a kozy k autům.

Od těch dní je obvyklé, vidět psa štěkat na auta a pobíhat po silnicích, protože chce stále vrátit peníze na své předražené jízdné.

Naopak osel často hloupě stojí uprostřed silnice, neuhýbá autům a nijak se jich nebojí, protože si myslí, že když jízdné zaplatil nic se mu od řidičů stát nemůže.

Naopak koza, jakmile vidí auto, utíká pryč, protože se bojí, aby řidič nechtěl peníze za jízdné, které nikdy nezaplatila.

Africké pohádky is proudly powered by WordPress
theme designed by ebjuris web directory
Entries (RSS)and Comments (RSS).